Blues řeší rébus jménem Tarasenko

Před sezonou 2021-22 nabízí redakce NHL.com/cs pohled na všechny ligové kluby v letním seriálu 32 týmů ve 32 dnech. Jako další jsou na řadě St. Louis Blues.

Se St. Louis Blues v příští sezoně je to jako s filmem, který se najednou v polovině zastaví a diváci mohou hlasovat, jakým způsobem se má děj dále ubírat. V tomhle případě může mít zápletka dvě konkrétní varianty.
Zůstane v týmu Vladimir Tarasenko? Nebo odejde jinam?
Obě dvě možnosti jsou měsíc před startem základní části stejně reálné. Pro příběh Blues je to přitom naprosto zásadní křižovatka, která určí směřování mužstva nejen v nadcházející sezoně, ale i další blízké budoucnosti.

"Zatím je to tak, že Vladi se musí přes léto připravovat tak, aby byl schopen v nové sezoně nastupovat za St. Louis," řekl generální manažer Doug Armstrong. "Bude mu třicet, určitě chce v NHL ještě pár ročníků odehrát. Takže nemá jinou alternativu, než svědomitě trénovat a pořádně se v další sezoně ukázat."
Devětadvacetiletý rodák z ruské Jaroslavle se už dávno vypracoval do pozice opěvované hvězdy. Pět sezon za sebou vstřelil minimálně 33 gólů, v bodech hned několikrát úspěšně atakoval sedmdesátku, roku 2019 pomohl St. Louis vyhrát Stanley Cup.
Jenže taky to nebylo všechno jen vyskládáno cukrovou vatou. Tarasenko v posledních dvou sezonách odehrál pouze 34 zápasů, od konce sezony 2017-18 podstoupil hned tři operace levého ramena. Letos v květnu dal najevo svou nespokojenost s pozicí v týmu a řekl si klubovému vedení o výměnu.
Ne že by o něj po NHL nebyl zájem. Obrovskou zátěží je však výše útočníkovy vysoké smlouvy - z osmiletého kontraktu mu zbývají dva roky, v nichž se mu pokaždé do platového stropu počítá 7,5 milionu dolarů. Slušná raketa na někoho s tak hustě popsanou zdravotní kartou. Zatím se dá pouze spekulovat, hodně se nicméně mluví třeba o námluvách s New York Rangers a New York Islanders.
Bez Tarasenka by to bylo pro Blues každopádně tuze těžké. Už v minulé sezoně byli decimováni vlnou zranění, bez ní by možná došli dál než jen do 1. kola, kde je nakonec jasně vyřadili Colorado Avalanche. První předpoklad pro jejich vzchopení tak je, že tentokrát to už na jejich marodce za žádných okolností nesmí vypadat jako po nájezdu mongolských hord.

A je tu i druhá podmínka: je potřeba nahradit Tarasenkovu gólopalbu. Právě kvůli přesným trefám nalákal klub z Missouri Tarasenkova krajana Pavla Bučněviče, jehož služby si pojistil velkorysou čtyřletou smlouvou na 23,2 milionu dolarů. Pokud za to bývalý forvard New York Rangers nasází rok co rok 30 gólů, pak fajn. Pokud ne, ocitnou se Blues až po krk v ofenzivních problémech.
"Věřím, že Pavel naši hru v mnoha ohledech pozvedne," ujišťoval generální manažer Doug Armstrong. "Je v nejlepších letech, může se opřít o solidní figuru, leváckou střelu, vyniká při přesilovkách protivníka. Pro přestavbu našeho výběru představuje vynikající součástku."
Pravdou je, že pokud má St. Louis uspět, jeho hráči nesmí pouze zůstat zdraví, ale musí zároveň předvádět ty nejlepší možné výkony. Nikde není psáno, že hráči jako Brandon Saad, Jordan Kyrou nebo David Perron ve 32 letech nejsou schopni velkých věcí. Trochu zavazující ovšem je, že oni je za současné konstelace prostě ukázat musí, jinak to bude s jejich partou hodně zlé.
Tím spíš, že Blues se před novou sezonou rozloučili hned s několika výraznými útočníky. Do Montreal Canadiens odešel kanonýr Mike Hoffman, na nový dres Seattle Kraken si bude zvykat Jaden Schwartz. Chybět může i produktivita obránce Vince Dunna, který naposledy nasbíral 20 bodů (6+14) ve 43 utkáních.
Jiní staří známí naštěstí adresu zaručeně nemění. V první řadě se to týká kapitána Ryana O'Reillyho, držitele Conn Smythe Trophy a Selke Trophy ze slavného roku 2019. V uplynulé, zkrácené sezoně předvedl svou klasiku: v 56 utkáních nasbíral velmi dobrých 54 bodů (24+30), k tomu byl skvělý na buly i v defenzivě, tak jako vždy byl znamenitým lídrem.
\[Více k tématu: Ztráty a nálezy: St. Louis Blues\]
S kabinou Blues se neloučí ani kometa dva roky starého senzačního tažení, brankář Jordan Binnington. V sezoně 2020-21 už sice průměr nestlačil pod dvě branky na duel jako v roce triumfu (nyní to bylo 2,65 a úspěšnost 91 procent), přesto i nadále platí za držáka týmových nadějí, jednoznačnou jedničku.
I Binningtonova forma se bude hodit, o tom není pochyb. Úkolem číslo jedna však skutečně zůstává vyřešení rébusu jménem Tarasenko. Až se v téhle věci vyjasní, budou se příští dny O'Reillyho a spol. rýsovat daleko zřetelněji.
Třeba k pádu do průměru. Anebo právě naopak - směrem k další velké euforii.