Hrdina před Jágrem učil i Reichela

NHL.com/cs vám znovu připomene seriál o českých průkopnících v jednotlivých klubech NHL. Dnes jsou na řadě krajané v týmu Calgary Flames.

Calgary Flames
Aktuálně: 79 bodů; 3. v Pacifické divizi
V NHL od roku: 1972 (začínali jako Atlanta Flames)
Češi v historii klubu: Jiří Hrdina, Robert Reichel, František Musil, Ladislav Kohn, Roman Turek, Petr Buzek, Roman Hamrlík, Aleš Kotalík, Ladislav Šmíd, Michael Frolik, Jiří Hudler, Roman Červenka, Roman Horák, Jaromír Jágr, Jakub Nakládal, David Rittich.
První Čech: Jiří Hrdina
V jeho zemi sužované totalitou to v 80. letech chodilo tak, že hokejista mohl o NHL reálně uvažovat až tehdy, jakmile vyhraje titul mistra světa a bude mu třicet. To první se Jiřímu Hrdinovi povedlo v roce 1985, to druhé po olympiádě v Calgary. Až tehdy si tedy mohl splnit svůj velký sen.
Právě mančaft z města rodea ho čtyři roky před tím draftoval. Právě za zdejší Flames v březnu 1988 debutoval v NHL.
Všechny tehdy fungovalo úplně jinak: spousta Kanaďanů třeba špatně kousala, že se v jejich soutěži 'natřásá' nějaký Evropan, ještě k tomu z komunistické země. Hrdina se však nějaké té rány a bolístky navíc nebál, brzy si získal respekt. S aklimatizací v neznámém zámořském prostředí mu hodně pomohl Švéd Hakan Loob.

Sezona 1987-88 pro něj byla jen jakousi ochutnávkou velkého hokejového světa, i tak mu ovšem mohla šmakovat: v devíti odehraných utkáních základní části nasbíral sedm bodů (2+5), a jelikož se i díky obstojné angličtině rychle rozkoukal, při vstupu do nového ročníku se už neměl čeho bát.
Už v říjnu vstřelil proti Los Angeles Kings svůj první hattrick, přímo z ledu to v dresu protivníka sledoval Wayne Gretzky. O měsíc později potom dal Hartford Whalers dokonce čtyři góly.
Svůj skvělý rok orámoval bilancí čtyřiapadesáti bodů (22+32) ze sedmdesáti zápasů. Flames se tenkrát i díky němu stali nejlepším týmem základní části a sílu následně potvrdili rovněž v play off, kde postupně smetli Vancouver Canucks, Kings, Chicago Blackhawks a Montreal Canadiens, načež si poprvé a zatím naposledy v historii sáhli na Stanley Cup.
Hrdina se právě tehdy přesvědčil, že v NHL nemá nikdo nic jisté: během play off si navzdory předchozím solidním výkonům moc nezahrál, po dlouhé pauze naskočil až do posledního finále s Montrealem. Přesto jako správný profesionál nezatrpknul.
A vlastně se pak do kroniky Flames podepsal ještě pod další významný mezník. V létě 1989 totiž klubové vedení zvažovalo, jak si zpestřit přípravu na další ročník. Když se o tom Hrdina dozvěděl, nadhodil možnost sehrát přípravné utkání v Praze. Československu stále ještě vládli komunisti, přesto se tenhle neobvyklý výlet nakonec podařilo zorganizovat a opentlil se dokonce ještě o následnou cestu do Moskvy.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
Byl to jasný sukces. Flames sice v říjnu 1989 obě utkání s československou reprezentací prohráli, jejich hráči si však dodnes vybavují unikátní atmosféru historického města nad Vltavou, úžasně levné pivo a broušené sklo. Stejně jako fakt, že se Hrdina v pražských uličkách blýsknul coby vynikající průvodce.
Za Calgary hrál až do prosince 1990, kdy byl vyměněn do Pittsburgh Penguins. Do mančaftu, v němž ho čekaly ještě další dva tituly.
Nejlepší Čech: Robert Reichel
Právě Hrdina se v Calgary proměnil v mentora mladého kluka, jemuž byl ve vlasti přisuzován ještě větší talent než Jaromíru Jágrovi. Jistě, řeč je o Robertu Reichelovi. O báječném centrovi a později legendárním kapitánovi české reprezentace, jenž za Flames válčil v letech 1990-97.
Toho srovnávání a příležitostného potýkání s kladenským číslem 68 si Reichel v kariéře užil dost, nevyhneme se mu ani v této chvíli. Vždyť pod zarážkou nejlepší Čech ve Flames by leckdo hledal právě spíš Jágra, jenže to bychom museli porovnávat celkové kariéry v NHL, kdežto v tomto seriálu zkoumáme individuální výkony v daném klubu. A jelikož Jágr odehrál za celek z Alberty pouhých 22 střetnutí, nemůže být o Reichelově prvenství žádných pochyb .

