Budaj neztratil víru a dostal se zpět na vrchol

Před dvěma lety byl Peter Budaj na dně kariéry. Na nejzápadnějším cípu Severní Ameriky, v městečku St. John's na ostrově Newfoundland a farmářském celku Winnipeg Jets, bojoval v hale obklopené sněhovými závějemi o návrat do velkého hokejového světa. V téměř úplném zapomnění, s manželkou těsně před porodem v dalekém Coloradu, kam se téměř neměl šanci rychle dopravit. A se statistikami, podle nichž byl jedním z nejhorších brankářů dokonce i v nižší American Hockey League.

V sezoně 2014-15 nevychytal ani jednu výhru, průměr měl 3,55 a úspěšnost 88,8 procenta. Konec kariéry, nebo návrat do Evropy se zdál být tak blízko jako ještě nikdy.
"Nic pro mě tehdy nefungovalo. Všechno šlo hodně ztuha. Bylo to velmi těžké. Chyby se nabalovaly jako sněhová koule. Nejradši bych to celé vymazal z paměti," vyprávěl slovenský brankář Lise Dillmanové z NHL.com.
Teď, po dvou letech, se všechno zdá být jen jako vzdálený zlý sen. Budaj září ve městě filmových hvězd na opačném konci kontinentu a sluníčko jižní Kalifornie jako kdyby tenhle příběh rozmrazilo v parádní pointu. Po zranění obou brankářů Jonathana Quicka s Jeffem Zatkoffem se stal jedničkou Los Angeles Kings, dvojnásobných vítězů Stanley Cupu z posledních pěti let a stále ještě jednoho z favoritů na titul.
"Kdybyste mi to řekli před rokem a půl, odpověděl bych, že jste se zbláznili," prohlásil.
"Nastoupil do rozjetého vlaku a dokázal, že je gólmanem pro NHL," řekl Marián Gáborík, slovenský útočník Kings a dávný Budajův kamarád.

Ani před startem probíhající sezony to přitom nevypadalo, že by se mělo něco výrazného změnit. Budaj, kterého v létě 2015 získali v L.A. z Winnipegu, měl za sebou další sezonu na farmě v týmu Ontario Reign. Sice s mnohem lepšími výkony i výsledky (42 výher v 60 startech), dokonce i s krátkým pobytem v prvním týmu už v předchozím ročníku. Ale dvojice Quick - Zatkoff se zdála být neproniknutelnou závorou do prvního mužstva. A Kings navíc získali dalšího brankáře Jacka Campbella z Dallas Stars.
Začátkem října, ještě během tréninkového kempu, zapsal klub Budaje na listinu nechráněných hráčů. a když po něm nesáhl žádný ze zbylých 29 týmů NHL, poslali ho znovu na farmu. Ani tehdy Budaj nezauvažoval o návratu do Evropy.
"Už od doby, kdy jsem byl malý kluk, jsem chtěl hrát NHL. Vždycky mi bylo jasné, že to je nejlepší liga ze všech. Ještě jsem to nechtěl vzdát, protože jsem věděl, že na to pořád mám a co ve mně je."
Důležité bylo, že Budajova hra je zpět na slušné úrovni. Chybělo jediné - příležitost.
Ta přišla, když si Quick i Zatkoff přivodili shodně zranění třísel. Quick na víc než polovinu sezony, Zatkoff na necelé dva měsíce.
Banskobystrický rodák, jenž byl v NHL jedničkou jen pár let na startu profesionální kariéry v Colorado Avalanche, dostal novou šanci. Díky ní prožívá velkou renesanci. Zasáhl už do 25 zápasů Los Angeles v této sezoně, z toho chytal ve 23 za sebou, což je nejdelší série jeho kariéry.
Ze 23 startů vychytal 13 výher. Udržel tým na dostřel od lídrů Západní konference. A pod vedením trenéra brankářů Kings Billa Ranforda postupně vylepšoval výkony i statistiky až na současných 90,7 procenta, průměr 2,27 a dvě čistá konta.
Ranfordovi bylo jasné, že v závěrečných letech kariéry nemá cenu dělat ze zkušeného svěřence jiný typ gólmana. Ví, že základy měl Budaj dobré a že bylo potřeba jen vyladit některé detaily.
"Lidi jsou jako auta. Vždycky z nich můžete vymáčknout o něco větší rychlost, lépe se o ně starat. A každý hráč je unikátní. Billy to chápe. Nechce, abych chytal jako (Quick). Protože Jonathan Quick je jen jeden," řekl Budaj pro NHL.com.

Až se hvězdný americký gólman uzdraví, je téměř jasné, že se vrátí na post prvního brankáře. Je však otázka, zda si klub z Los Angeles po současných výkonech nenechá Budaje jako dvojku na úkor Zatkoffa. Ten je už zpátky na ledě, ale víc příležitostí stále dostává jeho slovenský kolega. Každopádně teď už nikdo nemluví o tom, že by při dlouhodobé Quickově absenci museli Kings narychlo shánět na trhu adekvátní posilu.
Našli ji v Budajovi, kterému už skoro nikdo nevěřil. On sám však, dílem i vlivem silného náboženského cítění, víru nikdy neztratil a nyní sklízí plody své píle, skromnosti a trpělivosti.
"Není to snadné, protože ať se daří, nebo nedaří, pořád se vkrádají do hlavy různé myšlenky. Co si o vás myslí ostatní? Jak vypadají vaše statistiky? Co se stane na konci sezony, co bude za rok?" popisoval slovenský veterán. "Je velmi těžké tohle vyblokovat. Je to lidská přirozenost. Rádi plánujeme a díváme se dopředu. I teď, když mám všechno a všechno jde dobře, si člověk zase říká, že o to nechce přijít."