Hrdinové zlaté generace vyprodali O2 arenu

Vzpomínky táhnou. Obzvlášť ty, které mají zlatý nádech.

Exhibiční utkání mezi bývalými českými a slovenskými hokejovými hvězdami vyprodalo pražskou O2 arenu, na Zápas legend pořádaný jako připomínka 25 let od triumfu národního týmu na olympiádě v Naganu si našlo cestu 17.302 diváků. Většina z nich tleskala oběma týmům a radovala se z české výhry 6:3.
Češi tak ovládli dvojzápas bývalých hvězd, který měl svůj první díl v září v Bratislavě. Tam vyhráli hosté 5:4.
"Chtěli jsme český tým porazit, ale oni to pořád mají v ruce," říkal po zápase autor dvou slovenských gólů Marián Hossa. "Je vidět, že někteří z nich stále chodí hrát, u nás moc chalanů už nehraje. Bylo to znát, ale myslím, že lidi si přišli na svoje a my jsme vděční, že se ta hala vyprodala. Je neuvěřitelné, že přišlo tolik lidí. My jsme si to moc užili."

Za domácí se poprvé trefil ten nejobdivovanější hráč ze všech přítomných - Jaromír Jágr, jenž ve 13. minutě rychlou střelou pod břevno vyrovnal na 1:1. O dvě minuty později poslal Česko do vedení Robert Reichel a ještě před přestávkou zvyšoval Tomáš Vlasák. Postupně se prosadili také Petr Nedvěd, David Výborný a Milan Hejduk.
Čestnou buly před zápase vhodil za velkého aplausu publika Jakub Voráček, útočník Columbus Blue Jackets, jenž se v Česku zotavuje po otřesu mozku. Za Slovensko se kromě dvoubrankového Hossy prosadil Marek Uram.
O výsledek ale v podstatě nešlo. Šlo o to oslavit velké úspěchy českého i slovenského hokeje, které se zdají být už tak dávno. Česko získalo v rozmezí jedné desetiletky na přelomu století kromě olympijského zlata v roce 1998 celkem pět titulů mistrů světa IIHF (1996, 1999, 2000, 2001, 2005), Slováci vybojovali v roce 2002 svůj dosud jediný primát na světovém šampionátu, k tomu měli stříbro (2000) a bronz (2003).
A souběžně s tím se valily vlny hráčů z obou zemí do NHL.
Obě páteční sestavy proto byly prošpikovány velkými jmény. Za Česko hráli vedle střelců Jágra, Hejduka, Reichla, Nedvěda a Výborného třeba Patrik Eliáš, Jan Hlaváč, David Moravec... Na střídačce pak v roli trenérů stáli Martin Ručinský, Martin Straka či Jaroslav Špaček. Slovenský dres oblékli bratři Marián s Marcelem Hossou, Miroslav Šatan, Žigmund Pálffy, Michal Handzuš, Ľubomír Višňovský či Andrej Sekera.

"Užili jsme si to. Atmosféra byla vynikající, hlavně u nás v kabině. Jsme rádi, že jsme se toho všeho mohli zúčastnit," tvrdil Pálffy, někdejší velký kanonýr New York Islanders a Los Angeles Kings.
"Bylo to krásné. Tyhle vzpomínky, buď v Bratislavě, nebo teď v Praze. Máme si vždycky o čem povídat. Já jsem si to moc užil," přidal se Hossa.
Do slovenské branky se postavil gólman mistrů světa z Göteborgu Ján Lašák, tu českou hájil v prvních 30 minutách Roman Čechmánek, kterého pak vystřídal Dušan Salfický.
"Já jsem před tím utkáním měl respekt ze soupeře a obavy ze svého výkonu, protože jsem od roku 2014 žádné utkání nechytal. Snažil jsem se těch 30 minut odvést co nejlepší výkon. Nejtěžší bylo udržet koncentraci, na což už člověk za těch devět let není zvyklý," vykládal Čechmánek, jenž byl v Naganu náhradníkem Dominika Haška a poté zářil v dresu Philadelphia Flyers i Kings.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
"Jsem rád, že to vyšlo, že jsem neudělal ostudu a rodina mě mohla vidět ještě naposledy v hokejovém. Vnoučci, kteří viděli dědečka v brance poprvé. Pro mě to mělo velký význam a jsem rád, že jsem tady mohl být."
Ano, čas letí tak rychle, že zatímco někteří hrdinové slavných reprezentačních let - jako třeba Jágr - ještě stále hrají profesionální hokej v nejvyšší soutěži, jiní jsou už dnes dědečky. Při jejich exhibici ale pořád je na co se dívat.
A především vzpomínat, jaké to bylo, když se podobné sestavy jako ta nynější z O2 areny proháněly na ledě v té největší síle a bojovaly o zlato na těch největších světových turnajích.