Pivoňka se vydal vstříc nejistotě, ale nelitoval

Stoletá historie NHL je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přináší ty nejpoutavější příběhy z hokejových dějin.
V našem seriálu se zaměřujeme na jednotlivá desetiletí, připomínáme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihujeme zakladatele, průkopníky i velké české osobnosti. Nyní si připomeneme, co pro svůj sen hrát v NHL musel obětovat útočník Michal Pivoňka.

Na fotkách z oslav titulu mistrů světa z roku 1985 vypadá tehdy devatenáctiletý Michal Pivoňka plaše, zakřiknutě. Chtělo to od něj ale hodně odvahy, aby uskutečnil svůj sen hrát v NHL ve svých nejlepších letech a ne až poté, co mu to československý komunistický režim milostivě dovolí.
Nakonec se stal hráčem, jenž možná nejlépe ze všech zvládl v NHL uzavřené období před pádem železné opony i otevřenou éru po něm.
Že je to ohromný talent, se vědělo dlouho. Na vojně v Dukle Jihlava ho ale nároční trenéři Stanislav Neveselý a Jaroslav Holík posunuli na vysokou mezinárodní úroveň.

"Jít do Dukly, to bylo asi jedno z nejlepších hokejových rozhodnutí v životě. Hned z gymplu jsem šel na vojnu, přitom mi bylo teprve osmnáct. Pamatuju si, jak se mě pan Neveselý tenkrát zeptal, jestli bych měl zájem. Já souhlasil, cítil jsem, že to bude správný krok. Vojna mi pomohla, totéž vám řekne Franta Musil i další kluci. Byla tam sranda, hlavně jsme ale tvrdě makali pod výbornými trenéry," popisoval Pivoňka pro hokej.cz.
Na světových šampionátech dvacítek prudce zazářil. V All-Star týmu mistrovství byl jak v roce 1985 ve Finsku, kde Československu uniklo zlato jen kvůli horšímu skóre, tak o rok později při MS juniorů v Hamiltonu.
Mezitím se ale stal i světovým šampionem dospělých, jelikož na poslední chvíli doplnil československou nominaci pro pražské mistrovství světa IIHF.
"Zranil se Petr Klíma, který si zlomil ruku. Já byl v širším výběru a když skončila příprava, poslali nás domů. Večer koukám v televizi na Branky, body, vteřiny, kde řekli, že jsem byl dodatečně nominován," líčil později Pivoňka, který hrál ve čtvrtém útoku a připsal si jedinou asistenci při porážce ve skupině s USA.
Už tehdy v něm ale klíčila myšlenka, že by se kvůli hokeji mohl přemístit do zámoří. Pár let už s mládežnickými výběry jezdil na turnaje do Kanady a v draftu 1984, když byl jedničkou Mario Lemieux, si ho Washington Capitals vybrali relativně vysoko - jako 59. v pořadí, což bylo pro mladého hráče zpoza železné opony krajně nezvyklé. Skauti klubu, kteří juniora Pivoňku potkávali, se mu také při každé příležitosti nezapomněli zmínit...

A myšlenky na NHL se začaly v hlavě kladenského odchovance usazovat hlouběji a hlouběji.
Poté co si Pivoňka odkroutil druhou sezonu v armádní Dukle Jihlava, měl se vrátit do mateřského klubu. Jenže Kladno právě vypadlo z 1. ligy a mladá hvězda jednala se Spartou. V létě se však vydal s přítelkyní na dovolenou do Jugoslávie. Rozhodně se ale nehodlali cachtat v Jadranu. Přes Itálii pláchli do USA... A komunistický režim se mstil.
Pivoňka byl odsouzen podle paragrafu 109 za nedovolené opuštění republiky, jeho otce zbavili místa a šikana rodičů ze strany StB byla všudypřítomná.
Český talent se ale za mořem chytil, i když zpočátku měl o své misi pochybnosti. "Nebyla tam vize do budoucnosti. Co se stane rodičům? Kdy nás budou moci navštívit? Navíc já ani netušil, jestli budu mít na to, abych v NHL hrál. Byl to trošku risk," řekl Pivoňka. Ale vyšel.
Celkem odehrál 822 zápasů a nasbíral v nich 599 bodů. Což je číslovka, která vypadá tak nějak neúplně.
Pivoňka u Capitals postupně zaplnil prázdné místo, které vzniklo odchodem velkého švédského forvarda Bengta Gustafssona. Od začátku všechny přesvědčil výborným bruslením, skvělými přihrávkami, ale také vůlí hrát fyzicky.
Nejlepší čtyři sezony kariéry vměstnal mezi roky 1989-93. Před začátkem této éry a ještě před pádem komunismu ve střední a východní Evropě byl dokonce na tréninkovém kempu v Moskvě, kde sovětská strana musela vedení Capitals přislíbit, že Pivoňka jako československý emigrant nebude mít problémy. A závazek také dodržela, i když útočníkovi se do 'Říše zla' moc nechtělo.

Na začátku devadesátých let se pak ocitl ve stínu vlny mladých Čechů, kteří usilovali o štěstí v NHL až po sametové revoluci, jako byli Jaromír Jágr, Dominik Hašek, Martin Ručinský nebo Josef Beránek. Trochu neprávem se na něj zapomnělo.
Pivoňka se ale vrátil do povědomí i díky úspěšné souhře s Peterem Bondrou. V sezoně 1991-92 zaznamenal své kariérní maximum 80 bodů, z toho 57 asistencí, převážně na Bondrovy góly. Když se k nim přidal ještě Ukrajinec Dmitri Khristich, byla z toho obávaná 'United Nations Line'.
"Peter přišel v roce 1990, pomohli jsme si navzájem. Byl schopen hrát trošku evropský hokej, měl rychlost a dával hodně gólů. Já se mu zase snažil usnadnit začátky a pomoci na ledě do šancí. A Dmitri byl taky výborný hráč," vzpomínal Pivoňka na serveru hokej.cz.
Zahrál si ještě v play off 1998, kdy to Capitals dotáhli do finále Stanley Cupu proti Detroit Red Wings. Manažer George McPhee a kouč Ron Wilson mezitím ale nastolili nové pořádky.
"Co předtím dlouho fungovalo, to bylo v jejich očích najednou špatné. Já patřil ke třem čtyřem hráčům, kteří v klubu působili delší dobu - kromě mě ještě Dale Hunter nebo Kelly Miller. Trošku nás odstavili. A přitom ani nesouhlasili s výměnou jinam. Bylo mi řečeno, že mě nikam nepustí. Hokej mě tehdy nebavil," připustil Pivoňka, který tak po 12 letech v Capitals odehrál poslední zápasy kariéry za Kansas City Blades v IHL.
Příjmení světového šampiona tím ale z hokejové mapy nezmizelo: v roce 2000 přišel na svět Jacob Pivonka, který po sedmnácti letech platí za jeden z největších talentů amerického hokeje. Na sezonu 2018-19 už si ho zamluvila Univerzita Notre Dame, vysoko by měl figurovat už v příštím draftu. Vůbec tedy není vyloučené, že svého slavného otce napodobí.