Jágr na Broadway! Od velkého trejdu uplynulo 20 let

V úterý 23. ledna uplynulo přesně 20 let od trejdu, který zahýbal NHL: Jaromír Jágr do New York Rangers! K výročí výměny legendárního českého útočníka z Washington Capitals přinášíme vzpomínkový materiál s hlasy tehdejších pamětníků této velké události - včetně samotného Jágra.

Generální manažer a kouč Glen Sather byl toho večera poněkud neklidný. "Jestli tohle nedopadne, tak nás zabijou," řekl prý Jaromíru Jágrovi na uvítanou po jeho příchodu do New York Rangers.

A jestliže byl ostřílený boss nervózní před samotným utkáním, po něm to muselo být ještě o dost horší. Rangers totiž v prvním klání se slavným číslem 68 v sestavě totálně vybouchli. Na ledě Ottawa Senators utrpěli i díky dvěma gólům mladého obránce Zdena Cháry a trefám Radka Bonka i Martina Havláta debakl 1:9!

"První utkání jsme dostali devítku v Ottawě, takže si každý asi dovede představit, jak to vypadalo," vzpomíná Jágr po dvou dekádách na neslavný úvod svého angažmá 'na Broadwayi'.

"Na ten trejd si dobře pamatuju. Bylo to koncem ledna, my měli před zápasem v Ottawě a vybavuju si, jak jsme tam přivítali Džegra na hotelu," říká někdejší křídlo Martin Ručinský, jenž tehdy hrál v útoku Rangers spolu s dalšími krajany Petrem Nedvědem, Janem Hlaváčem a Robertem Holíkem.

"Byli jsme samozřejmě rádi, že ho tam vyměnili. Jenže ten první zápas jsme dostali devítku, takže jsme si pak říkali, že to je teda dost smolný start. Ale byl to jen jeden zápas, Ottawa měla tehdy vynikající mužstvo a ten večer jim vyšlo všechno," dodává Ručinský.

Pro Sathera bylo hodně důležité, aby spojení Jágr - Rangers vyšlo. Získal totiž megahvězdu s obří smlouvou až do roku 2008, kterou podepsal v září 2001 s Capitals na sedm let za 55,4 milionu dolarů. Byť Washington z jeho jedenáctimilionového ročního platu nadále hradil zhruba čtyři miliony, fanoušci očekávali terno.

"Od začátku sezony jsem věděl, že mě klub chce vyměnit. Moji agenti to věděli. Na tom dealu spolupracovali všichni," popisuje Jágr pro NHL.com/cs. "Každý trip jsem tedy s tím musel počítat. Taky záleží, na jaký trip jedeš. My jsme byli zrovna s Washingtonem na Floridě, takže jsem až tolik věcí neměl. Oni mě vyměnili zrovna v době, kdy Rangers hráli v Ottawě, takže jsem letěl rovnou tam, kde byla sněhová vichřice. Z plus 25 jsem jel snad do minus dvaceti..."

Jágr přišel do Washingtonu v létě 2001 z Pittsburgh Penguins, kde hrál 11 let a kde se stal hvězdou první velikosti. Na přelomu století byl s velkou pravděpodobností nejlepším útočníkem světa. Doma měl dva prsteny za zisk Stanley Cupu, pět sošek Art Ross Trophy pro vítěze bodování NHL, v roce 1999 získal i Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče a v letech 1999 a 2000 také Lester B. Pearson Award pro nejlepšího hokejistu sezony dle volby samotných hráčů.

Před přestupem do americké metropole nasbíral v základní části 121 bodů (52+69).

Jenže ve Washingtonu to neklapalo tak, jak si ambiciózní majitel klubu Ted Leonsis představoval. V prvním ročníku tam jeho 'nový kůň' nasbíral 79 bodů v 69 zápasech, v tom druhém v 75 utkáních 77. Stále to bylo víc než bod na zápas, ale proti galaktickým číslům v Pittsburghu to byl přece jen propad. A hlavně: českému velikánovi se nedařilo pozvednout tým do play off tak, jak to od něj fanoušci i vedení očekávali.

K tomu se blížilo kolektivní vyjednávání mezi ligou a odbory NHLPA, bylo jasné, že v budoucnu bude potřeba šetřit.

"Už v roce, kdy mě vyměnili, se vědělo, že další rok bude výluka. Nikdo nevěděl, na jak dlouho, ale počítalo se s tím, že bude minimálně rok. Možná i víc. A všichni zároveň tušili, že poprvé v historii přijde platový strop. Takže většina týmů se snažila zbavit velkých kontraktů. Což byl i můj případ," přibližuje Jágr okolnosti tehdejšího hokejového byznysu.

