Voráček: Přihrávám, protože neumím střílet

V rubrice '10 otázek' vám každý čtvrtek nabízíme rozhovory s hráči NHL či zajímavými osobnostmi okolo ligy. V dalším vydání jsme vyzpovídali Jakuba Voráčka z Philadelphia Flyers. Rozhovor vznikal ještě před nynější situací spojenou s opatřeními proti šíření koronaviru.

Má za sebou povedené období a stejně se dá mluvit o jeho týmu. Jakub Voráček nasbíral v posledních šesti zápasech deset asistencí a než Flyers v úterý podlehli Bostonu 0:2, vyhráli devětkrát po sobě.
"Hrajeme dobře celý rok," říká český útočník, který se v únoru přehoupl přes 900 startů v NHL a zůstává jednou z velkých opor mužstva, jež útočí na první místo Metropolitní divize.

Jak jste s průběhem tohoto ročníku spokojený?
"Měli jsme nějaké fáze sezony, kdy jsme třeba prohráli zápasy, které jsme mohli vyhrát. Ale takhle to někdy je. Celkově je vidět, že kvalita týmu je velká a myslím si, že hrajeme dobrý hokej. Metropolitní divize je dost našlapaná, takže o tom svědčí i naše postavení."
Před rokem jste taky soupeře přehrávali, ale v brankovišti se vám vystřídalo osm gólmanů; buď z důvodu formy nebo zdravotních problémů. Je v tom pro letošek největší rozdíl?
"Samozřejmě je to stabilnější, oba brankáři (Carter Hart a Brian Elliott) chytají výborně. Ale i tým před nimi je silnější. Hrozně důležitý byl příchod Kevina Hayese, který nám vyztužil post centra. Nolan Patrick ještě neodehrál zápas, s ním bychom měli tři velké silné centry. Proti takovým týmům, které je mají, je těžké hrát."
Patrick nehraje od začátku sezony kvůli vleklým problémům s migrénami a vás chválil za to, jak k němu přistupujete. Můžete to popsat?
"Pokaždé, když je okolo nás, tak je potřeba s ním zacházet jako s normálním členem týmu. Dělat si z něj srandu, aby cítil, že je pořád tady. Protože já si pamatuju, že když jsem byl třeba týden zraněný, byl jsem z toho na nervy, že jsem neviděl kluky, že jsem nechodil na tréninky. Takhle dlouho, jako to má on, to je opravdu náročné na hlavu. A hlavně - každý se ho ptá, jak se cítí. To je otázka, kterou když se vás zeptá třicet lidí za den, tak je to na palici. Takže na tohle se ho určitě neptám."
Jak intenzivně sledujete souboj o krále střelců, v němž má velké slovo krajan David Pastrňák z Bostonu?
"Pastička to tam sází a doufám, že to urve. Když dá dohromady třeba ještě dost gólů, v klidu to může vyhrát. Ta jejich lajna (s Patricem Bergeronem a Bradem Marchandem) je jedna z nejlepších v NHL. Hrají skvěle, skvěle se doplňují, věří si. Je opravdu hodně kvalitní, co Pasta předvádí ještě potom, co hrál poslední sezonu až do posledního zápasu o Stanley Cup. Myslel bych si, že tělo může být pak trochu unavené, ale on od té doby, co začal, vlastně ještě nepřestal. Klobouk dolů, co letos předvádí. Doufám, že se mu povede střelce vyhrát. Jsem rád, že ho můžu považovat za kamaráda, takový hráč se nerodí každý rok."
Taky na něm vidíte, jak za poslední dva roky psychicky i fyzicky vyspěl?
"Stárne. To je normální. Samozřejmě, v 18 nebo 19 letech ještě nemá člověk muskulaturu chlapa, ale on je fyzicky dobře připravený a je silný na puku. Plus výborně technicky vybavený a s výbornou střelou. A navíc k tomu, jaký je střelec, není vůbec sobec. On když může vystřelit, tak kolikrát ještě přihraje. Kdyby byl větší sobec, myslím si, že těch gólů dává ještě víc. Ale to by zase nebyl on."
Totéž platí o vás, že? Mnohem raději přihráváte, střílíte na teče...
"Já ale přihrávám, protože neumím střílet. Myslím, že to je trošku něco jiného než Pasta. Ta přihrávka je u mě kvalitnější než střela. A takhle to mám celý život. Nikdy jsem nechápal lidi, kteří mi říkají: Střílej víc, střílej víc! Pro hráče jako já, když dostanu puk, tak už mám vymyšleno v hlavě, co se stane. Střela by mohla někdy být asi nebezpečnější, ale takové hráče prostě nepředěláte."

V létě se za vámi přestěhovala do Philadelphie partnerka Markéta i s půlročním synem Matějem. Jak zvládla přechod do nového světa?
"Ze začátku to nebylo jednoduché, ale jsme tady, malej roste jak z vody. Už je mu devět měsíců, je velkej. Je to taková pohoda. Já už to říkal před tím, když se narodil (první syn) Kubajs: Ty priority, když odjedete ze zimáku, jsou pak jinde."
Když přijdete domů po špatném zápase a malý syn se tam směje, pomáhá vám to líp zapomenout na hokej?
"Já nikdy nebyl moc takový, že bych se držel nějakého špatného zápasu nebo se babral v nějakém poklesu formy. Věděl jsem, že jsem natolik kvalitní hráč, že se to dřív nebo později zlomí. Takže já moc hokej domů netahám a snažím se spíš být dobrý partner a dobrý táta. Hokej řeším tady na zimáku, je ho za sezonu hodně. A když jsem doma, snažím se užít si jiné věci."
Spí Matěj v noci dobře?
"Moc ne. Docela dost vstává. Ale Markét to zvládá dobře. Já chodím spát trochu později, takže většinou obdudu to první krmení a pak to převezme ona. Ale to je součást života. Normálka."
Z prvního manželství máte ještě syna Jakuba. Je každý z kluků jiný?
"Určitě. Kuba bude podle mě takovej hodnej blbec, prostě hodnej kluk. A Mates bude v dobrém slova smyslu takový větší hajzlík. Nikdy nevíte, ale myslím si, že Mates bude číslo. Kuba je tady (ve Philadelphii) taky, když je čas, tak si ho bereme. Dva kluci, bráchové... Mates začne za chvilku chodit, tak jsem na to zvědavý. Kuba už doma běhá s hokejkou, ale ještě má na hokej čas. Na to ještě minimálně rok počkám."