'Alby' se dá zpětně označit za jeden ze symbolů celé éry Flames, jakkoli pohříchu nebyla ani zdaleka tak úspěšná, jak se třeba očekávalo. Calgary v 90. letech na slávu z roku 1989 nenavázalo, během Reichelova angažmá pro něj bylo maximem 1. kolo play off. Zádumčivý Čech je tady přesto dodnes uznáván, byť před zdejší štací dal v jednu chvíli přednost hraní v Německu.
Calgarské začátky pro něj byly věru těžké - Hrdina mu pomáhal se vším možným, třeba i s tím, jak si správně vázat kravatu. Ve Flames pak ale dozrál jako člověk i jako hokejista; strávil tu pět a půl sezony, ve 425 odehraných utkáních nasbíral 354 bodů (153+201).
Fanoušci na něj vzpomínají jako na skvělého střelce, od něhož se přitom zkraje úplné zázraky ani nečekaly - klub ho roku 1989 draftoval až ze 70. pozice. Ukázal, co v něm je. V sezoně 1992-93 byl s 88 body druhým nejproduktivnějším hráčem mužstva hned za Theo Fleurym, o rok později z něj 93 zářezů učinilo dokonce naprostého premianta.
Ve svém posledním calgarském ročníku to už tak veselé nebylo, klub ho v březnu 1997 vytrejdoval do New York Islanders. Když ale po letech fanoušci dávali dohromady nejlepší hráče Flames všech dob, Reichel skončil třiadvacátý. Vzhledem k tomu, kolik machrů k plamennému céčku patřilo, to vůbec není špatný výsledek.
Nejpopulárnější Čech: David Rittich
Stačí říct tři slova: Big Save Dave. Úspěch tohoto skromného jihlavského chlapíka se absolutně nečekal, on si ale v Kanadě kromě zmíněné přezdívky vydobyl i obrovskou porci respektu, stejně jako senzační nominaci na All Star Game.
V Calgary to roku 2016 zkusil po jediné kompletní sezoně v české extralize. Ani v dresu Mladé Boleslavi přitom nepatřil mezi prvotřídní hvězdy.

"Kdo neriskuje, nic nezíská," vysvětloval tehdy své smělé rozhodnutí.
Mnohým pak spadla brada. Rittich se nejdřív vedle Briana Elliotta s Chadem Johnsonem a vzápětí po boku Mikea Smithe vypracoval v jedničku Flames. On, jehož měl někdejší slavný boleslavský spoluhráč David Výborný za flinka!
Jenže v Rittichovi se postupem času zjevně něco hnulo, na své tréninkové morálce zásadně zapracoval. V dresu Flames se jeho úspěšnost v jednu dobu dostala až přes 92 procent, výsledky Calgary najednou stály na něm.
Do jisté míry to tak platí dosud. V aktuální sezoně se v brance střídá s Camem Talbotem, odchytal 48 ze 70 utkání. Ne vždycky to byly výkony snů - jak v případě Ritticha, tak celého mužstva, od něhož se čekalo přece jen víc.

Mančaft svému českému gólmanovi přesto stále věří. Má spoustu předností. Je rychlý, mazaný a nečitelný, mimo to též flegmatik, skvělý v práci s hokejkou. Taky nezkazí žádnou legraci, u spoluhráčů je oblíbený. I u novinářů, nejednou vykouzlí nečekanou a vtipnou odpověď.
Brzy si získal rovněž fanoušky. Nejen příběhem outsidera, jenž se ke slávě prochytal 'odnikud'. I svou spontánností, díky níž slaví gól spoluhráče ještě dlouho před tím, než se puk dostane za brankovou čáru.
Neobyčejná story navíc ještě neskončila. V tomhle má Rittich oproti Hrdinovi s Reichelem výhodu: to nejlepší ještě může pořád přijít.