Slafkovský: V Košicích to stálo za to

Jednička draftu 2022 Juraj Slafkovský píše i ve své druhé sezoně u Montreal Canadiens exkluzivní blog pro NHL.com/cs, v němž se dělí se čtenáři o své zážitky ze života v Kanadě i z dění na ledě. V dalším díle se rozepsal o přestávce pro Víkend hvězd, během níž si odskočil domů do Košic, o dvou gólech ve Washingtonu i o tom, jak spolupracuje s 'Dr. Shotem' na střelbě.

Během Víkendu hvězd jsem byl doma v Košicích, navštívil jsem rodinu a viděl jsem všechny kamarády. Let byl dlouhý, ale měl jsem v Curychu docela rychlý přípoj do Budapešti, kde mě vyzvedl taťka. Zpátky zase z Budapešti přes Mnichov, takže to nebylo tak hrozné. Domov vám nic jiného nenahradí, celkem jsem tam byl pět dní a stálo to za to.

Zašel jsem tam i na hokej, Košice proti Banské Bystrici. Takže jsem se viděl jak s klukama z Košic, tak s jedním z mých nejlepších kamarádů Romanem Faithem, jenž hraje za Banskou Bystrici. 

V Montrealu jsem sám, ale pořád se něco děje. Zápasy, tréninky, nějaké akce, hodně cestujeme. Takže je pořád co dělat a nevadí mi to. Ze Slovenska mi tady v Montrealu samozřejmě chybí mámina domácí kuchyně, ale tu jsem si teď v Košicích taky užil.

První zápas po návratu do NHL jsme hráli ve Washingtonu a měl se přijít podívat i slovenský velvyslanec ve Spojených státech, který byl nakonec nemocný. Byli tam ale lidé z ambasády. Jsem moc rád, že mají zájem, stejně jako když jsme hráli v Ottawě, tak přišli lidé ze slovenského velvyslanectví v Kanadě. Celkově mě těší, že lidi na Slovensku mají zájem a víc sledují NHL.

Nejpopulárnější je ale hokej asi stejně tady v Montrealu. I když na Slovensku tím lidé hodně žijí, v Montrealu je to asi ještě o kousek bláznivější. Ale já mám svoje místa, kam chodím, tam už je docela klid. A když je potřeba a někdo na mě vyloženě nekřičí, snažím se vyhovět všem, pokud se chce někdo vyfotit nebo chce podpis.

Ve Washingtonu se mi povedlo dát dva góly a konečně byly trochu hezčí, než jaké jsem dával předtím - takové ty z prostoru před brankou, kde tam byly i nějaké odražené puky od nohy a podobně.

Jsem moc rád, že hraju všechny zápasy, protože na to jsem se připravoval vlastně už od loňského jara, kdy jsem kvůli zranění nehrál. Snažil jsem se hodně posílit svaly, aby vydržely celosezonní zátěž, a cítím, že mi to pomohlo. 

Do konce sezony máme ještě 32 zápasů. Budu se v nich snažit konstantně zlepšovat. Jsem rád, že mám důvěru trenéra, dává mi hodně času na ledě a hraju s dobrými spoluhráči, takže se víc dostávám na puk a celkově se mi hraje dobře. Jsem rád, že mi lidé okolo věří, a myslím, že to jde správnou cestou. 

Oproti minulé sezoně je to jako den a noc. Před rokem jsem se cítil na ledě trochu ztracený, všechno bylo nové a těch příležitostí nebylo tolik. Teď už mám pocit, že můžu týmu pomoct a něco vytvořit v ofenzivě. Všechno už mám zažité, cítím se dobře a můžu se soustředit na to, jak zlepšovat jednotlivé věci. Třeba na střele pracuju s dovednostním koučem Glenem Tuckerem, kterému přezdívají Dr. Shot. Trenéři jsou tady skvělí, ale je fajn dělat něco navíc s tím, že to pak využiju v zápasech.