Roy exkluzivně: Vachon mě hodně ovlivnil

Brankář Patrick Roy byl fanouškem Rogatiena Vachona už od doby, kdy jako mladý kluk vyrůstal v Quebec City. Sám byl uveden do hokejové Síně slávy v roce 2006, získal čtyřikrát Stanley Cup a je s 551 výhrami druhý v historickém pořadí NHL.

O své vzpomínky na Vachona, který bude uveden do Síně slávy v pondělí, se podělil ve svém sloupku exkluzivně pro NHL.com:
Když jsem hrál s kamarády jako kluk doma v Quebec City na dvorku hokej, vždycky jsem byl Rogie Vachon. Byl úžasný a měl skvělé ruce. Když pak hrál za Los Angeles, myslím, že to nebylo nejlepší období. Pro kluky jako jsem byl já, to ale byl v té době zážitek ho sledovat, když přijel do Montrealu s Kings.
Jednou večer, když mi bylo asi osm let, můj táta mi řekl: "Jdeme se podívat do Montreal Forum na Rogieho Vachona." Byl jsem hrozně šťastný. Byla to příležitost, jak jsme mohli strávit nějaký čas sami s tátou a jít na hokejový zápas byl pro mě velký zážitek. Bohužel ten večer nebyl pro Rogieho povedený, protože Kings prohráli. Ale bylo úžasné už jen to, že jsem mohl zápas vidět.

Mělo to na mě velký vliv. Vzpomínám si, že jsem šel druhý den na led plný nadšení. Někdy stačí maličkosti, aby měly na dítě velký vliv. Já mám pořád ve své sbírce několik hokejových kartiček s Rogiem.
Byl to jen pohled malého kluka, který se dostal na hokejový zápas. Většina brankářů v Rogieho době ale zůstávala stát v brance. Rogie se snažil vyjíždět proti střelcům mnohem více než ostatní gólmani. Tak jsem to tenkrát viděl.
Když mi bylo 11 let, tak se konal v roce 1976 Kanadský pohár, na kterém Kanada hrála s Československem a Rogie vyjel z branky a úspěšně zasáhl. Byl jsem ještě mladý, abych si vzpomněl na všechny detaily, ale vybavuji si, že jsem si říkal: "To je to, co chci dělat, chodit víc proti střelcům." Dávalo to smysl. Když vyjdete, seberete jim nějaký prostor. To byl jeden z mých oblíbených Rogieho momentů, který si z počátku pamatuji.
Nebyl jsem překvapený, že tak malý brankář jako Rogie, který měřil 173 centimetrů, může zářit v NHL. Vůbec. Hokej se změnil. Dneska je průměrná výška gólmanů 186 centimetrů. Teď jsou brankáři o hodně větší a pohyblivější, opravdu se to hodně změnilo. Ale Rogie byl rychlý. Měl skvělé reflexy a byl zážitek ho sledovat. Chytal srdcem, snažil se předvést to nejlepší, co uměl.

Rogie a já jsem se poprvé potkali na golfovém hřišti v Los Angeles, myslím, že to bylo v roce 1993. Potom v roce 2003, když jsem chytal za Colorado Avalanche. Když jsem hrál 1000. zápas v základní části NHL, Rogie mi předával stříbrnou hokejku na památku této mety. Pierre Lacroix, můj agent, který se stal generálním manažerem v Denveru, věděl, jak moc jsem Rogieho respektoval a obdivoval. Pierre věděl, jaký vliv měl Rogie nejen na moji kariéru, ale i na to, že jsem se opravdu rozhodl být brankářem.
Když jsem se s Rogiem potkal na golfu, byl jsem pořád jeho fanouškem a velice na mě to setkání zapůsobilo. Byl to hezký den, i když jsem si byl jistý, že je lepší golfista. Chytal jsem v té době v NHL už asi sedm let, takže to nebylo až takové, jako když jsem ho viděl poprvé coby osmiletý kluk. Ale i tak to na mě hodně zapůsobilo, že jsem si s ním zahrál, pak jsem šel k němu domů na návštěvu a na večeři. Byl to pro mě významný den, který pro mě hodně znamenal.
Chovám obrovský respekt k Rogiemu z mnoha důvodů. Byl to můj idol když jsem byl kluk. Když jsem ho sledoval, snil jsem o tom, že chci být jako on. Chtěl jsem chytat a být stejně skvělý v brance jako on, přestože byla jiná doba. Měl skvělou kariéru, i když hrát tehdy v L.A. bylo jiné, než je to dneska. Bylo těžké ho tehdy sledovat z Východu kvůli časovému posunu a nebyl internet.
Je to opravdu laskavý muž a hokejista, který má obrovský respekt. Jsem velice rád, že bude uveden do hokejové Síně slávy, kde si zaslouží být.