Rask: S Halákem mám skvělý vztah

Redakce NHL.com/cs se exkluzivně účastnila sezení s vybranými hvězdami ligy na evropském i americkém Player Media Tour. Během září vám přinášíme rozhovory s nimi jako upoutávku před startem sezony 2019-20. Pokračujeme s brankářem Tuukkou Raskem z Boston Bruins.

Až sedmé finále rozhodlo o tom, že Tuukka Rask podruhé v kariéře nevyhraje Stanley Cup. Boston Bruins v klíčové sérii navzdory brilantním výkonům svého brankáře padli se St. Louis Blues.
Rask už jako dvaatřicetiletý mazák moc dobře ví, co tak dlouhá cesta za úspěchem obnáší. Je mu jasné, že podobná šance se už nikdy nemusí opakovat.
Sám ale věří, že přijít může klidně už v nadcházející sezoně. Finský sympaťák pro to udělá všechno.
S Bostonem jste byli od Stanley Cupu opravdu jen kousíček. Jak těžké bylo vyrovnat se s finálovou prohrou?
"Bylo to supertěžké. Blíž jsme k němu jako poražení ani být nemohli, pokud by tedy sedmý finálový duel nedošel až do prodloužení. Z mého pohledu jsem fakt udělal všechno, co jsem jen mohl. Hodně jsem na sobě dřel. Když pak tak dlouho postupujete přes play off, aniž byste za to byl náležitě odměněn, bolí to dvojnásob. Vypadnout dřív, snad se s tím srovnáte líp. Ale takový je už sport."

Napadne člověka, že si ten triumf zasloužil?
"Jakmile finálová série dojde až do sedmého utkání, pak je vám jasné, že to může opadnout jakkoliv. U každé série si můžete říct, že mohla dopadnout i odlišně. I u téhle. Jasně, pokud bychom se včas dostali do vedení, velmi pravděpodobně bychom o něj už nepřišli. Místo toho ale dali první gól v klíčovém utkání Blues. To už je úděl situací, v nichž rozhoduje jediný zápas - puk se někde zvláštně odrazí a je to. Samozřejmě mě žere, že jsem prohrál. Co s tím ale nadělám…"
Bolí to po několika měsících míň?
"Jistě. Uvědomujete si, že jste reálně pro zisk Stanley Cupu nemohl udělat víc. Dostat se takhle daleko taky něco znamená. Úplně to zklamání ale nesetřesete nikdy. Prostě vám hlavou zní: Prohrál jsi. Pokud by to dopadlo šťastně, vzpomínky bych měl taky výrazné, jen by nebyly tak smutné. Tak to zkrátka chodí, někdo prohrát musí. Ostatně víte sám, co se říká: Není nic staršího, než včerejší úspěch."
Může finálový pád posloužit i jako motivace pro příští sezonu?
"Bezesporu. Náš tým se přes léto moc nezměnil. Naposledy jsme si jen ověřili, že patříme k těm úplně nejlepším. A taky že do posledních fází play off vede cesta pouze přes velikánskou dřinu, spojenou s pořádnou porcí štěstí. Když už jednou stojíte jedinou výhru od Stanley Cupu, jenom vás to ubezpečí, že se o to můžete porvat i další rok."
Co konkrétního vás poslední play off naučilo?
"Já se tentokrát rozhodnul, že si to užiju. Pokusil jsem se na sezonu připravit nejlíp, jak to jen šlo. Snažil jsem se ze sebe vymáčknout to nejlepší. A snad se to i povedlo, s tím jsem musel být absolutně spokojený. Když jsme se do finále dostali roku 2013, byl jsem jedničkou teprve chvíli. Tenkrát jsem si myslel, že podobnou šanci budu mít každou další sezonu. Najednou na ni ovšem čekáte šest let. Docvakne vám: Aha, tak ono to tak snadné nebude. Jakmile se pak tedy přece jen opět probojujete až mezi dva nejlepší, chcete z toho okamžiku vytřískat co nejvíc. Už totiž víte, že se podobná příležitost nikdy nemusí opakovat."
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Takže si každého úspěchu s věkem víc vážíte?
"Ano, takhle to zkušenější hráči mají. Když je vám dvacet, podobné věci nepochopíte. Takových kluků máme v kabině dost. A rozumím jim, úplně mě to vrací do roku 2011. Když jsme tenkrát vyhráli, my zelenáči jsme si ve své naivitě mysleli: Tak tohle na nás čeká každý rok! Varování mazáků jsme nebrali vážně."
Vnímá brankář v klíčových chvílích jiný druh tlaku?
"Dřív to u mě takhle možná bylo. Během pár posledních sezon ale v Bruins myslíme víc týmově. Pro mě to může být jen prospěšná změna. Z pochopitelných důvodů: Pokud se trápí gólman, obvykle chřadne i celé mužstvo. Čím víc o téhle přímé úměrnosti přemýšlíte, tím větší je pravděpodobnost, že budete chybovat. Lehce se řekne, abych si tuhle věc tolik nebral, pak ale stojíte v brance a je to jenom na vás. Proto je tak fajn, když se v kabině povede vytvořit dobrá parta, v níž si lidi můžou navzájem důvěřovat a pomáhat. Právě tahle mentalita nás podle mého dostala v uplynulé sezoně tak daleko."
Ono to platí asi i naopak: pokud hrají bídně obránci a útočníci, pak to má brankář taky sakra těžké.
"Jenže zrovna tohle je asi sen každého začínajícího brankáře - proměnit se v někoho, kdo sám samotný dokáže vytáhnout svůj tým z bryndy. Však to tak dřív nebo později v kariéře taky přijde - prostě musíte udělat jeden nebo dva zákroky navíc, jinak vás čeká porážka."
Zkuste popsat ten kolotoč, který brankář zažívá v play off.
"Je to náročné. Já se ale snažím řídit jedním pravidlem: Měl bych pochytat všechny rány, které vidím. Díky tomu, že si před sebe nekladu nereálné cíle, hraju v NHL podle mého tak dlouho. Jasně, člověk by měl mít na paměti, že je neustále možné se zlepšovat. Ale zároveň prostě není ve vašich silách pochytat úplně všechno - něco za vás spadne, jelikož jste puk vůbec neviděl. Něco, protože se rána třikrát nešťastně odrazila. Důležité je váš pohled správně vyvážit - snažit se být oporou pro spoluhráče, ale zase si nervat vlasy z úplně každého obdrženého gólu."

