Historie draftu: Největší loupeže

Draft NHL 2019 se koná 21. až 23. června ve vancouverské Rogers Areně. NHL.com/cs vám přináší komplexní pokrytí zprávami, články, příběhy i rozhovory před, během a po této akci. Nyní se podíváme na největší loupeže v historii draftu.

Je jasné, že vysoké místo na draftu automaticky neznamená také zářnou kariéru v NHL. A platí to i naopak. Že jde někdo na řadu až v 6. kole, nemusí nutně znamenat, že se v nejlepší lize světa neprosadí.
Podívejte se na deset hráčů, kteří přišli na řadu až mnohem později, než by podle svých následujících výkonů v nejlepší lize světa měli.
Více k tématu: [Hughes a Kakko. Ale i za nimi jsou zajímavá jména]
NEJVĚTŠÍ DRAFTOVÉ TERNO
Henrik Lundqvist (č. 205, 7. kolo 2000, New York Rangers)
Jeden z nejlepších gólmanů, který kdy stál v brankovišti NHL. Při tom nechybělo moc a Lundqvist draftem vůbec neprošel. V roce 2000 si na něj vzpomněli až v sedmém kole zástupci New York Rangers.
I s odstupem mnoha let si mohou gratulovat, jak skvělý tah udělali. Lundqvist se totiž velice rychle zařadil mezi naprostou špičku. Na svém kontě má 11 sezon, ve kterých posbíral alespoň 30 výher.
Získal Vezinovu trofej pro nejlepšího gólmana sezony, Rangers dovedl do finále Stanley Cupu. Udivoval klidem a především obrovsky konstantní výkonností. Paradoxem je, že jedničkou zmíněného draftu v roce 2000 se stal Rick DiPietro...

Henrik Zetterberg (č. 210, 7. kolo 1999, Detroit Red Wings)
Další Henrik, další diamant nalezený ve třetí stovce draftovaných mladíků. Zetterberg přišel na řadu až jako 210. v pořadí, narazil si na hlavu čapku s logem týmu Detroit Red Wings a v následujících letech mu několikanásobně splatil důvěru.
V Detroitu stávil 15 sezon, v roce 2008 s ním vybojoval Stanley Cup a navrch získal Conn Smythe Trophy. Coby kapitán slavné značky se těšil obrovskému respektu napříč ligou.
Jeho čísla ze základní části mluví za vše: 1082 zápasů, 337 gólů a 623 asistencí.
Nicklas Lidstrom (č. 53, 3. kolo 1989, Detroit Red Wings)
Což o to, 53. volba na draftu není žádnou tragédií. V případě Nicklase Lidstroma, jednoho z nejlepších obránců historie, ovšem absolutně neodpovídá.
Švédský bek dotáhl Detroit ke čtyřem Stanley Cupům, celkem sedmkrát v kariéře přebíral Norrisovu trofej pro nejlepšího obránce ligy. Symbol a legenda Red Wings.
Luc Robitaille (č. 171, 9. kolo 1984, Los Angeles Kings)
Jedna z největších "krádeží" na draftu vůbec. Los Angeles Kings určitě nevěděli, jaké terno s vyřčením jména Luc Robitalle udělají.
Levé křídlo ale hned ve své první sezoně získalo Calder Trophy pro nejlepšího nováčka, hned v osmi ročnících zlomil Robitaille metu 40 branek. Kariéru zakončil s bilancí 668 zásahů a 726 nahrávek.
Více k tématu: [Češi na draftech: Top výběry i terno]
Pavel Datsyuk (č. 171, 6. kolo 1998, Detroit Red Wings)
Na hledání drahokamů museli mít v Detroitu patent. Jak si jinak vysvětlit, že kromě výše zmíněných Zetterberga a Lidstroma našli až v sedmém kole Pavla Datsyuka?
Skromný Rus s Red Wings dvakrát zvedal nad hlavu Stanley Cup, sbíral body po hrstech a navíc úžasně bránil. Hned třikrát proto získal Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka sezony.
Mark Messier (č. 48, 3. kolo 1979, Edmonton Oilers)
Jeden z nejikoničtějších útočníků všech dob na draftu musel čekat až do třetího kola, než po něm sáhli představitelé Edmontonu.
Messier v NHL dominoval, byl prakticky nezastavitelný. Stihl 1756 zápasů a 1887 bodů. To z něj dělá třetího nejproduktivnějšího hráče historie. Bohatší statistiky mají pouze Wayne Gretzky a Jaromír Jágr.
Dominik Hašek (č. 199, 10. kolo 1983, Chicago Blackhawks)
Zřejmě nejlepší brankář všech dob, přišel na řadu až v desátém kole, kdy uzavíral druhou stovku vybraných mladíků. Nutno ovšem připomenout, že se jednalo o rok 1983. Tedy dlouho před pádem železné opony. A tehdy platilo, že za komunistické totality hráči do NHL odcházet nemohli.
Hašek proto do NHL vstoupil až ve svých 25 letech, přesto se zapsal nesmazatelně. Dvakrát získal Stanley Cup, jeho úspěšnost zákroků 92,2 procenta je mezi gólmany, kteří odchytali alespoň 200 zápasů, stále nejvyšší. Navíc přidal 81 nul.

Doug Gilmour (č. 134, 7. kolo 1982, St. Louis Blues)
Draftován St. Louis až v 7. kole, následně prošel Calgary Flames a skončil v Toronto Maple Leafs. Právě tam Doug Gilmour rozkvetl do nejzářivějších hokejových barev.
V sezoně 1992-1993 uhranul 127 body, v té následující jich přidal 111. Jediný Stanley Cup ovšem slavil v roce 1989 jako hráč Flames.
Brett Hull (č. 117, 6. kolo 1984, Calgary Flames)
Calgary odvedlo práci pro jiné. Flames sice našli v šestém kole opravdový poklad, Brett Hull ale začal v lize dominovat až po přesunu do St. Louis.
Prožil tu pět sezon, ve kterých nasázel vždy alespoň 50 branek, třikrát se dostal na metu 70 gólů, jednou dokonce na 86. Kariéru zakončil s bilancí 741 branek a 1319 bodů.
Daniel Alfredsson (č. 133, 6. kolo 1994, Ottawa Senators)
Pan kapitán. Lídr. Vůdce. Tohle všechno byl Alfredsson. Navzdory tomu, že na draftu přišel na řadu až v šestém kole.
O 18 let později končil kariéru s 1157 body a Senators slavnostně vyřadili jeho číslo z užívání. Další ze Švédů, kterým se nevěřilo, oni si však zámořskou ligu podmanili.