Táta je moje velká opora, říká druhý Bonk v NHL

S NHL přišel poprvé do styku už jako batole. V době, kdy jeho otec válel za Ottawa Senators, Montreal Canadiens či Nashville Predators, začal malý Oliver Bonk poznávat svět, do kterého patřila i nejuznávanější hokejová liga planety.

O to větší byla jeho touha dokázat něco podobného jako táta, centr Radek Bonk, jenž odehrál v NHL 969 zápasů.

Oliver jich má zatím na kontě pět, ale v nové sezoně by jich mohlo přibýt mnohem víc. Kanadský obránce s českými kořeny se stále pevněji usazuje v sestavě Philadelphia Flyers. V noci na úterý svítil u jeho jména po výhře 3:2 nad Colorado Avalanche údaj 24:22, dosud nejvyšší čas na ledě, jaký v NHL dostal. Nastupuje v prvním obranném páru vedle Travise Sanheima a svými výkony si říká o to, aby zůstal v prvním týmu i po návratu Rasmuse Ristolainena a Cama Yorka z marodky.

"Po tomhle touží každý kluk, co dělá hokej. Každý chce hrát proti těm nejlepším na světě a já jsem tady, takže je to pro mě splněný sen," řekl pro NHL.com/cs po zápase s Coloradem, v němž ubránil i takové hvězdy jako Nathana MacKinnona, Martina Nečase či Gabriela Landeskoga.

Proti Coloradu si připsal asistenci a nakonec měl jeden záporný bod v plus/minus hodnocení, ale proti elitním lajnám nadupaného soupeře většinou na ledě obstál. Jeho výkony jdou nahoru už od nepovedeného utkání s Carolina Hurricanes, kdy jeho několik ztrát puku pomohlo soupeři k výhře 4:1 a pro něj osobně skončilo číslem -3 v plus/minus bilanci. V zápase se Seattle Kraken zase pustil špatným střídáním do brejku Jordana Eberleho, který však nakonec neskóroval ani z trestného střílení.

Pro obránce, kterému je pořád teprve 21 let, ale jde o součást hokejového vývoje. Stále si ještě zvyká na obrovské tempo hry v NHL, na kvalitu v provedení kombinací, soubojů, kliček i střel soupeřů.

A postupnými kroky se snaží pilovat své vlastní dovednosti tak, aby příště obstál lépe.

"Není jedna věc, která by z toho vyčuhovala. Musím pracovat na spoustě věcí, pořád si zvykám. Každý týden si vybírám pár věcí, na kterých chci pracovat, a snažím se v nich zlepšit," popsal 22. hráč draftu 2023. "Samozřejmě je přede mnou ještě hodně dřiny, ale je mi jasné, že nejde všechno hned. Je potřeba jít krok za krokem a já to tak beru."

S postupem času pak v jeho hře začínají převažovat světlé momenty. V úterý proti Seattlu se blýskl parádní nahrávkou skórujícímu Christianu Dvorakovi, čímž pomohl k bodu za porážku 2:3 po nájezdech. Tím dokázal, jak moc si věří i po chybách z předchozího duelu s Hurricanes i té ze druhé třetiny, kdy pustil do protiútoku Eberleho.

"Sledoval jsem ho na střídačce. Věděl, že to podělal. Ale viděl jsem, jak se s tím vyrovnal a že ho to nerozhodilo tak, aby přestal hrát svůj hokej," všiml si kouč Flyers Rick Tocchet. "Dokonce si myslím, že od té doby hrál ještě líp. Tohle se mi na tak mladém klukovi líbí, že se nějakým nepovedeným momentem nenechá rozhodit."

Bonk strávil poslední tři roky v juniorské Ontario Hockey League, kde se postupně vypracoval v lídra Londonu. Na jaře si zahrál svůj první zápas základní části NHL a poté první v play off, novou sezonu zahájil v American Hockey League. Pozvánku do Philadelphie dostal 11. října poté, co vypadli ze sestavy dva kmenoví beci.

Od té doby odehrál pět duelů s průměrem přesně 20 minut za zápas. Poslední dva dokonce před zraky svého otce, jenž kvůli tomu cestoval sedm hodin autem z Ottawy. A oba Flyers vyhráli - nad Senators 3:1, s Coloradem 3:2.

"Snažím se si užít každý zápas. V neděli jsme si vyrazili s tátou a zrovna mi říkal, jak moc mu tohle chybí, jak mu chybí hrát zápasy. A abych si užil každý z nich," vyprávěl Oliver.

S otcem, se kterým si každý den píše zprávy, se tak mohl pobavit podrobně. A je přitom jasné, že vedle rodinných záležitostí mezi nimi zůstává hokej ústředním tématem.

"Teď už to nechává na mně. Samozřejmě mi občas předá nějaké svoje postřehy, nějaké věci, na kterých můžu zapracovat a co jsem třeba v zápase mohl udělat lépe, ale už je to hlavně na mně a na našich trenérech v klubu," podotkl Oliver. "Je za mě strašně rád. Podporuje mě, jak se dá. Samozřejmě to nechává na trenérech, ale kdykoliv potřebuju, můžu se o něj opřít," dodal Bonk mladší.

Rozhovor chtěl vést raději v angličtině, aby vyjádřil své myšlenky přesněji. Česky však hovoří obstojně, což využívá i v každodenním kontaktu s brankářem Danem Vladařem a obráncem Davidem Jiříčkem.

S českými hráči v týmu soupeře ale hovoří spíš anglicky.

"Většina z nich ani neví, že mluvím česky. Příjmení jim samozřejmě něco řekne, ale moje čeština je trochu zrezivělá, nemluvil jsem tak často, jak bych měl," usmál se. "Česky mluvím s klukama tady u nás v týmu, 'Vlady' mě vzal párkrát na večeři. Určitě mu teď jednu dlužím, minulý zápas to odchytal skvěle. A s 'Jirim' mluvím česky pořád."

A celou dobu u toho myslí na to, co mu zdůrazňuje táta, matador s téměř tisíci zápasy NHL na kontě: "Abych si užil každou sekundu na ledě. Že čas utíká strašně rychle, takže si musím užít každý zápas. I když můžu být nervózní nebo můžu zažít nepovedený zápas, že to musím umět hodit za hlavu, poučit se z toho, ale netrápit se a jít dál."