Recept na úspěch: Ctít trendy, ale být originál

Také v sezoně 2019-20 vám NHL.com/cs přináší každé úterý pohled na žhavé trendy a dění v NHL. Od sérií výher či proher přes velké výkony jednotlivců až po novinky okolo ligy, s Tepem NHL budete vždy ve stejném rytmu jako nejlepší hokejová soutěž světa. Tentokrát se podíváme na to, jaké jsou poslední trendy ve snaze vytvořit úspěšný tým na delší časové období.

Sestavit v době platových stropů šlapající tým, který by delší dobu usiloval o nejvyšší pocty, je pro každého šéfa klubu NHL velkou výzvou. Vypořádat se s ní, znamená vsadit na ty správné karty, občas zariskovat, ale také vidět trochu do budoucnosti.
Z prvních čtyř držitelů ceny pro generálního manažera roku, která se uděluje od sezony 2009-10, vydržel dodnes na stejné pozici pouze Doug Armstrong, šéf posledních šampionů ze St. Louis Blues.
Odpovědnost vůči fanouškům i majitelům s sebou nese značná rizika, která si generální manažer musí umět obhájit. Jakmile se jeho vize ukážou jako chybné, je čas se rozloučit. Vědoucí auru postupně ztratili i ti kdysi uctívaní jako Peter Chiarelli, Don Lombardi, Ray Shero...
Jestliže na začátku tisíciletí byla při skládání mužstva mantrou hlavně vyrovnanost jednotlivých formací, kde se její členové mohli vzájemně zastoupit napříč sestavou, nyní se sází hlavně na ostřílená týmová jádra a sehrané tandemy a útoky, které ovládají statistické tabulky.
Nejzářivějším příkladem jsou teď Leon Draisaitl a Connor McDavid z Edmonton Oilers, kteří s neuvěřitelnou konzistencí systematicky deptají a rozleptávají defenzivu soupeřů.

