Pastrňák se těší na play off i na potomka

Atmosféra téhle restaurace byla cítit na hony daleko. Byla útulná, provoněná dobrým jídlem a ozvučená živým zpěvem a kytarou. Byla pohodlná a byla blízko. Pro šestnáctiletého kluka, který sem do Södertälje na jihu stockholmské aglomerace přišel z dalekého Havířova, aby tu zabojoval o svou hokejovou budoucnost, se stala jakýmsi druhým domovem.

Tím jinochem nebyl nikdo jiný než David Pastrňák, samotinký v nové zemi, s hrstkou peněz a ještě menší zásobou slovíček švédštiny. V sezoně 2012-13 hrál za Södertälje druhou ligu a když měl zrovna od hokeje volno, zamířil právě sem - do pizzerie Mimmo's.
Lecky tu strávil celé odpoledne; to když se čas kolem oběda tak vydařil, že tu zůstal až do večeře. Na účet, který vyrovnával vždycky až koncem měsíce, tím přibyla další dvě jídla.
O dva roky později se ta budoucnost zhmotnila. Pastrňák se jako osmnáctiletý klučina dostal do NHL a během sedmi let u Boston Bruins vyrostl ve hvězdu, kterou milují fanoušci za její neotřelé kousky na ledě i díky její veselé povaze.

Letos dorostl nejen v hráče, který v sobotu oslavil 200. gól v NHL, ale také v budoucího otce. Právě v průběhu letošního play off očekává narození syna.
Ne, teď už zdaleka není a nebude tak sám, jako tomu bylo tehdy kousek od švédské metropole. Tehdy, kdy se jeho náhradní rodinou stala ta parta z oné italské restaurace. Patron Mimmo Perone, jenž tam hrál na kytaru. Nicke Manikas, který tam zpíval. Gabriella Perrone, Mimmova manželka, jíž říkali Lella, se svými dcerami.
"Mimmo má dodnes v mém životě významné místo. Mimmo, Lella a Nicke, opravdu mi všichni přirostli k srdci. Ještě dneska mě to zahřeje, když o nich hovořím," vypráví český útočník.
Už tehdy měl vlastnosti, které dnes znají všichni jeho fandové: byl otevřený, veselý, srdce na dlani. Slovy Manikase i Perroneho: Bylo snadné si ho zamilovat.
"Chodil k nám každý den. Na oběd, na večeři. Někdy si vzal jídlo domů, někdy se nadlábl v restauraci. Chodilo tam víc hráčů (Södertälje), ale on byl zvláštní, protože tam přišel vždycky sám. Nikoho tam neměl, takže se s námi skamarádil víc než ostatní," říkají oba.
\\\\
Pro mladého Davida tenhle přístav v neznámém moři tehdy hodně znamenal. Během švédského angažmá mu doma umřel táta. Na rozdíl od nynějších let, kdy ho v Bostonu vždycky během Vánoc na delší dobu navštěvuje maminka s bratrem, byl tehdy celou sezonu mimo domov sám.
Uvědomuje si to i nyní, kdy se jeho rodina rozroste o první přírůstek; dle plánů by se to mělo stát v červnu.
Nyní, kdy zahájil ročník rekonvalescencí po artroskopické operaci a kdy se chystá na play off po sérii 13 zápasů, v nichž dal jen dvě branky. V základní části, která začala diskuzemi o tom, zda dokáže i s menší porcí zápasů nastřílet 50 gólů a jež nyní končí v pochybnostech o jeho způsobilosti ofenzivně táhnout Bruins za úspěchem v play off.

