Straka o olympiádě: Musíme vsadit na týmovost

I když se primárně věnujeme NHL, nezapomínáme ani na dění na opačné straně Atlantiku. Nepravidelně vám v sezoně 2025-26 přinášíme rozhovor s některou osobností působící v Česku či jinde v Evropě. Tentokrát jsme poseděli s Martinem Strakou, olympijským šampionem z Nagana, autorem 257 gólů a 717 bodů v 954 zápasech NHL.

-------------

Zahrál si na dvou olympijských turnajích, v obou případech i s účastí zámořských hráčů. A získal na nich zlato a bronz. "Toho si moc vážím," říká někdejší útočník Martin Straka, který v NHL odehrál 954 zápasů, v rozhovoru pro NHL.com/cs. V něm mluví i o nadcházející vrcholné akci - Zimních olympijských hrách Milano Cortina 2026.

K náhledu na nadcházející turnaj pod pěti kruhy by mohl být povolanější málokdo. Straka má nejen dvě medaile, ale i další olympijské zkušenosti.

Na turnaji století v Naganu v roce 1998 získal zlato. O dva roky později v Salt Lake City chyběl kvůli zranění. V roce 2006 už pomohl ke třetímu místu, v Turíně nasbíral v osmi zápasech osm bodů (2+6). Na poslední olympiádě v Pekingu - tehdy bez hráčů NHL - zase stál na střídačce jako asistent trenéra.

"Ale celé to bylo ovlivněné covidem," vzpomíná Straka, který v NHL hrával za Pittsburgh Penguins, Ottawa Senators, New York Islanders, Florida Panthers, Los Angeles Kings a New York Rangers a v 954 utkáních nastřádal 717 bodů (257+460).

Jak se těšíte na únorový olympijský turnaj v Miláně?

"Moc! Stejně jako na celou olympiádu. Baví mě i biatlon a další sporty. Ale nejvíc pochopitelně budu koukat na hokej. Zvlášť, když tam budou zase kluci z NHL. Co víc si přát?"

Sledoval jste únorový turnaj NHL 4 Nations Face-Off, kde už se sešli nejlepší hokejisté planety ze čtyř zemí?

"Neviděl jsem všechny zápasy. Ale co jsem zaznamenal a i podle toho, co jsem o tom slyšel, to byl super hokej. Odskočený díky tomu, že se na něm ukázali fakt ti nejlepší."

Vy jste na olympijském turnaji hrál dvakrát. V srdci jistě máte hlavně zlaté Nagano, že?

"Ano. To si myslím, že mají v paměti všichni fanoušci. Byla to nádhera. Ale není to tak, že bych na to myslel každý den. Je to pryč. Nechci se moc koukat dozadu, spíš řeším, co bude."

O turnaj v Salt Lake City v roce 2002 jste přišel kvůli zranění, celý rok jste měl velkou smůlu...

"Sledoval jsem to na dálku. Zranil jsem se hned na začátku sezony, což mě dost mrzelo. Protože i v Americe jsme měli hodně silný tým. Pamatuju si, že kluci hráli výborně, potom ve čtvrtfinále vypadli s Rusy. To bylo o gól, že jo?"

Ano, dával ho Maxim Afinogenov. Na střely Češi vyhráli 41-27, ale stejně jim to nestačilo a prohráli 0:1.

"Jo, ten gól po buly si pamatuju. Jinak hráli skvěle. Ale tak to prostě někdy ve sportu chodí."

Pro vás to byl drsný rok, v posilovně vás pak zranilo závaží.

"Bylo to hodně těžký období kariéry. Ale jak se říká - co tě nezabije, to tě posílí. Takhle jsem na to musel koukat. V hokeji nic moc, zase jsem v tu dobu vyřešil spoustu osobních věcí."

Jak si vybavujete bronzový Turín v roce 2006?

"Švédsko nás vyndalo v semifinále 3:7, mám dojem že jsem tam hned na začátku udělal nějakou chybu. V zápase o bronz jsme potom porazili Rusáky. Každá medaile z takového top turnaje se počítá."

Takže jste za to šťastný.

