Rok výzev. Je těžší vyhrát olympiádu, nebo Stanley Cup?

Stejná sezona, dvě různé cesty, dva různé příběhy. Hokejovou vrchnost čekají v nadcházejícím ročníku hned dva vrcholy - prvním bude v únoru olympijský turnaj v Itálii, druhým jarní přetahovaná o Stanley Cup.

Vítězové obou unikátních akcí získají nehynoucí slávu, zapíší se významně do sportovních kronik.

Co je ale víc?

Kterého z těch dvou triumfů by si hokejisté více považovali?

A - v neposlední řadě - k jakému vede trnitější putování?

"Upřímně? Náročnější je asi vyhrát Stanley Cup," řekl NHL.com/cs český útočník Filip Chytil z celku Vancouver Canucks. "Jde o soutěž, která trvá vlastně celý rok. Při olympijském turnaji, který zabere pouze pár dnů, se může stát úplně cokoliv. Není pravidlo, že musí v každém případě vyhrát ten nejlepší tým. To abyste uspěli v play off NHL, musíte být nejlepší."

Na tom něco je. Aby se tým vůbec kvalifikoval do nadstavby o Stanley Cup, musí projít maratonem 82 utkání. Nezakolísat v něm, udržet si dlouhodobou výkonnost, a to navzdory zraněním, všemožným okolním vlivům.

Samotné play off je pak nesmiřitelný boj v divočině, při kterém je nutné na cestě za ledovým grálem odehrát minimálně 16 zápasů, v nejhorší možné variantě až 28.

V takové řeži skutečně neuspěje někdo jen tak náhodou.

K prvenství zdaleka nestačí jen talent, nezbytná je i vůle, důraz, odolnost, nezdolnost.

To všechno samozřejmě potřebujete i při klání o tři sady medailí s pěti propojenými kruhy. Olympiádu sleduje bez přehánění celá planeta, národní hrdost u fanoušků v mnoha ohledech přebíjí tu klubovou. Turnaj se koná jen jednou za čtyři roky, elita NHL navíc teď míří do Milána po předlouhých 12 letech.

Pravdou však je, že na italském ledě se zápolení účastní jen 12 mužstev.

A zmiňme ještě něco - zatímco v NHL mohli před časem triumfovat třeba i St. Louis Blues, kteří byli v průběhu sezony úplně nejhorším výběrem soutěže, srovnatelný úspěch dlouho tápajícího trpaslíka na olympiádě je (při vší úctě k týmům Francie nebo Dánska) prakticky vyloučen.

"Porovnávat obě akce je strašná práce," přiznal další český forvard Jiří Kulich, který v NHL patří klubu Buffalo Sabres. "Za sebe bych asi vybral olympiádu. Pro mě je důležité, že se nekoná každý rok. A že dostat se do nominace národního týmu už něco znamená. Na druhé straně... Obojí vám dá zabrat."

Ani jeden ze dvou zpovídaných Čechů se nedostal do šestice prvních nominovaných kouče Radima Rulíka, v níž jsou David Pastrňák, Pavel Zacha (oba Boston Bruins), Radko Gudas, Lukáš Dostál (oba Anaheim Ducks), Martin Nečas (Colorado Avalanche) a Ondřej Palát (New Jersey Devils). Oba však mají solidní šanci se procpat mezi dalších 17 jmen, které bude český trenér teprve vybírat.

Pokud se do Lombardie nakonec podívají, budou už v prvním utkání čelit supersilné Kanadě. Dalšími českými soupeři ve skupině A budou Francie a Švýcarsko. Slovensko hraje ve skupině B spolu se Švédskem, Finskem a Itálií, skupinu C Německo, USA, Dánsko a Lotyšsko.

"Tím jsme u toho, že o olympijské prvenství soupeří jen dvanáct uchazečů. O Stanley Cup dvaatřicet," přisadil si švédský útočník Filip Forsberg z Nashville Predators. "Proto za sebe tvrdím, že náročnější a hodnotnější je uspět v play off NHL."

Jeho krajan Filip Gustavsson tenhle argument bere, přesto upřednostňuje úspěch s reprezentací.

"Je to pro mě prostě výš," vysvětloval brankář Minnesota Wild.

Minimálně v případě evropských hráčů existuje ještě jeden zásadní argument. Mají v sobě nostalgii z olympijských triumfů minulosti, které buď zažili jako malí, nebo o nich přinejmenším odmala slýchali jako o něčem převratném, bezmála mýtickém.

U Švédů je takovým triumfem zlato z Turína 2006, případně dokonce ještě Lillehammer 1994.

"Já si čtyřiadevadesátý dodnes pamatuju. Byl jsem špunt, zíral jsem u televize na finále proti Kanadě, na ten úžasný rozhodující nájezd Petera Forsberga proti Corey Hirschovi. Na to, jak Tommy Salo vytáhnul v nejdůležitější chvíli skvělý zákrok a my mohli slavit," svěřuje se útočník Mikael Backlund z Calgary Flames.

I Češi mají takový moment, který vstoupil do jejich legend. Jistě, není těžké jej uhádnout - Nagano.

Uplynulo od něj už 17 let, a stejně se před každou olympiádou od Aše po Vsetín znovu a znovu zmiňuje.

Pro současné reprezentanty je jakousi motivací navíc. Opojnou představou, jaké by to mohlo být, pokud by dosáhli podobné slávy.

"Je to největší okamžik v historii českého sportu," poučoval Chytil zámořské novináře. "Já tehdy ještě nebyl na světě. Ale jak se u nás záběry z Nagana pořád v televizi pouští dokola a dokola, vlastně mám dojem, jako kdybych už tenkrát žil. I já z toho poznám, o jak velkou věc muselo jít. A moc bych chtěl u něčeho takového také být."

Kulich se na to dívá stejně.

"Nagano jsem také ještě nezažil," popisoval. "Ale dokument o něm jsem viděl, asi jako každý v Česku. Machři, kteří to vyhráli, jsou pro nás legendy. Dokonce se přiznám, že jsme si semifinálové nájezdy proti Kanadě pouštěli s kluky jako motivaci před čtvrtfinále juniorského mistrovství světa. Pořádně nás to nakoplo."

Kdo ví, třeba si další generace jednou bude takhle před důležitými mači pouštět i záběry z Milána 2026.

I tuhle moc má olympiáda.

Stejně jako finální řež o Stanley Cup.

V obou případech jde totiž o momenty, kdy jde úplně o všechno. A kdy se z vás může stát nesmrtelná ikona.