Nezapomenutelné tváře Devils: Eliáš a Holík

NHL.com/cs vám znovu připomene seriál o českých průkopnících v jednotlivých klubech NHL. Dnes jsou na řadě krajané v týmu New Jersey Devils.

New Jersey Devils
Aktuálně: 68 bodů; 8. v Metropolitní divizi
V NHL od roku:1982 (jako nástupci Kansas City Scouts a Colorado Rockies)
Češi v historii klubu: Jan Ludvig, Robert Holík, Jaroslav Modrý, Petr Sýkora, Patrik Eliáš, Vlastimil Kroupa, Richard Šmehlík, Jan Hrdina, Karel Rachůnek, Petr Vrána, Martin Škoula, Marek Židlický, Jaromír Jágr, Rostislav Olesz, Martin Havlát, Jiří Tlustý, Pavel Zacha, Vojtěch Mozík.
První Čech: Jan Ludvig
Nejslavnějším emigrantem z komunistického Československa v barvách New Jersey byl Slovák Peter Šťastný, ale za Devils hrál ještě před ním i Čech.
Jan Ludvig se rozhodl vzít osud do vlastních rukou v roce 1981, kdy se přes Jugoslávii dostal do rakouského uprchlického tábora. V něm nesnil o NHL, ale o tom, že se dostane na Aljašku a bude dřevorubcem.
Jenže se zmínil, že je hokejista a už to jelo - brzy se o něm dozvěděl slavný Glen Sather a nabídl mu zkušební kontrakt v Edmonton Oilers.
Za ně ale do NHL nakonec v éře Waynea Gretzkyho Ludvig nezasáhl, šanci dostal až u Devils, kterým se hráč jeho typu náramně hodil.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
Liberecký rodák sice nebyl bůhvíjaké ofenzivní eso, ale jeho 54 bodů (22 branek, 32 nahrávek) ze sezony 1983-84, ve které jeho tým nastřílel dohromady jen 231 gólů a byl v tomto ohledu nejslabší z ligy, je velmi slušné číslo.
A k tomu se uměl i rvát.
"Rychle mi došlo, že Evropané jsou bráni za posery, zvlášť tenkrát, kdy se to pralo i pětkrát za zápas," zavzpomínal v rozhovoru pro isport.cz. "A mě nějak nebavilo, že mě pořád někdo mlátil do hlavy, tak jsem začal v létě boxovat. Vždycky mě to bavilo, trošku jsem dříve boxoval i u nás. Oni sice byli o hlavu dvě vyšší, ale mně to nijak nevadilo," vyprávěl dál.
"Hlavně jsem zjistil, že ať vyhrajete nebo prohrajete, tak si získáte respekt spoluhráčů i soupeřů. Začalo mě to bavit hlavně na konci, kdy mi dali pokoj, a já mohl hrát v klidu hokej."
Celkem za New Jersey odehrál Ludvig 288 utkání a nasbíral 132 bodů (53+79), dalších 26 zápasů pak ještě přidal za Buffalo Sabres, než vinou opakujících se zranění kolena nuceně skončil.
Rychle ale začal pracovat jako skaut pro Devils. A objevil pro ně třeba Patrika Eliáše.
Nejlepší Čech: Patrik Eliáš
Tady není, o čem debatovat. Eliáš je jedním ze symbolů Devils posledních 25 let, který za tým odehrál 1240 zápasů, nasbíral v nich 1025 bodů (408+617) a hlavně vyhrál dva Stanley Cupy z celkových třech, které jsou v klubové sbírce.

Však také dres s číslem 26, které během kariéry nosil na zádech, už na konci února 2018 slavnostně vystoupal pod strop Prudential Center. Už nikdy nebude být číslo třebíčského rodáka v mužstvu použito. "Mami, tati, chtěl bych vám poděkovat za to, co jste pro mě a bráchy obětovali. Za vaši lásku a podporu. Mám vás moc rád," vykládal dojatě a v češtině při ceremoniálu.
"Několik rozhodnutí jsem učinil hlavně z loajality. A jsem na to hrdý," řekl v rozhovoru pro NHL.com, když oznamoval konec kariéry v lize, v níž zůstal osudovým Devils stoprocentně věrný. "Jsem hrdý na to, že jsem strávil celou kariéru v NHL v jednom týmu, v jednom klubu."
Hrdost je pochopitelně na místě.
Spolu s Petrem Sýkorou, který byl v New Jersey jen u jednoho Stanley Cupu (druhý získal s Pittsburgh Penguins), zanechali v klubu nesmazatelnou českou stopu.
Nejpopulárnější Čech: Patrik Eliáš
Nejlepší bývá často i nejoblíbenější a u Eliáše to platí také. Tím spíš, když k tomu přidáte jeho komunikativní a skromnou povahu i fakt, že celou kariéru strávil právě v New Jersey a stal se rekordmanem klubu v počtu gólů (408), asistencí (617), bodů (1025), přesilovkových tref (113) i bodů (333) a vítězných branek (80).

Ze všech těchto důvodů je jen logické, že u stropu Prudential Center visí jeho jmenovka s číslem 26, které tým navždy vyřadil ze sady svých dresů.
Svého času byl ovšem u fanoušků na západní straně řeky Hudson podobně oblíbený také Robert Holík. Dosáhl toho stylem hry, upřímným vystupováním i vyhranými tituly.
Tvrdý zámořský styl hokeje jako by mu byl šitý přímo na míru. Přidal k němu i slušnou dávku šikovnosti a v 786 utkáních za tým z New Jersey nasbíral 472 bodů (202+270). Prospěšnost pro mužstvo, která se u něj projevovala hlavně jeho defenzivní prací, symbolizuje i +134 v hodnocení plus/minus za účast na ledě při vstřelených a obdržených brankách, oddanost pak 863 trestných minut.

"Fyzicky je to teď pro hráče jednodušší a v porovnání s dobou, kdy jsem začal já, je to velká změna. Dřív to bylo skoro až zákeřný, ale hlavně opravdu tvrdý," vykládal Holík pro isport.cz už před lety. "Mně to nikdy nevadilo, že jo. Ale teď si říkám, že je to pro mladý fyzicky lehčí, protože mají větší možnost prosadit své kvality bruslením a technikou. Mnoho hráčů, co jsou úspěšní dneska, by se v NHL tehdy neprosadilo, protože by to nevydrželi. Ne že by na to neměli hokejově, ale fyzicky by se neprobili. Umlátili by je."
I díky pevné vůli se on sám prosadil a s defenzivně orientovaným mužstvem vyhrál dva Stanley Cupy (v roce 1995 a už po boku Eliáše v roce 2000). A kvůli jeho zarputilosti ho měli v New Jersey rádi tak, že mu nakonec odpustili i podpis obří smlouvy s konkurenty z New York Rangers, ze kterých se do Devils ještě přes Atlanta Thrashers zase vrátil.