"No jasně. Kdo by nebyl? Zlatá je nejvíc, ale i bronzová byla hezká. Vážil jsem si, že jsem u toho mohl být."

Jaké máte vzpomínky na poslední turnaj v Pekingu, kde jste byl v pozici asistenta trenéra? Šéfem střídačky byl Filip Pešán.

"Každá olympiáda je hezká, i když tahle byla speciální kvůli covidu. Všechno bylo omezený, nemohli jsme se nikam podívat, byli jsme neustále zavření. Do toho pořád testy. Bylo to otravný. Většinou jsme byli na pokoji, nemohli jsme se s nikým potkávat."

I trenérsky to bylo složité. Neměli jste k dispozici hráče z NHL, navíc jste nevěděli, kdo projde testy.

"To taky bylo strašný. Pořádně jsme nevěděli, jak to bude. Pytlíkovali jsme to na poslední chvíli. Bylo to složité, ale stejné pro všechny."

Ale vést reprezentaci pro vás byla další zkušenost, ne?

"Obrovská, obohatilo mě to. Akorát škoda, že to zrovna přišlo v covidu. I když jsme hráli turnaje v cizině, nemohli jsme koukat na tréninky ostatních. Navíc se hrálo bez diváků."

Jak teď sledujete aktuální dění v NHL z českého pohledu?

"Hlavně jsem rád, že se daří Nečimu (Martinovi Nečasovi) a Pastovi (Davidu Pastrňákovi). Protože na ně budeme v Miláně hodně spoléhat."

Nečas prožívá v týmu Colorado Avalanche skvělé období.

"Chytil začátek, je na vlně. Má výborné spoluhráče, celý tým je super. Colorado hraje výborný hokej. Doufám, že mu to co nejdéle vydrží a hlavně že takhle bude hrát i při olympiádě. Měl by to být tahoun mužstva."

Stejně jako Pastrňák, lídr Boston Bruins.

"O něm se ani nemusíme bavit, on to dokazuje dlouhodobě."

Navíc se dokáže prosadit v mužstvu, v němž není obklopený hvězdami. Má to složitější?

"Ano. Absolutně nechci shazovat umění Nečiho, ale když máte vedle sebe hráče jako Nathan MacKinnon nebo Cale Makar, jde to líp. Hlavně při přesilovkách můžete sbírat body. Je to jako když hrajete s Jardou Jágrem - nahrajete mu puk ve středním pásmu a on už to projde sám a dá gól. Nebo se půl minuty nedotknete puku, ale když mu ho dáte, on se prosadí a stejně máte bod. Je to rozdíl, než když se na každý bod nadřete, dáváte málo gólů a jste pořád v defenzivě."

O to je obdivuhodnější, jak dokáže Pastrňák stále bodovat...

"Určitě ano. Všichni vidí, jaké hráče mají Bruins. Když tam měl Davida Krejčího, Patrice Bergerona nebo Brada Marchanda, měl to jednodušší. Ale klobouk dolů, jak to zvládá i bez nich. Pasta je prostě super hráč. Stejně jako Neči. Možná to má o něco snadnější díky spoluhráčům, ale zase to, že s nimi hraje, je jeho zásluha. Je tak dobrý, že si to zaslouží a sám si tu pozici vyhrál."

V Miláně bude stát tým hlavně na nich, že ano?

"No jasně. Potom máme výborné brankáře. Ale dál? Pak už to bude hlavně o bojovnosti, jak se kluci dají dohromady. Musí to být týmový výkon - jako při zlatém mistrovství světa IIHF v Praze v roce 2024. Nemůžeme spoléhat na individuality. Ty dvě tam máme, ale podívejte se, kolik jich budou mít Kanada nebo Amerika. Oni mají takových rozdílových hráčů deset. A Švédové a Finové jich mají taky dost. My musíme hrát týmově, jinak to bude hodně těžký."

Jak tedy vidíte české šance?

"I když máte na papíře nejlepší hráče, není to žádná záruka vítězství. A naopak. Vždycky je nějaká šance, i když nebudeme patřit k favoritům. Je to krátký turnaj, musí si všechno sejít. A v něm se může stát cokoliv. Klukům budu moc držet palce."