Pět otázek s Morganem Riellym

Rubrika NHL.com "Pět otázek s …" každé úterý přináší setkání s klíčovými osobnostmi a nabízí jejich odpovědi na otázky o životě, kariéře i současných problémech.
Přečtěte si poslední vydání s obráncem Toronto Maple Leafs Morganem Riellym:

V závěru roku 2016 se vám podařilo vyhrát venku čtyřikrát za sebou. Jaký vliv to podle vás bude mít na tým nejen v období po svátcích, ale také ve zbytku sezony?
"Okamžitým ziskem jsou body, což je velmi podstatné. Všichni si uvědomujeme, kde se nacházíme v tabulce a koho máme před sebou; koho musíme dohánět. Já osobně jsem na Štědrý den a na Boží hod seděl doma a říkal si: Před námi jsou Florida a Tampa a teď nás s nimi čeká přímá konfrontace. Tyhle souboje jsou nejdůležitější. Proto je skvělé, že jsme to zvládli - a už bychom to od sebe měli očekávat pokaždé. Vyhrát venku dva dny po sobě, to je velká známka vyspělosti a toho, že náš tým roste. I ostatní kluci si to dobře uvědomují a jsou na to patřičně hrdí."
Když se podíváte na tabulku, začínáte už v šatně mluvit o play off?
"Na týmových mítincích ne. Ale na večeřích rozhodně ano. Jakmile na led nejdete s tím, že si chcete zahrát o Stanley Cup, jste automaticky o krok pozadu. Proto na neformálních akcích taková slova padají. Já osobně se koukám na tabulku každý den. Je to pro mě velké téma."

A jak to bylo v minulé sezoně, kdy Toronto skončilo v celé NHL poslední? Řešilo se play off i tehdy?
"Na konci určitě ne, protože zmizela i teoretická šance. Před sezonou jsme to probírali - ale v průběhu ročníku se témata na večeřích měnila. Spíš jsme mluvili o tom, že jsou před námi velké výzvy a spousta práce. Nyní to vidím tak, že je každý následující duel klíčový. Jakmile stoupáte tabulkou, vaše uvažování se mění. Nejprve si říkáte: 'OK, jsme dva body za Floridou a čtyři za Tampou.' Pak to ale berete jinak: 'Jsme tři za Bostonem a jeden za Tampou.' Díváte se výš a výš. Chcete, aby se podobné rozhovory každý týden měnily k lepšímu."
Ve chvíli, kdy Maple Leafs přebral kouč Mike Babcock, hovořil o tom, že proces bude hodně bolestivý, o čemž jste se sami přesvědčili. Přesto: přišly růst týmu a jeho větší vyspělost rychleji, než jste čekali?

"Ano i ne. Ano, když se podíváte, kde se nacházíme. Mike moc dobře věděl, co těmito slovy myslí. Podle mě se totiž snaží myslet krok dopředu a je chytré být v odhadech raději spíše konzervativní; v tom se mnou určitě souhlasíte. Nyní už možná v dobrém smyslu trochu víc tlačí na pilu, protože v tuhle partu čím dál víc věří. Myslí si, že by náš rozvoj mohl proběhnout rychleji, než jak to při svém nástupu nastiňoval v médiích."
Kdo mu v tomhle otevřel další možnosti?
"Rozhodně číslo 34 [Auston Matthews], číslo 16 [Mitchell Marner] a číslo 29 [William Nylander]. Jsou to vážně dobří hokejisti a udělali dojem na každého - včetně mě. Tihle kluci jsou skvělí. Starší členové kádru na to dobře zareagovali a navíc si najednou všichni říkají: 'Hele, my to můžeme zvládnout.' Tím se věci automaticky dávají do pohybu. Všichni najednou hrají lépe, dostanete se do správného tempa a míříte tím správným směrem."