Poslední cíl. Hašek udělal pro Stanley Cup vše

K oslavě velikosti Stanley Cupu během probíhající vyřazovací části sezony přinášíme historický seriál Evropská síň slávy play off. Redakce NHL.com z Česka, Slovenska, Německa, Švýcarska, Švédska či Finska daly dohromady šest legend, které se stanou prvními členy. Dnes je řada na nejlepším z brankářů, kterým slavnostně vyhlašujeme Dominika Haška.

Musel si nejprve nejprve prožít obrovské zklamání, navíc podtržené puncem historické křivdy. Musel změnit klub, se kterým byl v NHL neodmyslitelně spjatý, a rozloučit se s fanoušky, kteří ho milovali. Zamířit do neznáma.
Ale všechno to stálo za to. Dominik Hašek se dočkal.

"Jsem pyšný na své individuální trofeje, ale není nad to držet ten stříbrný pohár. Splnil se mi celoživotní sen," pronesl přešťastně v roce 2002, konečně už jako vítěz Stanley Cupu.
Jelikož k tomu s Detroit Red Wings později přidal další triumf v roce 2008, je legendární 'Dominátor' pro Evropskou síň slávy play off naší jasnou volbou mezi evropskými brankáři. Povedlo se mu to, o čem třeba jeho švédský konkurent ve volbě a fenomenální gólman Henrik Lundqvist jen snil; i někdejší hvězda New York Rangers je jedním z mnoha žijících důkazů, že ani vskutku výjimečná kariéra v NHL vám Stanley Cup negarantuje.
Hašek v play off odchytal celkem 119 duelů s parádním průměrem 2,02 gólu na zápas a skvělou úspěšností 92,5 procenta. Cestu na samotný vrchol si ovšem český fantom a bořič sportovních mýtů musel pořádně vyčekat.
V roce 1999 dotáhl při vší úctě tak trochu druhořadé Buffalo Sabres až do finále, jenže v šestém souboji proti Dallas Stars vše ukončil ve 114. minutě gól-negól v podání Bretta Hulla. Z toho, že zásah kvůli postavení střelce v brankovišti nejspíš nebyl regulérní, se Buffalo nevzpamatovalo roky.
Watch: Youtube Video
"Obrovská radost Dallasu. Jedu na střídačku, naštvaný na sebe, na kluky, kteří tam byli se mnou. Jak jsme to mohli dopustit, bzučelo mi v hlavě," popsal Hašek ve své knize Chytám svůj život.
Jenže obratem se dostavilo zklamání. Vztek. Nechápavé pohledy všemi směry.
"Šel jsem se podívat na video a viděl, jak to opravdu bylo. Chtěl jsem se okamžitě vrátit na led," přiznal Hašek. "Ale došlo mi, že už nic nezmůžu. Nikdy bych nevěřil, že můžeme prohrát takovým způsobem. Tři měsíce dřiny. To je neodpustitelné."
Hašek tím nesnižoval sílu Dallasu, uznal, že Stars si pohár zasloužili. Věděl však, že i hvězdy jeho kalibru někdy dostávají jen jednu šanci. Že už se také nemusí nikdy dostat takhle blízko…
Naštěstí pro něj to nebyla příhoda fatální. Právě kvůli mámení hokejového grálu po devíti letech Sabres opustil. Rozloučil se s týmem, v jehož barvách se stal sportovní celebritou a uznávanou postavou dějin NHL, Buffalo zkrátka na triumf nemělo a on se podíval sportovní pravdě do očí. Jako novou štaci si vybral Detroit, velmoc přelomu 90. a nultých let.

"Jsem tady, abych vyhrál Stanley Cup. Nic jiného v tom není," prohlásil na první tiskovce s tím, že o něj stály další týmy, které mu nabízely vyšší gáži. U Haška ale tou dobou o peníze nešlo. Měl jedinou motivaci, tu sportovní.
A v těžké misi uspěl. V play off měl vynikající čísla, úspěšnost zákroků ve výši 91,9 procenta, gólový průměr jen 1,85 a šest čistých kont!
Stal se tak první gólmanskou jedničkou ligových dějin, která tým dovedla k titulu a přitom se hokejově vyučila v Evropě. Symbolicky uspěl jen rok poté, co se Stanley Cupu konečně dočkal jiný slavný veterán, obránce Ray Bourque s Colorado Avalanche, přičemž pravověrní 'haškovci' dodnes přísahají na to, že to on měl získat i Conn Smythe Trophy namísto beka Nicklase Lidströma.
Hašek ale na dalších individuálních trofejích dávno tolik nebazíroval, jeho historická mise byla naplněna týmovým úspěchem. Nikoli však dokonána: druhé vítězné křepčení zažil v roce 2008, tehdy už jako náhradník Chrise Osgooda. Na Haška byl spoleh, jeho tréninková píle hnala dál celý tým vpřed - ale věk obelhat nešlo. Bylo mu už přece jen 43 let.
A hlavně, první krok byl nejtěžší ze všech. Hašek v roce 2002 přiznával, že po Stanley Cupu mocně bažil, jeho až chorobná soutěživost mu ani neumožňovala přemýšlet jinak. Ostatní úspěchy jako by šly stranou. Že kouzelnickým způsobem dovedl Česko k triumfu v Naganu? Krásná, nezapomenutelná věc, jenže zámořské kolbiště je něco jiného.
"Štvalo mě, že mnoho brankářů, kteří třeba nezískali tolik osobních ocenění, pohár mohlo zvednout. Byl jsem hodně srovnáván s Patrickem Royem a jinými kolegy. Teď můžu říct: Taky jsem to aspoň jednou dokázal! Už mi nic nechybí," uvedl spokojeně po finále v roce 2002.
Když při pohledu do hokejového zpětného zrcátka srovnával oba své vítězné týmy, našel rozdíly. První tým byl epochální, až neuvěřitelně silný, našlapaný pozdějšími členy Síně slávy - ale tím pádem od něj nikdo nečekal nic jiného než triumf. Hašek tuto tíhu ustál.

"Napodruhé už tlak tak velký nebyl," hodnotil a vyzdvihoval, jak všechny hvězdy dokázal napoprvé ukočírovat slavný trenér Scotty Bowman.
"Je to mimořádná osobnost, takového kouče jsem v životě nepotkal. Scotty je uznávaný a obdivovaný v kabině, v klubu, v celém městě. Za celý rok jsme neměli jediný problém - možná to bylo naší zkušeností, ale já bych to viděl jako Scottyho zásluhu. On věděl, jak se všemi těmi osobnostmi zacházet," dodal Hašek.
Stalo se tak k radosti českých fanoušků a hlavně jeho samotného. Kariéra muže, jemuž se v zámoří ze začátku posmívali pro svébytný styl a akrobatické kousky, byla najednou kompletní.