Ani on nemohl po téhle základní části rozdávat úsměvy jak Karel Gott autogramy. Jako nikdo z Calgary Flames. Přesto to byla pro českého brankáře Dana Vladaře sezona, v níž se dá najít i špetka pozitivního.
Špetka? Možná spíš špetička.
Nasbíral v ní 14 vítězství, nejvíc v kariéře. Byly dokonce fáze roku, kdy se zdál jistější než jeho slavnější parťák Jacob Markstrom.
A stejně je za každým dalším slovem smutná otázka: No jo, ale co z toho?
"Z týmového pohledu to pro nás rozhodně nedopadlo tak, jak jsme si přáli. A z mého osobního? Je sice hezké být u tolika výher, radši bych jich měl ale ještě víc. Nebude snadné dívat se v následujících měsících na televizi, jak jiné mančafty bojují o Stanley Cup," přiznal v rozhovoru s novináři pětadvacetiletý rodák z Prahy.
Flames měli o nastávajícím jaru jistě odlišné představy. Ambiciózní parta sice loni prošla obrovským personálním zemětřesením, přesto pro ni neměl být postup do play off výraznějším problémem.
Byl.
Calgary skončilo v Pacifické divizi až páté, divokou kartu místo něj na Západě vydřeli Seattle Kraken a Winnipeg Jets.
"Snad to bude příště lepší," povzdechl si Vladař. "Všem nám je jasné, že máme ve skutečnosti na víc, než co jsme předvedli."
Ve Flames zažil specifickou sezonu. A to nejen kvůli neveselému umístění. Po odchodu Matthewa Tkachuka a Johnnyho Gaudreaua to byla pro výběr z Alberty větší dřina, mnohem víc utkání taky dopadlo těsnějším výsledkem.
Kromě toho měl Vladař i trochu jinou roli, než se prve zdálo. Markström totiž bojoval nejen se zdravím, ale i s výkyvy formy. A Čech tedy podstatnou dobu nebyl jen klasickou dvojkou, na led se dostal každou chvilku.
