Prospal: U juniorů rozhodla taktická vyspělost

Někdejší vynikající útočník a dvojnásobný světový šampion Václav Prospal, jenž má za sebou 1108 zápasů a 765 bodů v NHL a působí v roli asistenta trenéra české reprezentace, píše pro NHL.com jako expert. Přečtěte si, co ho zaujalo, překvapilo a jak vidí aktuální vývoj v lize i ve světovém hokeji.

Poprvé se hlásím v novém roce a chtěl bych popřát čtenářům NHL.com/cs a všem fanouškům co nejlepší rok 2017, hodně zdraví, štěstí a také příjemných chvil u sledování NHL a dalších hokejových zápasů.
Momentálně největší radost dělají svým příznivcům hráči Columbus Blue Jackets nevídanou vítěznou sérií, která se blíží rekordu Pittsburgh Penguins ze sezony 1992-93. Columbusu chybí už jen jedna výhra k dorovnání jejich sedmnáctizápasové sérii a jsem moc zvědavý, jestli se jim to v utkání s Washington Capitals podaří.
Při takových sériích je strašně důležité, že tým chytí tu vítěznou vlnu a s ní obrovské sebevědomí. Samozřejmě, základem je vynikající forma brankáře, jde to od něj přes dobré výkony obrany až k útoku. Ale psychika je v dnešním hokeji, kdy jsou všechny herní systémy ohromně promakané a vyspělost a dovednosti hráčů na podobně vysoké úrovni, strašně důležitá.
Na Blue Jackets je vidět, jak ohromně si od začátku do konce zápasu věří. Nedávají zase tolik gólů, jejich výsledky nejsou žádná divočina. Ale fungují výborně takticky, vycházejí z dobré defenzivy a vědí, že v současné formě je těžko nějaký tým přehraje.

Jejich výhry navíc nejsou náhodné. Už před současnou sérií hráli vynikající hokej, mají skvělou přesilovku a dostávají hodně málo branek. Na začátku sezony byla v Columbusu poloprázdná hala a teď je narvaná k prasknutí - i to hraje roli a pomáhá hráčům jít do toho s obrovskou chutí. Jsou v pohodě, všechno vypadá růžově, nemusí se v ničem piplat. Jako kdyby to šlo samo.
Já jsem v Columbusu hrál na konci kariéry, zažil jsem zkrácenou sezonu 2012-13, kdy jsme skončili bod za postupem do play off, a už tehdy bylo znát, že mužstvo má potenciál. K tomu správně nadraftovali nové hráče a letos si to zkrátka všechno sedlo. Ale že dojde tým až k takovým výsledkům a k takové šňůře, asi čekal málokdo. V dnešním hokeji je to těžko opakovatelná věc. Když jsem hrál já, byla už série pěti šesti výher velká paráda.
A hokejisté Blue Jackets si to uvědomují. Do novin sice říkají, že si to nechtějí připouštět, ale samozřejmě na to myslí. Pro ty kluky by to bylo obrovské vyznamenání práce, kterou odvádějí.
Dubnyk je velký příběh
Dlouhou šňůru výher měl i další celek - Minnesota Wild. A zastavil ji právě až Columbus na čísle 12. U Minnesoty je to trochu o něčem jiném, hlavně o tom, jaké změny udělali v mužstvu před sezonou. I když kostra zůstala stejná, přišli noví trenéři a pár hráčů kádr vhodně doplnilo. Líbí se mi hlavně, jak se chytil Eric Staal, který neměl poslední léta v Carolině moc dobrá a neprosadil se ani po trejdu do New York Rangers. Kdežto v Minnesotě hraje od začátku výborně.
Ale samozřejmě, že u Wild je to také hlavně o obraně a brankáři, možná ještě víc než v případě Columbusu. Devan Dubnyk je velký příběh, gólman, co už byl před dvěma třemi lety jednou nohou pryč z NHL, je najednou velkým adeptem na Vezina Trophy a obrovskou oporou mužstva. Trochu mi to připomíná současnou situaci Petera Budaje v Los Angeles Kings, což je jedna z největších story probíhající sezony.
Minnesota navíc najala jako asistenta trenéra bývalého vynikajícího beka Scotta Stevense a podle mého je jeho práce s obránci hodně vidět. Velice se mi líbí, jak celý mančaft šlape v defenzivě.
Jágr se může dostat na 2000 bodů
Okolo Vánoc a Nového roku zaujaly hokejový svět i velké milníky hvězd. Jaromír Jágr překonal Marka Messiera na druhém místě v historické produktivitě, což bylo očekávané, ale je to fantastický úspěch. Je škoda, že Jarda odešel mezi lety 2008 a 2011 na tři sezony do Ruska, protože jinak by měl v NHL už přes dva tisíce bodů a to je fantastické číslo.
Samozřejmě není vyloučené, že se na něj může ještě dostat. Je těžké odhadnout, jak dlouho ještě bude hrát na takovéhle úrovni, ale Jarda je výjimečný hráč a jestli to někdo může dokázat, tak on.
Henrik Lundqvist zároveň překonal Dominika Haška na prvním místě v počtu výher mezi evropskými brankáři. Já jsem Henrika poznal v Rangers a nedám na něj dopustit. Je to zaprvé skvělý kluk a zadruhé skvělý gólman a co všechno dělá pro úspěch na ledě i mimo něj je úžasné. Jsem šťastný, že jsem to mohl zblízka poznat.

