Musil je jako slavný děda. Dře pro tým

Nemá ve zvyku vybírat si snadné cesty. To se v jeho rodině nikdy nenosilo. Adam Musil tak před lety zvolil možnost, že se porve o reprezentační dres Kanady. Uspěl, v nabité zámořské konkurenci si roku 2014 zahrál na Memoriálu Ivana Hlinky.
A touhu porvat se s všemožnými překážkami prokazuje i teď, když na mistrovství světa IIHF do 20 let hraje pro změnu za Česko. Už dvakrát se mužstvu vyplatila jeho buldočí verva, jistojistě poděděná po tátovi Františkovi a dědovi Jaroslavu Holíkovi, slavných hokejových bojovnících.

Poprvé jeho nebojácnost na brankovišti soupeře pomohla ke gólu do sítě Finů, podruhé zaskočila Dány. Jen výsledek byl odlišný - zatímco Finy reprezentace přemohla 2:1, Dánové ji ve čtvrtek přetlačili 3:2 v prodloužení.
Mladý Musil si ale i tentokrát odvedl své. Vedle asistence na gól Martina Nečase si odnesl i dva plusové body do hodnocení pobytu na ledě. Celkově si útočník klubu WHL Red Deer Rebels drží na šampionátu bilanci 0+2 a sbírku osmi střel i čtyř trestných minut. Potvrzuje, že v něm český hokej a slavná rodina mají další velkou osobnost.
Děda Holík, mistr světa z roku 1972, nedal na malého Adama dopustit už odmala. Viděl v něm tak trochu sám sebe.
"Je to správnej hajzlík," říkal dobrácky. "Ničeho se nebojí, na ledě je drzej. Tak to má být."
Pro někoho by drze znělo i Adamovo rozhodnutí reprezentovat Kanadu. Pro kluka narozeného českým rodičům v kanadské Deltě to ale byla přirozená věc. Jako obrovskou výzvu mu to doporučil i strýc Bobby, taky úspěšný hokejista.
"Říkal mu, že Kanada je Kanada," popisoval tehdy Jaroslav Holík. "Nakonec se ovšem Adam rozhodl sám. Je pracovitý po tátovi a po mně. Dal si před sebe velký cíl, což je úžasné."
Přestože třeba brácha David hrál vždycky za vlast svých předků, Adam si dres s javorovým listem nakonec skutečně vyzkoušel. Jedním z důvodů byl i odlišný přístup k tréninku, se kterým se po odchodu z Jihlavy setkal v Kanadě.

"Trénuje se tam jen třikrát týdně a pak má každý individuální plán. Člověk musí být samostatnější, naučí se, jak se donutit k práci," vysvětloval tenkrát pro idnes.cz. "Já třeba potřebuju zlepšit střelbu, tak chodím na střelecké kempy. V Česku se trénuje i sedmkrát týdně, jenže se vlastně na nic nesoustředíte."
Po dvou letech od startu na břeclavském turnaji je ovšem všechno jinak. Nadaného Adama si tvůrci kanadského mužstva tentokrát nevybrali, zato Češi projevili vážný zájem. Pro tým trenéra Jakuba Petra znamená Musilův důraz dodání velmi vzácné herní ingredience.
"Čekali jsme, jestli ještě Adam nebude za Kanadu povolaný na letní Summer Showcase, což nebyl. On sám vyjádřil vůli za nás hrát, což bylo nejdůležitější," popisoval Petr. "Dostal čas na rozmyšlenou, aby to probral s rodinou. Za Kanadu hrál, žije tam, nebylo to pro něj jednoduché. Ale nakonec to klaplo."
Papírově jeho startu pod českou vlajkou nestálo nic v cestě, Musil totiž za Kanadu nenastoupil na žádném z velkých turnajů IIHF, český pas vlastní. A že má k takovému kroku též dost chuti, to už v dosavadních utkáních šampionátu rovněž prokázal.
Právě jeho děda Jaroslav roku 2001 dovedl jako zatím poslední kouč český nároďák k juniorskému zlatu. Letošní snažení svého vnuka už bohužel nesleduje, před rokem a půl zemřel. I tak by bylo skvělé na jeho dávný úspěch navázat nějakou čerstvě vybojovanou medailí. Přestože to nebude snadné.
Kdo by si ale chtěl vybírat snadné cesty?