Jenže starého praktika Babcocka jen tak něco nepřesvědčí. Ani McDavidova rychlost, ani skutečnost, že vstřelil nebo asistoval u prvních devíti gólů Oilers v této sezoně. Trenér Toronta nechce nijak snižovat jeho um, ani Matthewsovu schopnost vypálit dělovou ránu, ale v Crosbym vidí i otisk toho, co dokázal v posledních deseti letech.
Stanley Cupy z let 2009, 2016 a 2017, olympijská zlata pro Kanadu 2010 a 2014. Kdyby v období 2010-12 nebojoval Crosby s příznaky otřesu mozku, dosáhl by dozajista ještě víc než na dvě Hart Trophy a dvě Conn Smythe Trophy.
Ostatně Babcock byl Crosbyho koučem na obou zmiňovaných olympiádách i na World Cup of Hockey 2016, kde Kanada rovněž vyhrála. Takže ví, za co mu vděčí.
"Konečný úspěch týmu. To je, oč tu běží," říká Babcock. "Pokud jste nejlepším hráčem v nejlepším mužstvu, tak pro mě je to úplně něco jiného, než když jste nejlepší v týmu, který až tak dobrý není. To se podle mě vůbec nedá srovnávat."
Více k tématu: [O nezdolné touze a vůli Jaromíra Jágra]
Crosby je na chválu zvyklý, ale stejně dobře se ji naučil vstřebávat a pracovat s neustálým tlakem, pod kterým byl od sezony 2005-06, kdy jako osmnáctiletý do NHL vstoupil. Teď v ní už odehrál 870 zápasů a nahromadil 1121 bodů. Čísla jsou to úctyhodná.
Jenže kanadský centr nemá ego některých amerických basketbalistů, kteří na otázku: 'Kdo je v jejich oboru nejlepší' bez váhání označí sebe a nepřipustí o tom ani žádnou debatu.
Crosby proto na dotaz, kdo je současným ligovým MVP, ukazuje prstem na McDavida, tahouna Oilers.
"McDavid se od zbytku oddělil nejen na základě všech ocenění, která získal, ale hlavně díky konzistenci výkonů," ocenil o deset let mladšího protivníka Crosby. "Proto je to pro mě úplně jednoduchá volba."
Edmontonský kapitán zatím ve 215 zápasech nasbíral 267 bodů, což je průměr 1,24 bodu na zápas. V tom je Crosby pořád o pět setinek lepší.