Dnes je považován za nejlepšího brankáře v historii NHL, Vezina Trophy vyhrál šestkrát, v šestnácti odchytaných sezonách dvakrát zvedal nad hlavu Stanley Cup. A přece před 34 roky nebyl jedničkou draftu.
Vlastně ani dvojkou, pětkou, desítkou, třicítkou. Ani stovkou!
Haška si Chicago Blackhawks vybrali až v desátém kole jako číslo 199. Jedním z velkých důvodů tak pozdní šance byl jistě fakt, že pocházel z tehdy komunistické části Evropy. A pak i to, že chytal velmi neortodoxně.
"Nakonec i NHL poznala, že se v něm skrývá génius," oceňoval brankářský trenér Mitch Korn, se kterým se potkal v týmu Buffalo Sabres.
Hašek je s odstupem času označován za největší klenot skrytý v pozdějších kolech draftu, má však zdatné konkurenty. Co třeba legendární útočníci Brett Hull a Luc Robitaille? Na prvního z nich kývli zástupci Calgary Flames roku 1984 až při volbě číslo 117, druhý byl ve stejném roce 171. zvoleným - sáhli po něm Los Angeles Kings.
Podobně nečekanými superkaufy bylo i několik hráčů, kteří září v současné NHL. Například drobný šikula Johnny Gaudreau šel na řadu až stočtvrtý, Jonathan Quick dvaasedmdesátý.
Stejný je i příběh Henrika Lundqvista. V roce 2012 vyhrál Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře soutěže, v historii ligy je jediným, kdo ve svých prvních sedmi sezonách vychytal třicet a více výher. V roce 2000 ho přesto New York Rangers brali až v 7. kole, před ním šlo na řadu 204 jiných hráčů.
Kdo šel tehdy na pódium jako vůbec první? Rick DiPietro, jiný brankář, jehož si pak v New York Islanders pojistili nevídaně velkorysou smlouvou, načež se z něj vylouplo jedno z největších zklamání v dějinách draftu.
I zástupci klubu Philadelphia Flyers by se asi hodně divili, jak nerozumné se ukáže jejich přebírání z roku 1999. Tenkrát si v 1. kole vybrali brankáře Maxima Oulleta, který pak nikdy žádnou velkou slávu neudělal. Jiný chlapík s betony a lapačkou, Ryan Miller, čekal až do 5. kola, než ho získali Sabres. Zatímco tehdy se krčil skromně v koutku, po letech pomohl USA vybojovat stříbro z olympiády, v roce 2010 obdržel Vezina Trophy.
A tak by se dalo pokračovat: Henrika Zetterberga brali Detroit Red Wings v roce 1999 jako 210., Pavla Datsyuka o rok dříve jako 171., Daniel Alfredsson si v roce 1994 počkal až do šestého kola, kdy se rozhoupali Ottawa Senators. Tomáš Vokoun šel na pódium jako 226. v pořadí, Pavol Demitra ještě o pozici později.
