Češi na draftech: Top výběry i terno

Je jasné, že vysoké místo na draftu automaticky neznamená také zářnou kariéru v NHL. A potvrzuje to i historie českých hokejistů v lize. Především pak Patrik Štefan, jednička draftu, ovšem taky hráč, jenž svůj potenciál nenaplnil.

Podívejte se na pět nejvýše draftovaných Čechů všech dob a pět těch, kteří přišli na řadu mnohem později, než by podle svých následujících výkonů v nejlepší lize světa měli.

NEJVÝŠE DRAFTOVANÍ ČEŠI

Roman Hamrlík (č. 1, 1. kolo 1992, Tampa Bay Lightning)

Vůbec první česká jednička draftu v historii. Co víc, Roman Hamrlík se stal vůbec premiérovou draftovou volbou celku Tampa Bay Lightning, jenž do NHL vstoupil v ročníku 1992-1993.

Rodák ze Zlína mohl za důvěru poděkovat tehdejšímu generálnímu manažerovi Philu Espositovi, v následujících letech potvrdil, že sázka na něj rozhodně nebyla střelou do prázdna.

Hamrlík prožil výbornou zámořskou kariéru. Nikdy nepatřil mezi nejofenzivnější beky v lize, čísla však vykazoval solidní. Jeho maximem bylo 65 bodů ze sezony 1995-1996.

Navíc postupem času vyrostl v zadáka, jenž čelil těm největším hvězdám soupeře. Jakmile šly na led, český reprezentant je okamžitě následoval.

"Prostě musím hlídat ty Sediny," prohodil v době, kdy švédští bratři svými kreativními dovednostmi mučili celou NHL.

Za oceánem celkem zvládl 1395 zápasů, což je druhý nejvyšší počet ze všech českých hráčů v NHL. Víc startů zanesl do životopisu pouze Jaromír Jágr.

Patrik Štefan (č. 1, 1. kolo 1999, Atlanta Thrashers)

Být prvním mužem draftu automatický úspěch nezaručuje. Své by o tom mohl vyprávět Patrik Štefan. V roce 1999 vystoupal na pódium pro talentované mladíky, šéfové klubu Atlanta Thrashers věřili, že s českým útočníkem udělají terno.

Jenže... Štefan svůj potenciál nenaplnil. Vlastně se mu ani nepřiblížil. Během šesti sezon v dresu Thrashers dosáhl maximálně na 40 bodů.

Často laboroval se zdravotními problémy, které ho srážely zas a znovu. Kariéru tak musel ukončit už ve 27 letech. V nejlepší lize světa stihl jen 455 zápasů a patří k největším českým zklamáním.

Petr Nedvěd (č. 2, 1. kolo 1990, Vancouver Canucks)

Rok 1990. Jednička draftu Owen Nolan, hned po něm Petr Nedvěd. Chlapík, jenž opustil tehdejší Československo ještě před pádem komunismu v lednu 1989. A jako pětka navrch Jaromír Jágr.

"Když je vám sedmnáct, tak nějakou politiku neřešíte. Tady se taky pořád psalo, jak v Americe na ulicích řádí gangy a není tam bezpečno. Jistě, život tam není růžový, ale my věděli, že to byla hlavně komunistická propaganda," tvrdil později Nedvěd.

V Americe udělal parádní kariéru. Jeho dlouhý skluz a ďábelsky šikovné ruce byly k nezastavení. Začal ve Vancouver Canucks, mihl se v St. Louis, následovaly New York Rangers či Pittsburgh Penguins, kde v ročníku 1995-1996 dosáhl na kariérní maximum.

Nedvěd ohromil 45 góly a dohromady 99 body, produktivní byl i v následujících sezonách. Na Stanley Cup nedosáhl, přesto zanechal hlubokou stopu.

Radek Bonk (č. 3, 1. kolo 1994, Ottawa Senators)

Z IHL, kde v 17 letech zazářil 42 góly a 45 asistencemi v 76 startech, se Radek Bonk odrazil až na třetí místo na draftu. Jeho jméno vyslovili zástupci týmu Ottawa Senators.