"Vybavuju si jeden zápas s Calgary, kdy jsme si řekli, že na McDavida budeme hrát osobku. No... a on pak jel asi čtyřikrát na branku. Když nabere rychlost ve středním pásmu, tak to je jako z jiné planety. Pak už ho nikdy nedoženete," líčil současný útočník Buffalo Sabres Michael Frolik.
Mít v sestavě hokejistu jako je McDavid, je požehnáním pro celý tým. Když má k sobě rovnocenného spoluhráče typu Draisaitla, ambice ještě víc rostou souběžně s tím, jak sehrané duo zvyšuje nadšení příznivců.
Klást rovnítko mezi týmové superstar a následný úspěch v play off je ale předčasné a pokaždé velice zrádné, což dokládají poslední dvě edmontonské sezony.
Po postupu do druhého kola Západní konference v roce 2017, kde McDavid a spol. v sedmi zápasech podlehli Anaheim Ducks, skončili Oilers v Pacifické divizi dvakrát na nepostupových místech. Nepomohl jim ani fakt, že jejich kapitán v roce 2018 vyhrál bodování ligy. O rok později byl druhý, Draisaitl čtvrtý a ve střelecké tabulce chyběl německému útočníkovi gól na Alexandra Ovečkina. Ale Edmonton by na postup potřeboval o 15 bodů víc.
Už Chiarelli při svém více než tříletém edmontonském angažmá řešil několik zásadních problémů najednou. Od gólmanské jedničky, přes nevyrovnanou defenzivní hru až po nedostatek gólové podpory dalších formací.
Tato agenda od roku 2019 přešla na ostříleného Kena Hollanda, který před uzávěrkou trejdů shání pro Oilers levé křídlo a centra do třetího útoku, aby Edmonton v tvrdé divizní konkurenci udržel postupová místa. Rozdíly v Pacifiku jsou minimální.
Čtyřiašedesátiletý Holland ale po 22 letech na postu GM Detroit Red Wings plánuje v Albertě vytvořit podobně úspěšný model, jako se mu to dlouhá léta dařilo s Red Wings.
Využít pozitivní energie, která tepe v McDavidovi s Draisaitlem a omotat jádro Oilers konkurenceschopným obalem, je úkol na delší časový úsek. Impuls v podobě postupu do play off by se ale Hollandovi moc hodil.
Před šesti sedmi lety byli prototypem ideálního klubu Chicago Blackhawks, jejichž generálnímu manažerovi Stanu Bowmanovi se právě dařilo okysličovat tým novou krví. Po triumfech ve Stanley Cupu bez nostalgie posílal o dům dál hráče, kteří měli na zisku poháru značný podíl, což pocítili např. Dustin Byfuglien v roce 2010 i Frolík v roce 2013.
*** ***Více k tématu: [Nejlepší klub dekády: Chicago Blackhawks]
Bowmanovým seznamem nedotknutelných se snažili inspirovat i další manažeři, jejichž ideálem pak bylo mít v týmu dva klíčové centry, sehranou první obrannou dvojici a suverénní gólmanskou jedničku. A kolem nich obětavé dříče.
V Boston Bruins se stále drží hráčů, kteří pamatují poslední Stanley Cup z roku 2011, což jsou gólman Tuukka Rask, kapitán Zdeno Chara a útočníci Patrice Bergeron, Brad Marchanda a David Krejci. V letech 2013 a 2019 jim toto 'atomové' jádro vybojovalo další dvě finálové účasti.
"Nejsem sice v kabině, ale jsou tam právě hráči, kterým absolutně důvěřuju, že chtějí dosáhnout stejných cílů jako já," řekl Don Sweeney z Bruins krátce před tím, než získal cenu pro nejlepšího generálního manažera minulé sezony.
Pouze jedna účast v play off od roku 2011 do roku 2017 byla impulsem ke změnám i v Colorado Avalanche, kde pomalu ale jistě stvořili tým pro budoucnost.
"Už v minulém play off hráli kluci naprosto fantasticky, ale spousta jich ještě nedosáhla svého vrcholu výkonnosti," myslí si brankář Avalanche Pavel Francouz.
V Coloradu svou představu o fungování moderního klubu uskutečňuje už od září 2014 někdejší legendární útočník Joe Sakic. V plánu má pochopitelně podobné úspěchy jaké v Denveru zažíval coby hráč při velkých triumfech z let 1996 a 2001.
Stejně ambiciózní plány ale bují v hlavách manažerů, kteří věří nové hokejové vlně, jakou reprezentují třeba Carolina Hurricanes, Columbus Blue Jackets, ale i New York Rangers.
Po příchodu nového generálního manažera se vždy trochu posune klubová politika. Bylo by podivné, pokud by se Lou Lamoriello v New York Islanders nesoustředil na zpevnění defenzívy, když s tímto receptem slavil úspěchy jako GM New Jersey Devils.

Zároveň s tím musíte na draftech vybírat vhodné typy hokejistů, které zapadnou do systému a věnovat se zlepšování hráčů, kteří do ligy naskočí ve dvaceti a mají být za dva, tři roky týmovými tahouny. Touto optikou třeba jedna nepovedená sezona ještě nemusí nic znamenat.
"Hráčský vývoj je pořád tím nejlepším způsobem, jak vybudovat výborný tým. Potřebujete kvalitní zázemí ve farmářském klubu, kde si vytvoříte tu správnou kulturu," popsal své zkušenosti Lamoriello.
I sedmasedmdesátiletý manažerský titán si ale uvědomuje, jak se doba proměnila.
"Markantně narostl počet lidí, kteří se rozvoji hráčů věnují. Je úžasné, jakou úroveň mají kluci ve věku 12-14 let. Na tom se dá přece stavět," hřímal Lamoriello.
Změny systému se nastartovaly s úpravou pravidel v roce 2005. V NHL se začali postupně prosazovat i menší a techničtější hráči. Obránce najednou nepotřeboval dva metry a 110 kilogramů. Ale spíš svižné bruslení a dobrou poziční hru.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
"Hra je díky tomu rychlejší, než kdy byla," tvrdí Holland, který v draftech upřednostňuje úplně jiné typy než před dvěma dekádami. V roce 1998 si vybral k Red Wings v prvním kole draftu Jiřího Fischera (196 cm/102 kg), o 18 let později sáhl znovu po českém bekovi Filipu Hronkovi (183 cm/77 kg).
Řídit fungující klub znamená ctít trendy, ale k vybudování opravdu dlouhodobě úspěšného modelu je potřeba neztratit originalitu. Jen napodobováním cizích vzorů skutečná kvalita nevznikne.