Podivné výměny. Když se manažeři pletli

Kdyby se tak dal vrátit čas. Stačilo pár týdnů, maximálně měsíců - a generální manažeři by se k těmto výměnám nejradši vůbec nehlásili. Jak je jen taková pošetilost mohla napadnout! Dnes si posvítíme na nejpodivnější trejdy v dějinách NHL.

V Detroitu sledovali, jak Dionne oslnil LA (1975)

Za čtyři sezony v Detroit Red Wings nastřílel Marcel Dionne 139 gólů, jenže k postupu do play off to nevedlo a bývalý skvělý útočník na postu GM Alex Delvecchio čiperného kanonýra vyměnil do Los Angeles Kings za Dana Maloneyho, Terryho Harpera a volbu ve 2. kole draftu.

V dalších dvou sezonách Red Wings ale stejně nikam nepostoupili a k tomu museli sledovat, jak Dionne v dresu Kings nasbíral v 921 zápasech 1307 bodů.

Harper vydržel v Red Wings čtyři roky, zatímco Maloney jen tři sezony, přičemž jeho nejvyšší bodový zisk byl 66 bodů. Dionne naopak ve všech 12 sezonách v dresu Kings zaznamenal minimálně 74 bodů, osmkrát překonal stovku.

Šokující odchod Gretzkyho z Edmontonu (1988)

Nejkontroverznější výměna v dějinách NHL nesmí chybět. V srpnu 1988 Edmonton Oilers poslali Waynea Gretzkyho do Los Angeles Kings. Ve 26 letech měl přitom kanadský fenomén před sebou ještě spoustu skvělých let, ale kvůli finančním potížím tehdejšího majitele Oilers Petera Pocklingtona byl klub nucen nejlepšího hráče historie NHL vyměnit.

Na oplátku Oilers získali dva hráče a tři volby v prvním kole draftu. Jedním z těchto výběrů byl Jimmy Carson, který v Edmontonu zaznamenal stobodovou sezonu, ale v týmu odehrál pouze dva roky. Martin Gelinas u Oilers vydržel čtyři sezony.

Ze tří výběrů, které Oilers obdrželi, odehrál Jason Miller pouze šest utkání v NHL, Nick Stajduhar dokonce jen dva zápasy. Z Martina Ručinského se sice vyklubal výborný hráč, nicméně za Oilers nastoupil jen dvakrát.

A Gretzky v Los Angeles pokračoval v tom, co dělal celou kariéru - dominoval. V 539 zápasech za Kings nasbíral 918 bodů (246+672). Přestože se mu nepodařilo dovést Los Angeles ke Stanley Cupu (jen k finálové účasti v roce 1993), zůstal Gretzky zdaleka nejlepším hráčem NHL.

Brett Hull zamířil do St. Louis (1988)

Calgary Flames si amerického útočníka zamluvili v draftu 1984 až jako 117. v pořadí. Možná i proto se k němu zachovali tak macešsky. Hull za 52 zápasů sezony 1987-88 nastřílel 26 gólů, ostřílený generální manažer Cliff Fletcher ho společně se Stevem Bozkem přesto poslal do St. Louis Blues za Roba Ramage a Ricka Wamsleyho.

Ramage vydržel u Flames jen jednu celou sezonu, Wamsley byl v Calgary převážně náhradním brankářem. Zato z Hulla se během působení v St. Louis stal jeden z nejlepších střelců všech dob. V dresu Blues nastřílel pětkrát více než 50 gólů, z toho třikrát v řadě 70, v sezoně 1990-91 dokonce 86. Celkem Hull odehrál za St. Louis 11 sezon, během nichž nasázel 527 branek.

Rozzuřený Roy odešel z Montrealu (1995)

I s přihlédnutím k tomu, že vynikající gólman a strůjce posledních dvou montrealských Stanley Cupů (1986, 1993) Patrick Roy z Canadiens odejít chtěl, patří jeho výměna k těm, na něž se v Kanadě nevzpomíná s žádnou nostalgií. Pro nejúspěšnější klub v dějinách NHL ale znamenala konec vítězné éry.

Roy a Mike Keane zamířili do Colorado Avalanche za Andreje Kovalenka, Martina Ručinského a Jocelyna Thibaulta. Pro denverský klub to byl start nejlepšího období v jeho historii. Colorado s Royem v brance vyhrálo Stanley Cupy v letech 1996 a 2001, když kanadský brankář převzal i Conn Smythe Trophy. Montrealské období bez poháru se mezitím protáhlo na předlouhých 30 let.

Proč Näslund opustil Pittsburgh (1996)

Uzávěrka přestupů v roce 1996 vynervovala generálního manažera Pittsburgh Penguins Craiga Patricka natolik, že spáchal jednu z nejhorších výměn v historii soutěže.

Pittsburgh se v posledním roce kontraktu vzdal budoucí švédské hvězdy Markuse Näslunda a na oplátku přivedl z Vancouver Canucks zcela nevýrazného Aleka Stojanova, který pak za Penguins odehrál pouze 45 zápasů.

Canucks mezitím žasnuli, jakého borce mají najednou v kabině. Za Vancouver Näslund odehrál ve Vancouveru 884 zápasů a nasbíral 756 bodů (346+410), pětkrát se dostal na All Star Game, třikrát figuroval na levém křídle All-Star týmu sezony a v roce 2003 získal i Lester B. Pearson Award.

Jašinovo stěhování k Islanders (2001)

Pět sezon na Long Islandu nebylo v podání Alexeje Jašina vyloženě bídných, přesto po nich zůstala hořká pachuť a osm let, během nichž New York Islanders posílali na konto ruského útočníka přes 2,2 milionu dolarů, i když už za ně nehrál.

Jašin byl vyměněn z Ottawa Senators do New Yorku za Zdeno Cháru, Billa Muckalta a volbu v 1. kole draftu, kterou se nakonec stal Jason Spezza, z něhož se vyklubala hvězda Senators. Islanders naopak nezískali Jašina v jeho ottawské fazoně. Před výměnou měl dvakrát víc než 85 bodů za sezonu, ale po ní jen jednou 75. Zato Ottawa za ruského forvarda získala mnohem lepší protihodnotu, než se původně očekávalo.

Thornton zamával Bruins (2005)

V srpnu 2005 dostal Joe Thornton od Boston Bruins novou smlouvu na tři roky a 20 milionů dolarů, už na konci listopadu ale nebyl jejich hráčem, když si prohodil kabiny s triem Wayne Primeau, Brad Stuart a Marco Sturm ze San Jose Sharks.

V Kalifornii pak Thornton své výkony ještě povýšil a se 125 body (29+96) ovládl produktivitu sezony a navrch získal Hart Trophy.

Bývalý generální manažer Bruins Mike O'Connell i po letech tvrdil, že by výměnu uskutečnil znovu a opět by budoval tým raději kolem Patrice Bergerona. Že udělal dobře, mu prý ukázal i bostonský Stanley Cup z roku 2011. Sharks však po příchodu Thorntona rozhodně nebyli škodní. Urostlý centr za ně odehrál 1104 zápasů, v nichž posbíral 1055 bodů (251+804).