V NHL se ale rozkoukával pozvolna. První sezona byla bídná, jen 11 bodů. Respekt si získal až po několika letech, kdy ze sebe vykoval všestranného vojáka. Hned čtyřikrát za sebou se Bonk dostal přes 20 tref za ročník, dohromady zvládl v NHL 969 duelů.

Pavel Brendl (č. 4, 1. kolo 1999, New York Rangers)

Ještě pod vlivem triumfu na olympiádě v Naganu probíhal draft, který podruhé v historii NHL vystřelil dva Čechy do top 5. Jednička Štefan i čtyřka Pavel Brendl ale měli k Jágrovi s Nedvědem na míle daleko.

Brendlova zámořská kariéra není nic k zapamatování. Mimořádně nadaný střelec ztroskotal i kvůli komplikovanosti své povahy. Jako junior v Calgary Hitmen oslňoval statistikami, ale v NHL se dobral jen k 78 zápasům za Philadelphia Flyers, Carolina Hurricanes a Phoenix Coyotes, v nichž dal do kupy 22 bodů. Své střelecké schopnosti si pak připomněl ve Švédsku a Rusku, ale nikde nevydržel moc dlouho.  

NEJVĚTŠÍ TERNO MEZI ČECHY

Dominik Hašek (č. 199, 10. kolo 1983, Chicago Blackhawks)

Věřili byste tomu? Dominik Hašek, zřejmě nejlepší brankář všech dob, přišel na řadu až v desátém kole, kdy uzavíral druhou stovku vybraných mladíků.

Nutno ovšem připomenout, že se jednalo o rok 1983. Tedy dlouho před pádem železné opony. A tehdy platilo, že za komunistické totality hráči do NHL odcházet nemohli, pro kluby tak jejich draftování představovalo značné riziko, že se vysněného talentu nikdy nedočkají.

Chicago se dočkalo až v roce 1990. Hašek mu v ročníku 1991-1992 pomohl do finále Stanley Cupu, nesmrtelnosti ale dosáhl na dalších adresách. V Buffalu a v Detroitu. S Red Wings dvakrát získal Stanley Cup, celkem šestkrát byl vyhlášen nejlepším gólmanem sezony. Legenda se vším všudy.

Video: Dominik Hašel prožil debut s Blackhawks

Robert Lang (č. 133, 7. kolo 1990, Los Angeles Kings)

Petr Nedvěd a Jaromír Jágr měli své chvilky slávy dávno za sebou, když na řadu přišel Robert Lang. Los Angeles na něj ukázalo v sedmém kole draftu.

S odstupem let se to jeví téměř jako zázrak, že takový hráč propadl při volbě tak dolů. Lang totiž v NHL odehrál přes tisíc zápasů a v základní části si připsal 703 bodů.

Marek Židlický (č. 176, 6. kolo 2001, New York Rangers)

V dnešní době nám může přijít až neuvěřitelné, že ve svých nejlepších letech platil Marek Židlický za jednoho z top ofenzivních beků NHL.

Hned šestkrát se dostal přes metu 40 bodů za sezonu, v NHL zvládl 836 duelů a 417 bodů. Na někoho podobného dosud český hokej marně čeká.

Pavel Kubina (č. 179, 7. kolo 1996, Tampa Bay Lightning)

Moc se od něj nečekalo, Pavel Kubina ale navzdory předpokladům udělal parádní kariéru. Třicet startů mu chybělo k tomu, aby dosáhl na tisícovku.

Lightning pomohl k zisku Stanley Cupu, mezi spoluhráči byl extrémně oblíbený pro svou tvrdost a obětavost. Ryzí válečník.

Video: Vrbatova branka proti St. Louis

Radim Vrbata (č. 212, 7. kolo 1999, Colorado Avalanche)

Sympaťák, elegán na bruslích a především střelec. Radim Vrbata během pobytu za Atlantikem vykazoval konstantní výkonnost, ofenzivní příspěvek doručoval s železnou pravidelností.

Celkem 284 branek z něj dělá jednoho z nejlepších tuzemských střelců vůbec. Klubů prošel několik, střelecký prach mu ale nevlhl.