'Pedro' Průcha: Musím vybíjet adrenalin

V sezoně 2023-24 vám v rubrice Hvězdy minulosti budeme dvakrát do měsíce budeme přinášet příběhy bývalých hráčů NHL na základě jejich vlastního svědectví. Tentokrát jsme si povídali s Petrem Průchou, jenž strávil nejlepší léta kariéry u New York Rangers.

Ve Španělsku pobývá tak často, že by se klidně mohl přejmenovat na Pedro Průcha.

Bývalý hokejový útočník propadl netradičním vodním sportům a po kariéře, během níž stihl i 346 duelů NHL, vyměnil pendlování mezi Českem a Floridou za jižní Španělsko.

"Bylo to kvůli covidu," vysvětluje. "Během toho období se všemi restrikcemi vyhlásili, že se (do Spojených států) nebude moct letět dva roky, tak jsem to na Miami prodal a hledal jsem si něco blíž po Evropě, kam by se dalo dojet třeba i autem, kdyby zase zavřeli leteckou dopravu. Taky jsem chtěl, aby tam byl přímý let a bylo tam aspoň relativně teplo přes zimu."

A tak se Petr Průcha napůl usadil v Marbelle, letovisku v Andalusii zhruba 60 kilometrů od Málagy. 

"Marbella není úplně teplá po celý rok, ale je tam určitě tepleji než tady. Vyšlo mi tohle místo, na ty moje sporty je to úplně ideální," říká.

Tím se dostáváme k tomu, co je teď hlavní volnočasovou náplní hokejového důchodce Průchy. Vlastně si představte jakýkoliv moderní sport na vodě s prknem pod nohama a v neoprenu - právě ty vyměnil někdejší forvard Rangers a Phoenix Coyotes za brusle a hokejovou výstroj.

"Všechny tyhle hobby sporty mě hrozně chytly. Jezdím na kitesurfu, na wingfoilu, na surfu, teď v zimě i na snowboardu. Tyhle prkýnkářské sporty mě baví," popisuje s jiskrou v oku. 

S jeho soutěživostí nejde jen o nějaké rekreační svezení: některé z těchto činností začal provozovat i závodně.

"Musel jsem si najít něco, kde bych vybíjel svůj adrenalin. Bez sportu se ve mně hromadil, a tak jsem nejdřív začal dělat jetsurf. Přihlásil jsem se na první závody, kde jsem nedopadl úplně špatně. A pak už mě to chytlo úplně," vypráví Průcha.

Na titanovém motosurfu závodí pod svým hokejovým číslem 73 a nevede si vůbec zle. Už v roce 2019 vyhrál závod Světového poháru v Abu Dhabi, od té doby patří ve sportu ovládaném většinou českými a slovenskými 'racery' do špičky. V aktuálním pořadí mistrovství světa je po šesti závodech druhý.

I když hokej musel chrudimský rodák kvůli následkům otřesu mozku opustit už před 10 lety jako jednatřicetiletý, nadále tak sportuje naplno.

"Můj běžný den je naplněný hlavně sportem. Vstanu a jdu do posilovny, zaběhat si nebo na lehké kardio. Pořád se udržuju v nějaké formě, protože tělo sport potřebuje. Odpoledne mám v podstatě volno. Vždycky se ale nějaká zábava najde. Nestěžuju si," tvrdí s tím, že následky někdejšího zranění pociťuje dodnes. 

"V rámci možností to je v pohodě, už mě to nějak zvlášť neovlivňuje, ale úplně ideální to samozřejmě není. Postkomoční syndrom jen tak neodezní. Už jsem se s tím naučil žít, poslouchám své tělo a vím, co mi říká, kdy mám povolit a kdy přidat. Bez sportu ale já žít nedokážu a když ho úplně vynechám, tak se cítím ještě hůř, než kdybych dal hlavě oraz bez sportu," vysvětluje jednačtyřicetiletý chlapík.

"Jasně, že bych radši hrál hokej. Teď už ale začínám být ve věku, kdy bych ho už stejně hrát nemohl, takže je pro mě jednodušší se s tím smířit."

Průchova kariéra na ledě byla navzdory brzkému konci velmi úpěšná. Do velkého hokeje se prosadil v Pardubicích, kde v roce 2003 zazářil v mladé lajně s Petrem Koukalem a Janem Kolářem a pomohl týmu do finále extraligy. O dva roky později během výluky NHL už s nabitými Pardubicemi slavil titul po boku hráčů jako Milan Hejduk, Jiří Dopita či Aleš Hemský. A ve stejném roce se dostal i do nominace na mistrovství světa IIHF ve Vídni, kde sice odehrál jen tři utkání, ale zlatá medaile tehdy patřila i jemu.

Poté se uchytil u nově budovaných Rangers, kde si výtečně sedl se superstar Jaromírem Jágrem. Ve své nováčkovské sezoně 2005-06 nasbíral 47 bodů v 68 utkáních, o rok později měl 40 bodů v 79 startech. V New Yorku strávil téměř čtyři sezony. 

Na led se však v nynějších 41 letech přece jen dostane, byť jen zřídka. Třeba s dětmi, kterým v Pardubicích svou přítomností zpestřil jeden listopadový trénink, nebo k exhibičním utkáním. Jedno si zahrál 11. listopadu právě v hale východočeského Dynama městě při příležitosti oslav sta let pardubického hokeje, další teď v sobotu na Spartě, která slavila 120 let od založení hokejového klubu.

"Před měsícem jsem hrál zápas v Pardubicích, kde jsem si taky předtím jednou zabruslil. Měl jsem tedy aspoň nějaký trénink. Pak jsem zase odletěl do Marbelly a vrátil jsem se tři dny před zápasem (na Spartě), takže jsem si jednou zašel na led. Předtím jsem si nezahrál asi dva roky. Takže si s tím už zas tak moc netykám."