Jets Predators hand shake

Cíle jsou pořád stejné. A to je na tom vlastně ze všeho nejbolavější.
Nashville Predators doma nezvládli rozhodující sedmý duel 2. kola, podlehli Winnipeg Jets 1:5. I přes nezměrné množství smutku ale měl bek P.K. Subban okamžitě jasno.

"Musíme léto využít k tomu, abychom byli lepší, rychlejší a silnější," řekl Subban. "Potřebujeme si odpočinout, zotavit se a trénovat. Tak, abychom byli připravení za rok vyhrát."
Jenže Predators na Stanley Cup mysleli již v roce 2018. Byli pro něj takřka 'předurčeni'. Měli vše potřebné - skvělého gólmana, jednu z nejlepších obran NHL, vyrovnaný kádr s dobrými útočníky - a v základní části si došli pro historicky první Presidents' Trophy v klubových dějinách.
Těžko proto nazývat skončený ročník neúspěšným. Ale úspěšný rozhodně také nebyl, vždyť loni se Predators utkali s Pittsburgh Penguins o titul a nyní končí o dvě rundy dříve. Přitom neoslabili, spíš naopak. Tím víc Subbana a spol. štve, že svůj potenciál zdaleka nenaplnili na maximum.
"Několikrát jsem měl pocit, že celý jejich tým šlape. Což u toho našeho neplatilo," pronesl Subban pro list The Tennessean. "Tím to nejspíš celé bude. Každý z nás mohl hrát o dost lépe. Každý z nás toho mohl nabídnout víc."

Zrovna on obstál. Pomáhal ofenzivě, i v posledním duelu skóroval a play off končí s 9 body (4+5) ze 13 startů. Na druhou stranu i u něj září v kolonce plus/minus dva záporné body. Není výjimkou: do kladných hodnot se dostalo jen šest hokejistů Predators z celkem 21, kteří v letošním Stanley Cupu nastoupili (a pouze další dva skončili aspoň na nule).
Zatímco dlouhodobou soutěž zvládl Nashville s grácií, v play off tápal. Z velké části kvůli soupeřům: Colorado Avalanche v 1. kolo předváděli skvělý, rychlý a nebojácný hokej; síla Winnipeg Jets je také nezpochybnitelná, vždyť v základní části obsadili druhé místo hned za Predators.
Je to omluva, nikoli výmluva. Pocit nenaplněné mise převažuje.
Více k tématu: [Rinneho velký smutek: Nevím, co se stalo\]
"Momentálně je strašně těžké koukat se dopředu," uvedl kapitán Roman Josi. "Máme vše potřebné k tomu, abychom byli úspěšní. Proto je jasné, jak moc je teď každý zklamaný. Z nějakého důvodu nám to doma nešlo tak dobře jako venku; tam jsme líp bránili i líp proměňovali šance."
Bilance na vlastním ledě (tři výhry, čtyři prohry) je skutečně příliš špatná na to, aby takový tým mohl myslet na postup mezi elitní čtyřku NHL. Jenže otázkou je, zda něco takového vlastně lze garantovat.

Predators jsou totiž jedním z pouhých tří týmů, které dokázaly projít do 2. kola play off v roce 2017 i nyní (dalšími jsou Penguins a Washington Capitals). Složení konferenčních finále je pak úplně jiné než loni. V éře platového stropu se liga vyrovnala natolik, že ani kádr nashvillských kvalit nemusí stačit.
V Tennessee se teď chystá smutná dovolená, na druhou stranu budoucnost špatná být nemusí. Mužstvo nepotřebuje činit radikální změny, spíš doladit detaily. Potřebuje Pekku Rinneho v lepší formě, potřebuje být silnější ve své aréně - a pak může za rok skutečně hrát o titul.
Všechny novinky a zprávy ze Stanley Cupu na Twitteru [@NHLcz]
Proto i sám Rinne, zdrcený střídáním po necelých 11 minutách klíčového sedmého mače, v tom všem zmaru hledal naději.
"Je hrozně těžké to říkat teď, ale tenhle tým miluju," pronesl. "Jsme jako rodina, jsem na nás strašně hrdý. Není žádná náhoda, že jsme vyhráli Presidents' Trophy. Máme za sebou tak dobrou sezonou."
Dobrou, nikoli však výjimečnou. Další pokus přijde v roce 2019.