Samozřejmě je těžké čísla obou gólmanů srovnávat. Dominik měl složitější pozici, do NHL přišel v době, kdy to brankáři z Evropy měli dvakrát těžší než dnes. Z komunistického Československa najednou vyletěl do úplně jiného světa. Dnes chodí z Evropy do NHL mladí hráči perfektně připravení po herní, fyzické i mentální stránce, dřív tomu tak nebylo. Ani herní a brankářské styly nebyly tak propojené jako v pozdější době. Trvalo nějakou dobu, než si Dominik to místo vybojoval a najednou všichni začali jeho styl obdivovat a brát.
Ale to se nedá takhle porovnávat, čísla jsou taková, jaká jsou a musíme to respektovat.
Junioři: Líbila se mi vůle českých hráčů
V úterý skončilo i působení české juniorské reprezentace na mistrovství světa a znovu se nepodařilo překonat čtvrtfinálové prokletí. Je to škoda, zvlášť po tom fantastickém startu do turnaje, kdy Češi zdolali Finsko, ale pak se ukázalo, že jsme nebyli dostatečně dobří a schopní porazit Dánsko ani Švýcarsko. Tím se vlastně rozhodlo, protože jsme se nevyhnuli ve čtvrtfinále jedné z juniorských mocností.
S Kanadou přitom kluci odehráli nejlepší zápas na mistrovství. Ale individuální chyby a minely v defenzivě je stály výsledek. Je to škoda, protože se mi strašně líbilo to nasazení, touha to konečně zlomit a vůle po vítězství. V tom jsme se Kanaďanům minimálně vyrovnali, ale nakonec se ukázal rozdíl v taktické vyspělosti našich hráčů a Kanaďanů.
Problém Evropanů je v tom, že pořád chtějí nahrávat někam na prostředek. Nás to stálo první gól a ztrátu vedení, vlastně jsme tím Kanadu dostali do zápasu. Místo, abychom to vyhodili po mantinelu, jsme zbytečně přišli o puk a nějakých 15 sekund potom soupeř skóroval. A další situace byla po buly, kdy bylo vidět, že jsme nebyli schopní rychle zareagovat a dostali jsme gól. Vhazování byla vůbec oblast, kde se klukům hodně nedařilo a zmínil bych i souboje jeden na jednoho, ve kterých často ztráceli.
Ale ještě jednou říkám: Velice se mi líbila ta chuť, vášeň a touha na turnaji něco dokázat a velké nasazení kluků. To je moc důležité, protože když ji máte, na dalších věcech se dá pracovat a zlepšovat se v nich.