Skip to main content

Eliášovy trumfy: profesionalita a věrnost

České legendy: nejproduktivnější muž New Jersey Devils prolomil tisícovku v počtu bodů i zápasů

Napsal Marek Burkert (Právo) / NHL.com cs

Stoletá historie NHL je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přináší ty nejpoutavější příběhy z hokejových dějin. 

V našem seriálu se zaměřujeme na jednotlivá desetiletí, připomínáme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihujeme zakladatele i průkopníky. V tomto díle se zaměříme na přínos Patrika Eliáše.

Před pár dny vyrazil v Torontu na led v rámci exhibice k uvedení nových členů do Hokejové Síně slávy a bylo znát, že na to i v jednačtyřiceti letech pořád má. Patrik Eliáš už ale zámořskou kariéru uzavřel a na konci února ho čeká slavnostní ceremoniál vyvěšení dresu New Jersey Devils s číslem 26.

Zatím jsou pod střechou Prudential Center pouze čtyři kousky - trojka Kena Daneyka, čtyřka Scotta Stevense, číslo 27 Scotta Niedermayera a třicítka gólmana Martina Brodeura.

Kdo jiný by ale měl toto kvarteto doplnit, pokud ne právě Eliáš? Tedy nejproduktivnější hráč v dějinách klubu a držitel mnoha jeho ofenzivních rekordů. 

Dvacet sezon denně makal pro klub sídlící nejdříve v East Rutherfordu a později v Newarku. Odehrál za něj 1240 zápasů, nasbíral 1025 bodů za 408 gólů a 617 asistencí, čtyřikrát si zahrál ve finále Stanley Cupu, který získal v letech 2000 a 2003. 

"Od první chvíle, kdy k nám Patrik přišel, tak z něj byl příkladný Devil," chválil Eliáše bývalý dlouholetý generální manažer klubu Lou Lamoriello. "Podle mě patří i do Síně slávy." 

Do New Jersey chtěl odejít rodák z Třebíče už v roce 1994, kdy byl jako osmnáctiletý draftován z 51. pozice.

"To jsme ale hráli s reprezentací přípravu v Berouně, já dostal ránu do kolena a byl jsem měsíc mimo, takže jsem přišel o kemp a musel jsem ještě zůstat na Kladně," vysvětloval Eliáš. 

Devils v roce 1995 získali první Stanley Cup v klubové historii, když ve finálové sérii slavně vyprášili Detroit Red Wings výsledkem 4:0 na zápasy. Příchod vyjukaného mladíka na začátku další sezony nikdo příliš neřešil.  

"Říkal jsem si, jak to bude strašně těžké se dostat do prvního týmu, a že ještě větší smůla je, když i to farmářské mužstvo z Albany vyhrálo taky," říkal Eliáš, který se jako většina českých hokejistů v té době potýkal s angličtinou a americkým způsobem života, což pro něj byla naprostá novinka. 

"Jediné pozitivní bylo, že tu působil i Petr Sýkora. Robert Holík se s námi moc nebavil, on měl svoji rodinu a mluvit česky byl pro něj tehdy už docela problém. A ještě ke všemu jsem odešel po třech týdnech na farmu," vyprávěl Eliáš o těžkých začátcích.

Zároveň ale věřil sám v sebe. 

"S mládežnickými výběry jsme byli párkrát v Kanadě, kde mě vždycky hokej bavil. Měl jsem tušení, že v zámoří proti těmto typům hráčů mi to půjde. Já byl rychlý, technický, dravý, takže mě to bavilo."

V Albany se rychle uchytil, hodně bodoval a o chvílích volna přicházel americké angličtině na kloub při sledování seriálů a talkshow. Rádcem a zasvěceným průvodcem se mu pak stal polský bitkař Krzysztof Oliwa. 

"Třeba mi vysvětloval strašně moc slov z hokejové hantýrky. A já měl taky jednu výhodu, že jsem se nebál ho otravovat, co kdo říkal. Asi jsem byl hodně otravný, ale on měl se mnou velkou trpělivost," děkoval po letech Eliáš. 

Od sezony 1997-98 už byl stabilním členem kádru Devils a jeho bodová produkce skokově narůstala: 37, 50, 72. Především však v roce 2000 jako člen nejnebezpečnějšího útoku New Jersey poprvé zvedal nad hlavu Stanley Cup.

V šestém zápase finále zadovkou přihrával na vítězný gól Jasonu Arnottovi a vleže přímo z ledu telefonoval do nemocnice spoluhráči Sýkorovi, kterého vyřadil ze hry zákrok Deriana Hatchera z Dallas Stars. 

