A ten se po podpisu vyjádřil za celou kabinu.
"Pořád cítím, že tohle jsou vzrušující časy," uvedl Sissons. "To, že jsme byli z letošního play off obrovsky zklamaní, není žádné tajemství. Pro nás pro všechny to byl neakceptovatelný výsledek. Ale na druhou stranu - když se podíváte na naši soupisku, vidíte pěkně našlapaný kádr. Naším cílem je další útok na Stanley Cup. Protože cítíme, že tahle parta na to má."
To, že Nashville opustil Wayne Simmonds, snad ani nelze považovat za regulérní ztrátu, silový útočník zde po příchodu z Philadelphie stihl odehrát jen 17 zápasů základní části s mizernou bilancí 1+2; v play off v pouhých dvou startech dokonce nebodoval vůbec.
Právě jeho angažmá pro některé sýčky znamenalo chvíli k radostnému pošklebování na účet nashvillského šéfa. Poile, který v klubu působí nepřetržitě od vstupu Predators do NHL v roce 1998, dlouho platil za předního přestupového kouzelníka soutěže - třeba přivést za odkvétajícího Martina Erata zmíněného Forsberga byl majstrštyk. A podobných předvedl víc.
Více k tématu: [Duchene a jeho sny: Dobře žít i vítězit]
Ale se Simmondsem mu to nevyšlo, ani Granlund nezapadl zrovna perfektně. Do ročníku 2019-20 nyní Predators vstupují bez Subbana, zato s Duchenem. Není to kompletní změna image, jen drobný facelift, přesun důrazu z obrany do útoku. Kluboví bossové dál věří, že evoluce je u nich platnější než revoluce.
Tenhle tým by ostatně podcenil jen bláhový - už proto, že pod vedením sehrané dvojice Peter Laviolette na střídačce, David Poile v kanceláři dvakrát po sobě ovládl Centrální divizi. Dlouhodobou soutěž tihle dva zvládají výborně, ale v play off najednou mají k ideálu daleko.
Pokud by to příští léto nevyšlo ani do třetice všeho špatného, nejspíš by i roky poklidnou metropoli country musel zasáhnout pořádný přestupový rokenrol.