Stihnul jste si přes léto odpočinout?
"Byli jsme měsíc a půl doma ve Finsku, to už je docela dlouhá doba. Když máte dvě malé děti, je o program postaráno. Člověk může vypnout hlavně z toho klasického sezonního stresu. Jakmile působíte v tak hokejovém městě, jakým je Boston, pak vás všude poznávají. Neustále čelíte otázkám, co se dalo v play off dělat jinak. To ve Finsku jsem najel na jiný režim - užil jsem si svou rodinu i přátele. Paráda."
Zažil jste něco mimořádného?
"Asi nic, co by se extra vymykalo. Pro mě to je ale velká věc, přece jen se takového návratu domů dočkám pouze jednou do roka. Vidím děti, jak mi před očima rostou, jak plavou v jezeře. Za oceánem z nich vyrůstají Američané, my oba s manželkou ale za svůj domov považujeme Finsko, tak bychom to i u nich chtěli mít rozumně vyvážené."
Byl jste po play off hodně vyčerpaný?
"Vlastně jsem si nepřipadal zas tolik vyšťavený. Netrápilo mě žádné zranění. Asi mi celkem pomohlo, že jsme se během sezony v bráně střídali s Jarem Halákem. Play off vám pochopitelně vezme hodně psychických sil, dva měsíce jste v neustálém zápřahu. Taky jsme si ale před finále prošli jedenáctidenní pauzou, což bylo popravdě řečeno dost šílené; nesmíte se totiž nechat vyvést z tempa."
To ale nemám chápat tak, že si před sezonou přejete odchytat klidně i všech 82 zápasů...
"Ne, to si vážně nepřeju…"

Kde je tedy ta správná hranice mezi tím se v základní části pořádně zápasově připravit na play off a zároveň nebýt utahaný?
"V sezonách, v nichž jsem dotáhnul svůj tým až do finále, jsem pokaždé odchytal něco mezi 35 a 55 utkáními. Někde kolem těchto čísel podle mého leží vámi zmiňovaná hranice. Vždycky záleží na konkrétním brankáři, na jeho mužstvu, na soupeřích. Ale pokud máte v základní části nějakých sedmdesát odchytaných duelů, k nimž musíte v play off přidat dalších 25, tak už je to pořádná šichta. V Bruins jsme na to podle mého šli dobře. Přišli jsme na systém, který vyhovoval každému. Samozřejmě chcete být jednička, ale čím jste starší, tím víc přemýšlíte o tom, co pomůže především týmu. Obecně mančaftu neprospěje, když v základní části nastoupím do více než 65 střetnutí, ale v play off už budu jenom tahat nohy."
Jak byste popsal váš vztah s Halákem?
"Jako skvělý. Vážně hodně dobrý."
Takhle idylické to je s brankářskými dvojkami vždycky? Pomáhá hodně, když si vyjdete navzájem vstříc?
"Během své kariéry jsem jako jednička zažil asi pět nebo šest dvojek. A nikdy nebyly problémy."
Jaké jsou vaše cíle pro další sezonu?
"Získat Stanley Cup!"

V čem to bude jiné než posledně?
"Důležité je chytit správně začátek sezony. Jet pak dál na téhle vlně, co to půjde. Po dlouhém tažení v minulém play off je přitom něco takového obtížnější, není snadné do toho skočit zase s úplně čistou myslí, nezatíženou nedávnými bitvami. Fyzicky budeme bezesporu připraveni skvěle, jenom je potřeba si to správně srovnat v hlavě. Ne abychom po prvním zápase zvedali oči v sloup, že od play off nás dělí ještě 81 utkání. Současná liga je tak vyrovnaná, že vyhrát v ní může kdokoliv. Je proto dobré nezpackat vstup do nového ročníku, abychom pak nehonili postup na poslední chvíli."
Copak jste si loni před sezonou říkal něco jiného?
"Ano, říkal. To jsem si říkal: Teď musíme letět do Číny. S týmem jsme tam kvůli předsezonní přípravě byli deset dnů."
I tohle vám třeba nakonec pomohlo ke slavné sezoně.
"Třeba. Možná bychom měli z pověrčivosti zaletět do Číny i letos. Jen tak, na otočku. Aby nám to opět přineslo štěstí."