"Tenhle kontrakt jsme museli poslat pryč. Nemohli jsme si dovolit jít na trh do nové éry s takovým typem smlouvy," vysvětloval tehdejší generální manažer Capitals George McPhee, jenž se pustil do jednání především s newyorským velkoklubem.

"Už od začátku sezony (2003-04) bylo jasné, že není ve hře moc klubů, které si mohou dovolit hráče s velkými platy. Byli to hlavně New York Rangers. Akorát se řešilo, aby to bylo co nejvíc férový deal pro obě strany. Nakonec to dopadlo tak, že Washington mě vyměnil, a po dobu mého kontraktu musel platit (necelou) půlku mého platu. Já jsem byl v Rangers snad za polovičku toho, co jsem vydělával," uvádí Jágr.

Už na začátku tehdejšího ročníku věděl, že něco visí ve vzduchu. Pořád byl hráčem Washingtonu, sezonu zahájil čtyřmi body v prvních dvou utkáních proti New York Islanders a Atlanta Thrashers. Pak ale během šestizápasového tripu vyšel pětkrát za sebou naprázdno, než skóroval v šestém utkání na ledě Toronto Maple Leafs. Opět tři zápasy s nulou, 1+1 proti Tampa Bay Lightning, následně dvanáctizápasová série s minimálně jedním bodem za večer...

Přišel Advent, pomalu se blížily se Vánoce. A Jágr byl pořád hráčem Capitals.

Ti se ho však už drahnou dobu snažili poslat pryč. Podle McPheeho v tom body nehrály žádnou roli; klub by ho prý vyměnil, i kdyby jich nasbíral 300 za sezonu.

"Měl jsem agenta. Mike Barnett už to v tu dobu nebyl, ale pořád jsem byl v IMG. Takže Barnettovy klienty převzali jiní agenti, protože on šel dělat generálního manažera do Phoenixu pro Wayna Gretzkyho. Šlo o dohodu mezi kluby, takže se čekalo, jak se domluví. Mám dojem, že v tom víceméně nikdo nebyl. Akorát Rangers a Washington," vzpomíná Jágr.

Rangers se snažili získat české eso už v roce 2001, tehdy ale vyhráli Capitals. Teď došlo k situaci, kdy ho chtěli svému sokovi přenechat, ale museli k tomu přihodit ještě vábničku v podobě velké části jeho gáže.

"Každý klub si domlouval co nejlepší podmínky. Rangers měli lepší výchozí pozici, protože věděli, že Washington mě chce za každou cenu vyměnit. A do toho jsem musel hrát. Takže jsem to čekal každý den. I na venkovní tripy jsem jezdil s extra zavazadlem," říká Jágr.

"Od prvního zápasu v sezoně jsem věděl, že mě chce klub vyměnit. A nakonec to zabralo docela dost času. Asi nebylo jednoduché měnit takhle velké kontrakty. Navíc, když všichni věděli, že bude výluka a nikdo nevěděl, co se potom stane."

K velkému třesku nakonec došlo v pátek 23. ledna. Capitals vyměnili svou superstar do Rangers za útočníka Ansona Cartera.

Zatímco Washington byl v tu chvíli s bilancí 14-27-7 poslední v Jihovýchodní divizi a předposlední v celé Východní konferenci, mužstvo z Manhattanu, které už tehdy bylo napakované hvězdami jako Mark Messier, Eric Lindros, Brian Leetch, Nedvěd či Alex Kovaljov, bojovalo o postup do play off.

Sather prezentoval Jágrův příchod jako jazýček na vahách, který má jeho družinu překlopit směrem k postupu. Mluvil o potřebě získat jednoho z nejlepších hráčů na světě, aby celek vytáhl do Stanley Cupu.

I proto ta nervozita před utkáním v Ottawě. A ještě větší po něm.

"Naštěstí pak jsme nějaké zápasy vyhráli a už si to sedlo," vzpomíná Ručinský.

Rangers po porážce v kanadském hlavním městě vyhráli doma 5:2 nad Florida Panthers i díky gólu a dvěma asistencím české 'osmašedesátky'; debut před vlastními fanoušky v Madison Square Garden tak dopadl dobře. Následně Jágr zůstal bez bodu v pikantním souboji s Washingtonem a jeho nový tým prohrál 1:2. Pak přišly dvě shodné porážky 1:3 s Buffalo Sabres...

Začátkem února ale vyhrál tým dva ze tří zápasů. Zdálo se že hvězdná sestava si sedá.

"Moc jsem neřešil, kdo tam hraje, protože to bylo hrozně narychlo. Už si ani nepamatuju, co mi běželo hlavou. Protože to bylo poprvé, kdy jsem byl vyměněný během sezony," vypráví Jágr. "Když jsem šel z Pittsburghu do Washingtonu, tak to bylo v létě, člověk se může připravit. Tady to bylo ze dna na den. První den je hrozně těžký. Jdeš do jiného týmu, který hraje o play off, každý zápas je pro něj důležitý. Rangers byli pod hranou postupu. Měli našlapaný mančaft, od prvního do posledního to byla samá hvězda..."

