Skip to main content

Je Ryan Hollweg víc rabiát, nebo bavič?

Plzeňský útočník nikdy nejde na ledě pro ránu daleko, mimo něj je to však ohromný společník

Napsal Lukáš Vrkoč / NHL.com/CS

Každý druhý týden se NHL.com/cs věnuje dění na druhé straně Atlantiku. Přečtěte si o trendech či hráčích, trenérech a dalších, kteří působí v evropských ligách či v mezinárodním hokeji, ale neztratili pouto s NHL nebo věří, že s ní svážou svůj osud.

Dnes se věnujeme Ryanu Hollwegovi, jenž se po epizodě v New York Rangers a dalších dvou klubech ligy vydal hledat štěstí do Evropy. A to životní i hokejové našel v Plzni.

Když Hollwega v roce 2012 zlákal k angažmá na západě Čech kamarád Martin Straka, netušil hokejový bijec s kanadským i americkým pasem, že v západních Čechách najde druhý domov.

A skutečně.

V Plzni se útočník, který odehrál 228 zápasů NHL za Rangers, Toronto Maple Leafs a Phoenix Coyotes brzy stal miláčkem fanoušků i své nové partnerky. Letos tu kroutí už šestou sezonu, i když tu minulou musel vinou zranění celou vynechat.

Jeho důraz, tvrdost a schopnost shodit rukavice, když je třeba, jsou něčím, co domácí hráči nemají. Ale pozor, Hollweg umí i kvalitně odbránit oslabení a vstřelit gól, když to soupeř nejméně čeká. Dohromady se z gólu v extralize radoval ve 141 zápasech osmkrát, a tak jsou to zejména jeho obranářské vlastnosti, které si na něm plzeňské vedení tolik cení.

"Kdyby se mě někdo kdysi zeptal, kde budu za deset let hrát, určitě bych neřekl, že v České republice," přiznal Hollweg v rozhovoru pro iDNES.cz. "Ale dodnes jsem za tu příležitost šťastný. Šance od Martyho (Straky) byla požehnáním," dodal.

"Musel jsem se za ty roky změnit, přizpůsobit, adaptovat. Ale přitom jsem nechtěl ani ztratit svou tvář."

Na mysli má samozřejmě fakt, že některé jeho činy na ledě nebyly zprvu úplně chápány a také členové disciplinární komise s ním měli dlouho problém. Získal nálepku rabiáta.

On ale takový zkrátka je. A jiný nebude.

I proto snad kývnul na nabídku sepsat svůj příběh do knihy a ukázat tak lidem v Čechách jinou tvář, než je ta drsňácká během zápasů. "Bral jsem to jako šanci vysvětlit, co jsem za člověka. Že nejsem jeskynní muž ani žádné zvíře. Co se děje na ledě, je prostě moje práce. Nic víc."

Kdo viděl Hollwega mluvit roztomilou češtinou, na níž poctivě pracuje, nebo vystupovat ve výstroji s kytarou a mikrofonem na hrací ploše po vítězném utkání Plzně zpívajíce hity od Toma Pettyho, Oasis či Lynyrd Skynyrd, musí uznat, že jde o velmi zábavného chlapíka.

Tweet from @HC_Plzen: "Dobr�� ve��er, Plze��! Hezkej z��pas, jo?"�� Na Wonderwall v pod��n�� @TheStache15 se pod��ejte na na��em FB nebo YouTube �� #PLZvPCE #TELH pic.twitter.com/BW5sQhAbqo

Chlapíka, kterého jednou odlišuje od ostatních mohutný plnovous, jindy zase plný knír.

Před časem ale málem tato hokejová pohádka s netradičním hrdinou skončila. Operované koleno a následné komplikace spojené s infekcí byly proti návratu na led.

"Už jsem se smiřoval se životem invalidy," pronesl upřímně. "Po dvou operacích jsem koleno nedoléčil a uspěchal návrat, hrál přes bolest a nebyl připravený," vyprávěl pro iDNES.cz v létě, kdy už věděl, že se do extraligy po roční pauze ještě vrátí.

"Byl to neuvěřitelně složitý rok hlavně po psychické stránce. Vůbec jsem nevěděl, co mě čeká., jaká je moje budoucnost. V jednu dobu to dokonce vypadalo, že mi budou muset uříznout nohu," přidal mrazivé vyhlídky, na které naštěstí nedošlo.

Ačkoliv už byl smířený s koncem kariéry, nyní je zpět v sestavě v Plzně. A spokojený po všech stránkách.

"Cítím se tady doma. Vždyť jsem tady deset měsíců v roce. Moje žena je Češka, syn se tu narodil. Miluji tohle město. Místní fanoušci si mě oblíbili a já si oblíbil je. Vytvořil jsem si s nimi unikátní vztah."

To ovšem neznamená, že by zanevřel na Severní Ameriku. Ideálně by prý svůj domov rozdělil na obě místa, což při dobrém plánování lze. Avšak až po skončení kariéry.

Teď ale ještě minimálně do konce sezony bude Hollweg, kterému je 34 let, rozdávat hokejovou radost plzeňským fanouškům a tvrdost soupeřům. "Jsme rádi, že na tom je zdravotně dobře a že ho máme opět v týmu," řekl sportovní manažer klubu Tomáš Vlasák.

A co bude dál?

"Třeba se stanu hasičem. Je to jedna z možností, je však velký rozdíl, kde ho dělat. V Severní Americe je to velmi respektovaná práce. Těžká, ale dobře zaplacená s výraznými benefity. Tady ti borci podstupují stejné riziko a téměř za nic. A v Kanadě má hasič navíc i hodně volného času, takže může dělat ještě i něco jiného," povídal nadšeně.

Po pravdě, moc hasičů s více než dvěma stovkami startů v NHL po světě za požáry neběhá. Byla by to pikantní záležitost.

Třeba ale nakonec zůstane u hokeje, bude předávat zkušenosti a ukazovat mladým, jak ke sportu s ohromnou vášní přistupovat.

Přesně tak, jak to vždy dělal on, ať už to bylo za mořem, nebo v Česku.

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.