Ví o tom své, jak trnitá a plná nástrah je cesta za Stanley Cupem. Během dlouholetého působení za mořem prošel silnými kluby, ale na dosah hokejovému grálu se až do letoška dostal jen jednou - v roce 2018, kdy musel jako hráč Vegas Golden Knights vstřebávat finálovou porážku 1:4 s Washington Capitals.
"Snažíte se pak vybrat si z nabídek ten tým, který má reálnou šanci vyhrát," podotkl Nosek. "A právě Panthers takovou šanci mají."
Při ohlédnutí za tím, jak si klub počínal během své dosavadní pouti, na jejímž konci je třetí finálová účast v řadě, se nelze ubránit pocitu, že na Floridě měli situaci zcela pod kontrolou.
Když obhájce vyhoří, mluví se velmi často o mistrovské kocovině. Jenže skutečné šampiony nic takového nikdy nepotká. Hlad a obrovská touha po tom, aby si opojné pocity triumfu zopakovali, v jejich případě nepustí do kabiny ani náznak nějakého uspokojení.
"Máte to v hlavě celé léto," prohlásil jeden z lídrů ofenzivy Matthew Tkachuk o možnosti hrát poslední sérii o Stanley Cup. "Právě na tohle myslíte - že se vrátíte do finále a budete mít zase šanci si o vítězství zahrát. Je vážně těžké se tam dostat a jen málo hráčů dostane tu příležitost alespoň jednou. Kdybyste se v obou klubech (Floridě a Edmontonu) uprostřed léta zeptali, zda bychom si chtěli zahrát odvetu ve finále a mít tak zase šanci získat Stanley Cup, předháněli bychom se v tom, kdo ten papír podepíše rychleji."
A netýká se to jen samotných hráčů. Ona jedinečnost okamžiku pohltí každého bez rozdílu. "Není to takové, jak jsem si myslel. Je to ještě mnohem lepší," vyznal se ze svých pocitů po prvním triumfu klubové historie hlavní kouč Paul Maurice.
Jeho svěřenci od říjnového startu nového ročníku nijak zvlášť nezářili, nevyčnívali, zároveň se však nestrachovali, že by měli mezi postupující šestnáctkou mužstev do play off chybět. A věděli, že teprve pak pro ně začne sezona naplno.
Připomínali tak trochu fotbalisty Realu Madrid, když v památném utkání Ligy mistrů zvítězili v listopadu 2001 na Spartě 3:2. Zatímco domácí tehdy dřeli do úmoru, španělský velkoklub přišlápl plyn k podlaze vždy na pár minut a došel si pro očekávaný triumf.
Podobná byla základní část v podání Panthers.
Z úvodních osmi zápasů měli bilanci čtyř výher a stejného počtu porážek. Na vlažný úvod navázali sérií sedmi vítězství, pak zase trochu zvolnili. A na menších i větších vlnách se Florida nechala unášet napříč celou dlouhodobou fází ligy.
Když už pak spěla základní část v dubnu do finiše, přiskočilo zase o poznání více porážek, opory šetřily síly, všechno se podřizovalo jedinému cíli.
Ve výsledku z toho bylo páté místo ve Východní konferenci, přičemž na špici to měli Panthers dál než na první tým pod čarou postupu - za Washingtonem zaostala Florida o 13 bodů, na deváté Columbus Blue Jackets jich měla k dobru devět.
Místy se až mohlo zdát, že si mužstvo, které si je velmi dobře vědomo své skutečné síly, jede v tak trochu udržovacím módu. Bez problémů, na pohodu, bez stresu.
Ale nenechte se zmást, také úřadující šampioni měli své problémy. A nebylo jich úplně málo. Ne vše bylo zalité floridským sluncem...
Klíčoví útočníci jako kapitán Aleksander Barkov či Tkachuk se potýkali se zdravotními problémy, Tkachuk kvůli nim nakonec odehrál v základní části jen 52 zápasů. A aby toho nebylo málo - v březnu přišel skutečný šok - elitní obránce Aaron Ekblad byl za porušení antidopingových pravidel suspendován hned na 20 utkání.
Jenže v Sunrise dobře vědí, že hokejová sezona nepřináší jen radost, zdaleka ne všechno v jejím průběhu jde hladce a podle představ. Zásadní však je podobným nástrahám nepodlehnout.
