Skip to main content

Univerzální vojáci nemají jednoduchý život

Mohou hrát na více postech, přesto patří mezi nedoceněné. Kdo je výjimkou?

Napsal Michael Langr / NHL.com

Přesaďte útočníka z levého křídla na pravé a najednou neví, co si počnout. Jsou ale i hráči NHL, kteří si vyloženě lebedí v tom, že nadprůměrně zvládnou skoro vše a možná by obstáli, i kdybyste je přesunuli do branky.

Jejich všestrannost však v sobě nese i nástrahy. Někdo se celou kariéru zdokonaluje na svém postu, univerzálové musí zvládat mnohem víc věcí.

Když 24. ledna nastoupil Tomáš Plekanec z Montreal Canadiens proti Calgary Flames, vypadaly jeho statistiky za 15:52 minuty na ledě na konci zápasu následovně: 1 gól, 1 asistence, 2 body, 1 bod v přesilovce, 1 bod v oslabení, 3 střely na branku, 12 vyhraných buly a 1 hit. Zkrátka práce všeho druhu.

"Můj úkol není jenom dělat body. Když se nebude dařit dopředu, vím, že to prostě musím odbránit," uvedl Plekanec.

Když v roce 2010 podepsal šestiletý kontrakt na 30 milionů dolarů, řada fanoušků, i těch, kteří fandí Canadiens, si myslela, že je to příliš velká suma. Jenže český centr každým zápasem dokazoval, jak se lidé často pletou.

Plekanec přesvědčil, že může podávat skvělé výkony, i bez pomoci elitních hokejistů, jakým byl v minulosti třeba Rus Alexei Kovalev. "Nikdo nemůže říct, že jsem si body uhrál kvůli někomu jinému. Parťáky jsem měl skvělé, ale každou chvíli jsem taky nastupoval s někým jiným," připomněl Plekanec.

Pod koučem Michelem Therrienem se kolem něj neustále točili spoluhráči. Jakmile na někoho padla krize, nebo se potřeboval rozehrát po zranění, šup s ním k Plekancovi, který už ze svých křídel dokáže vymáčknout lepší výkony.

Video: Plekanec dal svůj 20. gól v oslabení v NHL

"Zároveň skoro vždycky nastupuju proti nejlepším lajnám, takže je mi jedno, jestli jde na mě Steven Stamkos, nebo Sidney Crosby," řekl čtyřiatřicetiletý útočník, který mezi soupeři platí za jednoho z nejnepříjemnějších protivníků. "I Crosby si stěžoval, že se mu dokážu dostat pod kůži..."

Plekanec je ale také jedním z nejpodceňovanějších hráčů NHL. Nikdy se během své zámořské kariéry nedočkal nominace na Frank J. Selke Trophy pro útočníka, jenž si plní nejlépe obranné úkoly.

"Pro mě to není zase tak důležité, já se dívám hlavně na tým," opakoval s oblibou Plekanec.

Na individuální trofeje si však po této sezoně rozhodně bude moci dělat zálusk Brent Burns ze San Jose Sharks. Pokud v poslední čtvrtině vousáč z Kalifornie výrazně nepoleví, v sázce je podle všeho i Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče.

Dozajista i díky univerzalitě. Jako obránce je nejen nejproduktivnějším hráčem týmu, ale míří i na vrchol ligových statistik. Se 63 body jasně vládne žebříčku obránců NHL před Erikem Karlssonem z Ottawa Senators. Burns také dosud vypálil daleko nejvíc střel, nemají na něj ani Tyler Seguin z Dallas Stars nebo Alex Ovechkin z Washington Capitals.

Ke své současné pozici se však Burns v San Jose musel probít.

"Když jsme ho získali z Minnesota Wild, viděli jsem v něm klíčového obránce. Najít v lize takového hráče, který při takové výšce umí i skvěle střílet a dobře bruslí, není úplně jednoduché," říkal generální manažer Sharks Doug Wilson. "Brent se sám viděl jako obránce, který může být u nás ještě víc kreativní."

Video: Burns otevřel skóre proti Coyotes

V sezoně 2012-13 ale v San Jose udělali z Burnse pravé křídlo a rodák z Barrie v Ontariu během pár zápasů vypadal, že ho hraje celý život.

Po dvou sezonách se zase vše vrátilo do starých kolejí. Burns se opět před brankovištěm potýkal s hráči, jako jsou Ryan Getzlaf a Corey Perry nebo Anze Kopitar.

"Když se Brent vrátil do obrany, chvíli nám chyběly jeho góly, ale on se zase rychle chytil na místě, kde může být týmu ještě víc prospěšnější," řekl spoluhráč ze Sharks Logan Couture. "Pokaždé, když je na ledě, tak je to znát. Velký, silný, má vynikající střelu. Jeden z mála hráčů, kteří jsou prospěšní na obou stranách ledu. Fyzicky je navíc naprosto jedinečný. Málokdo by vydržel jeho letní tréninky."

Být prospěšný na obou stranách ledu znamená v hokejovém překladu také snášet spoustu ran. Dustin Byfuglien z Winnipeg Jets nebo Martin Hanzal z Arizona Coyotes jsou prototypy hráčů, kteří zaparkují před brankovištěm soupeře a nemíní se odtamtud hnout. Což ale znamená, že každý zápas inkasují kupu nenápadných krosčeků a sekání.

V obraně zase těží z dlouhého rozpětí paží, špatně se přes ně střílí, a když mají možnost, vrací soupeřům, co utržili před jejich brankou.

Video: Simmonds získal puk a po úniku rozhodl v prodloužení

V předbrankovém prostoru se zocelil také Wayne Simmonds z Philadelphia Flyers. "Jeden z nejtvrdších protivníků, co znám," řekl o něm kouč Anaheim Ducks Randy Carlyle. "Dokáže se postavit za své spoluhráče. Je nesmírně rychlý a k tomu patří mezi elitu silových útočníků v lize."

Svůj status Simmonds posílil i při letošním All-Star Game v Los Angeles, kdy byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem prestižní exhibice. V posledních třech sezonách nastřílel za Flyers minimálně 28 gólů. V tomto ročníku má zatím na kontě jen o čtyři trefy méně.

I když ti největší univerzálové zpravidla tolik branek nenastřádají, každý klub NHL má v sestavě hráče, kteří své individuální statistiky obětují pro týmový úspěch. Tyhle dříče občas nepoznají ani fanoušci jejich vlastních mužstev, o to výraznější role jim ale někdy připadne v klíčových chvílích sezony.

V roce 2014 zářil v dresu šampiónů Los Angeles Kings Justin Williams, o rok dřív byl druhým nejproduktivnějším hráčem vítězů z Chicago Blackhawks Bryan Bickell, velký podíl na zisku trofeje měla tehdy i formace s Michaelem Frolíkem, nasazovaná na nejlepší útoky soupeřů.

Slávu sice většinou shrábnou střelci z elitních formací, ale bez příspěvku hrdinů, kteří obstarají nádenickou práci, by i ti nejhvězdnější hráči zářili o něco míň.

Ctete více