Skip to main content

Hokejové nekonečno, aneb Ještě jednu sezonu

Odcházení některých hráčů je pořádně dlouhé. Hašek, Jágr, Iginla a další by mohli vyprávět

Napsal Lukáš Vrkoč / NHL.com/cs

Končím!

Vypustit z úst tohle oznámení není zdaleka tak snadné, jak se to na první pohled komukoliv nezasvěcenému může zdát.

Aktuální informace o tom, že Jarome Iginla po vyřešení zdravotních komplikací trénuje s bostonským záložním týmem Providence Bruins a mohl by se znovu objevit v NHL (kterou oficiálně nikdy neopustil), oživila vzpomínky na příběhy hráčů, jejichž odcházení se protahovalo na dlouhá léta.

Těch, kteří hokejový svět nedokázali jen tak ze dne na den opustit.

Jeden z nich stále ještě hraje. I když 'jen' druhou nejvyšší českou soutěž za Kladno. A snad pořád ještě někde ve skrytu duše doufá, že se vrátí do soutěže, v níž vystoupal do absolutní špičky historických tabulek. Jaromír Jágr.

 

[Více k tématu: Jágr poznal, že má před sebou těžkou misi]

 

"Hokej chci hrát do padesáti," zopakoval legendární útočník několikrát. A i když svá slova několikrát zpochybnil a vzápětí zase potvrdil, už to tak vypadá. Po završení 46 let v půlce února o konci kariéry ani zmínka.

Ještě dál v tomto ohledu zašel Dominik Hašek. Ten se se světem hokeje rozešel hned několikrát, aby se vždy vrátil. A až poslední odchod poté, co vyhrál s Pardubicemi českou extraligu a poté jeden rok strávil v Kontinentální lize, byl definitivní.

"Sám jsem se nabízel, ale nedomluvili jsme se. Takže nevidím důvod, proč by mě teď najednou měli v NHL chtít. Prostě počítám s tím, že už se jako brankář do hokeje nevrátím. Nevěřím, že za měsíc za mnou někdo přijde, že mě potřebuje," řekl pro isport.cz v roce 2012 poté, co se neúspěšně snažil vrátit do NHL - ve 47 letech!

"Uvítal bych to, natrénováno mám, ale považuju to za vysoce nepravděpodobné. Když se to nestalo doteď, těžko najednou někdo změní postoj. Vnitřně jsem připravený na konec."

K odchodu do hokejového důchodu jej donutil až nezájem o jeho služby, což při předešlých pauzách v mladším věku a při skvělé výkonnosti nehrozilo.

Do pokusu o natahování kariéry tak trochu na sílu se proměnilo trápení dvou velkých kamarádů Patrika Eliáše a Martina Havláta.

Oba měli ohromný talent a hlavně Eliáš i senzační kariéru. Jako legenda New Jersey Devils však vinou vleklých potíží s kolenem nezažil důstojný konec. Havlát se zraněními bojoval vlastně celý život a poslední pokus vše ještě oživit u St. Louis Blues také nedopadl.

Zejména pocitově.

"Po první třetině zápasu s New York Rangers v Madison Square Garden jsem seděl v kabině a myšlenkami lítal úplně někde jinde než nad hrou. Děsilo mě vědomí, že se ozval starý známý pocit," svěřil se pro server bezfrazi.cz. "Zase. Píchlo mě v tříslech. Bylo mi bez nejmenších pochyb jasné, co se děje."

Tak skončila jeho kariéra. Nedobrovolně. A o dost dříve, než kdyby byl zdravý. Havlát neměl jinou možnost, jeho tělo řeklo dost.

Jenže i skončit jen tak bez zdravotních potíží není o nic lehčí. Člověk se 30 a více let věnuje jednomu sportu, pravidelné rutině, leckdy zapomíná na zadní vrátka, a aniž by hokejisté po odchodu z NHL trpěli materiální nouzí, ta představa prázdnoty je děsí.

Tak to bude i v případě Iginly. Jinak by známý dril znovu neabsolvoval.

A neříkal si znovu a znovu: "Ještě jednu sezonu… Poslední!"

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.