Skip to main content

Svalovec Bobby Hull střílel pekelné rány

Ať rovnou, nebo zahnutou čepelí, útočník Chicaga dlouhá léta děsil brankáře

Napsal Marek Burkert (Právo) / NHL.com

Úvodním buly novoročního zápasu Centennial Classic odstartovaly oslavy 100. výročí založení NHL. V roce 1917 vznikla nejvýznamnější hokejová liga světa, jejíž historie je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti.

Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přinese ty nejpoutavější příběhy ze stoletých hokejových dějin.

V našem seriálu se zaměříme na jednotlivá desetiletí, připomeneme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihneme zakladatele i průkopníky. Tentokrát jsme se podívali na to, co pro ligu znamenal Bobby Hull.

Kdykoli se v minulých letech potkali, bylo o zábavu postaráno. Vzájemné špičkování Bobbyho Hulla a Stana Mikity, kdo byl ve své době lepším hráčem, patřilo neoddělitelně k bývalým hvězdám Chicago Blackhawks.

Pro fanoušky NHL to ale vždycky bude spíš Hull a Mikita. A nikoli naopak.

"Vážně mi to nevadí. Lidé prostě mají rádi tu jeho mohutnou ránu," prohlásil Mikita, když byli v roce 1983 společně s Hullem uvedeni do Hokejové Síně slávy. "Nikdy jsem o tom sice nemluvil veřejně, ale říkám si, že jsem byl možná stejně dobrý jako Bobby."

A Hull byl opravdu zatraceně dobrý. Dodnes je považován za vůbec nejlepší levé křídlo v historii. Během 15 sezon nastřílel 604 gólů a nasbíral 1153 bodů v 1036 zápasech. Nebýt toho, že vyslyšel volání WHA, mohl být Hullův statistický příspěvek k dějinám NHL ještě mnohem zásadnější. Dvojnásobný držitel Hart Trophy a trojnásobný vítěz Art Ross Trophy si ale i tak zaslouží všeobecný respekt.     

Hull je příkladem hráče, který z kluka z malého města (narodil se v Pointe Anne v Ontariu) vyrostl v legendu.

"Nejlepší Vánoce byly, když jsem dostal brusle, starší sestry mě chytly za ruce a já se mezi nimi na zamrzlém jezeře snažil neupadnout. Ale ještě než se setmělo, už mě nemohly dohnat," vyprávěl.

Svůj první zápas NHL viděl v Torontu, kde proti domácím Maple Leafs nastoupili Detroit Red Wings v čele s Gordie Howem. "Když dával gól, tak mi táta řekl: Roberte, až budeš takhle střílet, tak můžeš hrát NHL. A já za deset let proti Howeovi hrál."

Dvě sezony u St. Catharines Teepees byly dobrou průpravou, od roku 1957 už Hull sázel góly za Blackhawks. V ročníku 1961-62 vyrovnal padesátigólový rekord Maurice Richarda. V roce 1966 se mu ho podařilo překonat.

"Když dal Bobby v Chicago Stadium 51. gól v sezoně, byl to ten největší rachot, jaký jsem kdy na hokeji zažil," řekl Hullův tehdejší spoluhráč Phil Esposito.

"Uvědomil jsem si, jaké mám privilegium. Že hraju hru, kterou miluju, ve městě, které miluju a před těmi nejlepšími fanoušky. Když jsem viděl, jak jsou nadšení, tak jsem byl spokojený, protože mým cílem bylo bavit je," líčil Hull, který ale vynikal i svou vizáží. Už jako kluk si nosil posilovací kroužky i do kina a během let si vypracoval působivou muskulaturu.

"V nějakém časopise jsme ho viděli, jak svlečený do půl těla maká na farmě a vidlemi tam přehazuje seno," vzpomínal nedávno zesnulý český útočník Josef Augusta, který si proti Hullovi zahrál na Canada Cupu 1976. I Peter Šťastný ve své autobiografii Hokej na dvou kontinentech píše, jak obdivoval Hullovy bicepsy.

Zlobily ho jen vlasy. Ustupující kštice mu dělala problémy, což se snažil různě maskovat, až to občas působilo komicky. Ale na ledě se po střetech s Hullem nikdo nesmál.

S Mikitou byli nejobávanější dvojicí v NHL obzvlášť poté, co si začali ohýbat čepel hokejky - to vedlo mezi hráči dalších týmů k úplné epidemii, na což liga musela zareagovat změnou pravidel. Střely vysílané příliš zahnutými hokejkami byly naprosto nepředvídatelné a pro gólmany bez masky velice nebezpečné.

"Já dal ale 50 gólů za sezonu s rovnou i zahnutou hokejkou," tvrdil Hull, jehož rány ze středního pásma se blížily rychlosti 118 mil (skoro 190 kilometrů) za hodinu.  

Stanley Cup získal už v roce 1961, ve finále zažil smutek v letech 1962 a 1965. Nejvíc ho ale štvala prohraná finálové série z roku 1971 s Montreal Canadiens.

"Nasadili jsme v sedmém zápase na led nesprávné hráče a dostali jsme tři góly po sobě. Mám to před očima a nikdy na to nezapomenu," popisoval své zklamání.    

V sezoně 1971-72 sice Hull znovu nastřílel 50 gólů, jenže Blackhawks otáleli s novým kontraktem a do hry se vložili Winnipeg Jets hrající WHA s na tehdejší dobu ohromující nabídkou: milion dolarů! A Hull pochopitelně kývnul.

"Díval jsem se zrovna na fotku v Chicago Tribune, kde stál Bobby s tím miliónovým šekem a za chvíli jsem měl telefonát z managementu Blackhawks, že mi zdvojnásobují plat. Báli se, že půjdu taky. Takže ještě jednou díky Bobby," smál se Mikita.

Do NHL se ještě Hull vrátil s Jets v sezoně 1978-79, pak ještě odehrál pár zápasů za Hartford Whalers. Chystaný comeback ve 42 letech v dresu New York Rangers zůstal jen ve fázi několika přípravných zápasů.

Že v některých rodinách jsou hokejové geny všudypřítomné ale dokazovali i Hullův bratr Dennis, který v NHL nastřílel 303 branek, a především pak syn Brett, který svého otce se 741 góly dokonce střelecky překonal.

Ctete více