Zhruba v polovině února se však mužstvu dařit přestalo a začalo ztrácet postupové pozice. Satherovi bylo pomalu jasné, že útok na Stanley Cup se odkládá. Sám odstoupil z funkce hlavního trenéra, kterou přenechal dosavadnímu asistentovi Tomu Renneymu. Před uzávěrkou přestupů poslal Nedvěda do Edmonton Oilers, Ručinského k Vancouver Canucks, Leetche do Toronta, Kovaljova do Montreal Canadiens...

"Ten rok jsme s výsledky byli pořád tak nějak na hraně play off. Nakonec jsme ho neurvali a vedení se rozhodlo kádr rozprodat. Odešel Méďa, mě vyměnili do Vancouveru... A potom přišla výluka," vrací se ke zvláštnímu roku 2004 Ručinský.

Jágr svou první 'polosezonu' u Rangers zakončil s 15 góly a 29 body ve 31 zápasech. Byla to podobná čísla jako ve Washingtonu, odkud odcházel se 45 body (16+29) po 46 utkáních. V tu chvíli to vypadalo, že si Sather bude sypat popel na hlavu.

Jenže tenhle příběh měl nakonec svůj happyend. Byť si na něj museli fanoušci v Česku i v New Yorku ještě minimálně další rok počkat.

Přišla výluka NHL, která trvala celou sezonu a kterou Jágr strávil v mateřském Kladně, v ruském Omsku a na závěr na mistrovství světa IIHF ve Vídni, odkud s Ručinským a dalšími esy přivezl do Česka zlaté medaile. A v září 2005 se sešel na přípravném kempu v Tarrytownu s Ručinským, Martinem Strakou, Petrem Průchou, Markem Malíkem a Michalem Rozsívalem, českou 'kolonii' doplňoval ještě slovenský útočník Marcel Hossa.

Lindros, Messier a další byli pryč, číslo 68 bylo jasným lídrem a jedinou skutečnou superhvězdou v omlazeném mužstvu, jehož brankoviště nově jistil zelenáč s obrovským potenciálem Henrik Lundqvist.

A Rangers začali vyhrávat. Jágr se ve 33 letech odrazil k fantastické sezoně, gólově své druhé a bodově třetí nejlepší v kariéře. Po skončení základní části měl na kontě 54 branek a 123 bodů, Art Ross Trophy mu jen těsně vyfoukl Joe Thornton (126 bodů), Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce zase v životní formě hrající Jonathan Cheechoo (56 gólů).

A hlavně: Rangers se po devíti letech vrátili do play off, když poprvé od titulové sezony 1993-94 dosáhli na sto bodů. Sather si oddechl...

"Když jsme se v New Yorku sešli znovu, už to bylo úplně o něčem jiném," vybavuje si Ručinský. "Nebyly tam sice už další hvězdy jako Eric Lindros nebo Mark Messier, ale týmu se dařilo. I když od nás myslím tehdy nikdo nic nečekal, vyhráli jsme divizi a hráli jsme pěkný hokej, tehdy mě to tam hodně bavilo. Skvělý byl trenér Tom Renney, který měl vynikající přístup. A Džegr tam byl fantastický, udělal 123 bodů a málem vyhrál bodování celé ligy, uniklo mu to až někdy v posledních dvou zápasech."

Rangers pod Jágrovým vedením nakonec ke Stanley Cupu nedošli. V roce 2006 vyhučeli ve čtyřech zápasech úvodního kola s New Jersey Devils. O rok později prošli do semifinále Východní konference, kde nestačili na Buffalo Sabres. A v roce 2008 si účast ve druhém kole zopakovali, tentokrát v něm ovšem padli s Pittsburghem. Poté se český velikán na tři roky s NHL rozloučil a vrátil se až v roce 2011 v dresu Philadelphia Flyers.

Přesto lze Jágrovo působení na Manhattanu hodnotit jako velmi úspěšné. Ve 277 startech za Rangers dal 124 gólů a nasbíral 319 bodů. Zvedal své spoluhráče - třeba Průcha se pod jeho křídly etabloval ve stabilního hráče NHL. Vrátil se zpět mezi absolutní superstar. A 'Blueshirts' vytáhl spolu s Lundqvistem ze spodních pater mezi celky, se kterými se musí počítat. Mezi týmy, které od té doby pravidelně postupovaly do play off a často se v něm dostaly daleko.

Sather si navzdory kostrbatému úvodu tohoto příběhu nakonec přece jen mohl oddechnout.