"Pro střelce je trochu frustrující, když nedává tolik gólů jako dřív. Cítím větší pozornost (soupeřů), zejména při přesilovkách, kde u mě často někdo stojí," vykládá Pastrňák, spolu s Alexandrem Ovečkinem z Washington Capitals nejlepší kanonýr minulé sezony (oba 48 branek). "Je to pro mě něco nového, musím se naučit, jak se s tím popasovat. Na druhou stranu se mi to líbí, beru to jako další motivaci, jak se zase o kousek zlepšit. Musím hledat nové cesty a snažit se pomoct týmu jiným způsobem."
Naděje Bruins na dlouhou cestu skrz letošní play off se upínají mimo jiné právě k Pastrňákově schopnosti tvořit ofenzivu i zakončovat.
Více k tématu: [Břevno a 200. Pastrňák se rozehřívá v pravý čas]
"Nedává tolik gólů jako dřív," všímá si i bostonský kouč Bruce Cassidy. "Částečně jde o využívání šanci, jako kdyby mu puky skákaly víc než jindy. Proč? Myslím, že u elitního hráče, jako je on, je to trochu otázka sebevědomí. Někdy může jít o únavu v určitých situacích. Někdy chybí trocha štěstí. Samozřejmě ho ale podpoříme. Víme, jak skvělý hráč to je a co dovede, když je ve formě."
Cassidy a jeho tým, v němž jsou i 'Pastovi' krajané David Krejčí, Jakub Zbořil a rekonvalescent Ondřej Kaše, pevně věří, že ta forma se po 20. trefě sezony, jíž docílil v sobotu proti New York Rangers (4:5), znovu blíží.
Jen pět aktivních hráčů se na dvoustovku gólů dostalo rychleji než český křídelník, který to dokázal ve 437. startu v NHL: Ovečkin (296), Steven Stamkos (354) z Tampa Bay Lightning, Sidney Crosby (396) a Jevgenij Malkin (417) z Pittsburgh Penguins. Tak rychle jako Pastrňák to nedovedl nikdo v celé bostonské historii (dosavadní rekord držel obránce Bobby Orr s 502 duely).

"Na tuhle metu jsem nikdy nemyslel, prostě jsem hrál a užíval jsem si to," tvrdí český mladík, který 25. května oslaví 25. narozeniny.
K tomu, aby se při střeleckém soužení dostal do pohody, mu pomáhá domov, v němž se už netočí všechno jen kolem hokeje. Řeší se tam různé úkoly jako vymalovat pokojíček, smontovat dětskou postýlku. Připravit se s přítelkyní Rebeccou Rohlssonovou na příchod syna a vybudování rodiny.
"Přijdete domů a na hokej přestanete myslet, protože jsou tady samozřejmě jiné priority. Chystáme se na miminko a strašně se těšíme. O hokeji jsme toho poslední dobou moc nenapovídali a to je přece dobře, že jo?" culí se Pastrňák.
"Když se daří, tak to nevadí, ale když na ledě nejde všechno podle představ, potřebuje člověk přepnout a myslet na něco jiného. Pro mě je to všechno úplně nové, ale hrozně se těším. Rodina bude vždycky na prvním místě. Jsem vděčný za to, že mám život i práci, které miluju, ale nakonec je to jen hra. (Rodina) bude vždycky priorita."
\\\\
Pastrňák se nestal hvězdou jen díky svému nadpozemskému talentu. Bylo to i jeho osobností, aurou, schopností 'rozsvítit místnost' - ať už úsměvem, vtipem nebo odvahou nosit velmi originální oblečení.
Tyhle věci ho propojily se spoluhráči v Södertälje a učinily ho i oblíbeným u Bruins.
"David je člověk, který kolem sebe rozdává radost, ať ve sportu nebo svým srdcem a lidským přístupem," řekla jeho matka Marcela Ziembová pro NHL.com v roce 2019.