"Poprvé to je vždycky nejlepší. Finále jsme hráli i v roce 2001 a měli jsme prostě skvělý tým," zmínil Eliáš spoluhráče, jakými byli Scott Gomez, Brodeur, Niedermayer, Holík, Brian Rafalski či Claude Lemieux, k nimž přibyli i Rusové Alexander Mogilny a Sergei Brylin. 

Statisticky nejlepší byla pro Eliáše sezona 2000-01, kdy byl s 96 body třetí v základní části za Jaromírem Jágrem a Joe Sakicem.  

V necelých pětadvaceti z něj byla hvězda první velikosti, za což vděčil i svým trenérům, kteří ho v prvních letech působení v Devils vedli.

"Jacques Lemaire byl vynikající učitel, výborný taktik. A taky byl na mě velmi přísný. Robbie Ftorek mi zase dal největší šanci uspět, protože mě nasazoval do situací, kde mi to šlo. A z Larryho Robinsona jsem měl nesmírně pozitivní pocit. Navíc to je skvělý člověk."

Ve stínu Jaromíra Jágra se však Eliášovi nedostávalo ze strany českých fanoušků tolik pozornosti. Ani respektu: v reprezentaci totiž nikdy nezazářil. Triumfy zlaté generace se mu vyhnuly, doma má pouze dva bronzy z MS 1998 a 2011. 

Hlavně proto, že New Jersey bylo pravidelným účastníkem závěrečných kol Stanley Cupu a český útočník své nejlepší výkony zákonitě odváděl ve prospěch Devils. V New Jersey ale zažil i těžká období. 

"Pat Burns byl první kouč, s nímž jsem měl velké potíže sednout si lidsky. Až později, když procházel těžkou nemocí, tak se náš vztah úplně obrátil," řekl druhý nejproduktivnější český hráč v historii NHL. 

Nejsložitější časy v kariéře ale prožíval dvě sezony od podzimu 2007, když Devils angažovali Brenta Suttera, jenž mimo jiné sebral Eliášovi kapitánské céčko. 

"Sutter byl trenér, pod jehož vedením jsem neměl chuť hrát hokej. Ale jsem za to vlastně vděčný, protože náš vztah mě posunul někam jinam. Život není jednoduchý a člověk se musí naučit přizpůsobit všem a všemu," řekl Eliáš, který se později stal 46. hráčem v historii NHL, jenž dosáhl tisícovky zápasů v dresu jediného týmu. 

"Je to meta, která vám řekne, že něco děláte dobře," cítil jubilant. "Pak si ale člověk uvědomí, jak ten život, a nejen hokejový, utíká strašně rychle. Člověk potřebuje dozrát i lidsky. To, jak se postavíte k různým věcem, pak dotvoří vaši osobnost," dodal hráč, který se během angažmá v Devils oženil a stal se otcem dvou dcer. 

Pořád si ale naprosto přesně vybaví svůj první gól v NHL. "Dal jsem ho Bostonu bruslí a zkoumalo se u videa, jestli má platit..." 

Kvůli zranění kolena Eliáš končil dřív, než si přál. Moc toužil po tom, aby ho v ostrém zápase ještě mohly vidět dcery. 

"Starší chtěla, abych měl při zápase v puse žvýkačku," smál se. A taky hodlal trochu vycepovat krajana Pavla Zachu, jehož si Devils v roce 2015 vybrali ze 6. místa draftu. Jenže na to už nedošlo.

S novým manažerem Devils Rayem Sherem byl Eliáš dohodnutý, že když se jeho zdravotní stav zlepší, sednou si ke stolu a pobaví se o další spolupráci. 

Nová smlouva už se však neřešila, poslední Eliášův duel v dresu Devils se uskutečnil 9. dubna 2016 proti Torontu. Dvacet let a čtyři měsíce poté, co za New Jersey odehrál premiéru. A česká legenda se loučila ve velkém stylu gólem a dvěma asistencemi. 

"Když je člověk mladý, tak nic neřeší, hraje a vidí, že před sebou má ještě dlouhou dobu. Ale najednou jste ženatý, máte rodinu, děti a zjišťujete, jak ten čas běží. Když se zpětně podívám, tak je neuvěřitelné, jak všechno rychle uběhlo," povzdechl si Eliáš, který z New Jersey minimálně na nějaký čas přesídlil do Prahy. 

"Rodiče stárnou, takže jim chceme být trochu blíž," říkal hráč, který by své zkušenosti rád zúročil třeba i u mládežnických reprezentací.

Ale až za nějakou dobu. Až mu hokej začne chybět.

Ctete více