Domácí grilování. Blues chystají Bostonu peklo

Trvalo to déle než půl století. Oč delší bylo čekání, o to větší je teď nadšení, které přivítá finálovou sérii v St. Louis.

Hokejisté Blues hráli až do závěrečných bitev o Stanley Cup třikrát v historii, ale ještě nikdy nevyhráli jediný finálový duel. V roce 1968 a 1969 podlehli Montreal Canadiens 0:4 na zápasy a stejným výsledkem skončila i série z roku 1970 s Boston Bruins, kterou ukončil památný gól Bobbyho Orra.

Za 52 let existence se jim to prvně povedlo až ve středu v Bostonu, kde díky vítězství 3:2 po prodloužení srovnali stav série na 1:1 a domů se vrátili s velkými nadějemi.
Provází je očekávání a nadšení celého města, které je obvykle zaslíbené baseballistům Cardinals. Hokej zde ale nikdy nebyl na vedlejší koleji a věrní fanoušci věří, že se poprvé v historii konečně dočkají vytouženého triumfu.
"Atmosféra bude určitě skvělá. Stejně jako byla v celém play off. Ale my jsme cítili velkou podporu lidí po celou sezonu. Máme velkou základnu fanoušků," pochvaloval si Craig Berube, trenér Blues.
"Jsme ve finále Stanley Cupu, teď je samozřejmě nadšené celé město. Atmosféra bude parádní a věřím, že nám to dodá sílu."
O tom, jak hokejoví fandové v St. Louis a okolí prožívají finálovou sérii, svědčí také fakt, že aréna Enterprise Center se naplnila i na první a druhý zápas, který se přitom hrál v bostonské TD Garden.
[Kompletní pokrytí série Bostonu se St. Louis]
Fanoušci v hojném počtu přišli, aby úvodní duely finále sledovali společně na kostce nad ledem. Aby sdíleli zážitek, který je pro ně novinkou. Aby si zafandili společně. A vlastně si tak i 'zatrénovali' na peklo, které se chystají vytvořit soupeři v sobotu večer.
"Když jsem přišel do St. Louis, tak tam sice lidi žili hokejem, ale na bostonskou úroveň se dostávali až postupně," říká Vladimír Sobotka, útočník Buffalo Sabres, který působil u obou finalistů. Tři sezony strávil na začátku kariéry v Bostonu, čtyři roky hrál za St. Louis. "Atmosféra je tam krásná," říká.
Bruins se však takového pekla rozhodně nebojí.
"Zažili jsme to. Moc dobře známe, jaké je hrát v nepřátelském prostředí. Toronto, tam určitě není snadné vyhrát. Hráli jsme v Columbusu, v Carolině. Máme tým plný veteránů, kteří toho mají už hodně za sebou. Jasně, St. Louis bude na nohou, dlouho tam nic takového nezažili. Ale nemyslím si, že by to naše kluky mělo zavalit, kolena se jim nerozklepou," tvrdil jejich trenér Bruce Cassidy.

"V play off byla hodně hlasitá každá aréna, ve které jsme hráli. A u nás doma vždycky o trochu víc než u soupeřů," tvrdil bostonský útočník Joakim Nordstrom. "Není to nic, čím bychom se nějak intenzivně zabývali. Já si myslím, že je fajn hrát před vášnivým publikem a těším se na to."
Když se hrálo finále Stanley Cupu na břehu řeky Mississippi naposledy, možná dobrá polovina dnešních fanoušků Blues ještě ani nebyla na světě. St. Louis se do něj dostali třikrát za sebou poté, co rozšíření NHL v roce 1967 sdružilo šest nových klubů do Západní konference a garantovalo tak jednomu z nich finálovou účast.
Ani v roce 1968, ani o rok a o dva později však St. Louis nevyhrálo jediný duel poslední série sezony. Doma ze šesti pokusů jednou prohrálo v prodloužení, dvakrát o gól v základní hrací době.
A to chtějí současní Blues změnit.
"Je to skvělý pocit být v téhle chvíli součástí klubové historie. Je jasné, že jsme se ocitli hodně blízko," nevykrucuje se obránce Blues Colton Parayko. "Na ledě jsme sice my hráči, ale prožíváme to společně s trenéry, kustody, fanoušky, i bývalými hokejisty St. Louis."
Letošní domácí bilance Blues v play off ale není zrovna moc přesvědčivá, z deseti zápasů v Enterprise Center vyhráli jen polovinu. Když ale měli možnost doma uzavřít sérii, tak to udělali. Proti Winnipeg Jets v prvním kole, proti Dallas Stars ve druhém i ve třetím se San Jose Sharks.
Ve finálových zápasech s pořadovým číslem 3 a 4 by se jim takový přístup moc hodil. Blues vědí, že to doma bude velké, že to bude hlasité, zkrátka po všech stránkách mimořádné. Nikdo z týmu si ale na led nepůjde užívat atmosféru. V sázce je příliš moc.