Pastrňák má schopnost být integrální součástí týmu a současně vyniknout, což přitahuje spoluhráče i fanoušky. Díky tomu třeba získal kontrakt na reklamní kampaň pro řetězec cukráren Dunkin'.
"Nebyl by tak velkou osobností, pokud by neměl respekt k tomu, co se tady snažíme dělat," řekl kouč Cassidy. "Myslím si, že David na svůj věk výjimečně dospěl. Když se zabývá byznysem, fajn. Ale pokud trénuje a hraje, pak se tomu věnuje stoprocentně."
Bylo to tak ale po celou dobu jeho kariéry.
"Už když byl mladý, tak ho byla plná šatna," vzpomíná brankář Ottawa Senators Anton Forsberg, který působil v Södertälje v letech 2012-13. "Časem se nebál mluvit a rád vtipkoval."
Forsberg, který bydlel poblíž Pastrňáka (a Mimmo's), ho během sezony vozil na většinu tréninků. Sledoval, jak jeho český spoluhráč tvrdě makal a taky, jak si vytvořil těsné pouto s Williamem Nylanderem, dnes útočníkem Toronto Maple Leafs, i s dalšími spoluhráči.
"Je to pohodář a strašně zábavný člověk," tvrdí Nylander. "Všichni chtěli, aby byl poblíž a všichni se s ním chtěli bavit."
A taky si s ním hrát.
"Protože je to skoro stejný hráč jako člověk," vysvětloval Nylander. "Dokáže neuvěřitelné věci s pukem a dává úžasné góly. Pořád je to ten stejný hokejista, jako když jsme byli mladší. Jen je teď prostě větší, silnější a rychlejší."
Jedno jde ruku v ruce s druhým. Výkony na ledě s pracovní morálkou a osobností. Všichni viděli kvality, díky kterým byl Pastrňák milován a působil jako magnet.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
Útočník Jakub Vrána (Detroit Red Wings) hrál s Pastrňákem v české juniorské reprezentaci, už když bylo oběma 15 let. Do Švédska zamířil ve stejné době jako 'Pasta'. V draftu 2014 si ho Washington Capitals vybrali ze 13. místa, zatímco Pastrňák přišel na řadu jako 25.
"Od té doby, co se známe, se moc nezměnil," říká Vrána. "Je to stále stejný kluk. Pořád se stejně baví hokejem."
\\\\
Když Pastrňák vešel do Mimmo's, pozdravil familiárně Gabriellu, aby zdůraznil jejich pouto: 'Co dneska budu jíst, mami?'
"Vybudovali jsme si takový zvláštní vztah," vysvětluje Pastrňák. "Pamatuji si, jak bylo těžké je opustit, když jsem odletěl do zámoří."
Učili ho švédsky, Gabriella s ním odmítla mluvit anglicky, aby ho donutila naučit se jazyk. Věřili v něj a Pastrňák jim na oplátku slíbil, že pokud se za tři roky dostane do NHL, vyzdobí interiér jejich restaurace. Svůj slib chtěl splnit, když se připojil k Bruins v sezoně 2014-15, ale Perrone to odmítl přijmout.
"Přišel do Švédska tak mladý. Byl už tehdy takový, jaký je pořád. Ale mezitím se stal výjimečným," říká Manikas. "Pro mě byl jako malý bratr, jelikož jsem mladší než Mimmo. Ale pro něj byl jako syn, jelikož Mimmo měl jen dvě dcery."
Vzájemné pouto se stalo ještě důležitějším v Pastrňákově druhé a poslední sezoně v Södertälje, když se vrátil z pohřbu svého otce Milana, jenž zemřel po dlouhém boji s rakovinou kůže v květnu 2013. Pastrňákovi nejvíc dělalo starosti, že je tak daleko od domova.
"Odešel do Švédska s myšlenkou:" Mami, co když už nikdy neuvidím tátu?" řekla Ziembová. "A pak se to skutečně stalo. O to bylo všechno ještě bolestnější."

O otce přišel Pastrňák, když mu bylo jen 17.
"Způsob, jakým se o mě starali, byl úžasný. Tehdy jsem byl teenager, nevydělával jsem žádné peníze," vzpomíná Pastrňák. "Byly to těžké časy, kdy jsem nic neměl, ale oni mě vždycky nakrmili. Ale pamatuju si, že jsem se snažil jim stále pomáhat a být zdvořilý. Pokaždé jsem si po sobě umyl nádobí. Ale i tak bylo nádherné, jak o mě pečovali. Jsou to strašně milí lidé a já jsem hrozně rád, že jsem je potkal. Kdykoliv se vrátím do Södertälje, snažím se je navštívit."
Letos v létě se Pastrňákův svět zase o trochu zmenší, zúží se okolo jeho nově narozeného kluka. Ale druhým pólem tohoto světa nadále zůstane boj o Stanley Cup, k němuž měl s Bostonem tak blízko v roce 2019, kdy tým prohrál v sedmém finále se St. Louis Blues.
A až se po pandemii koronaviru všechno zase vrátí do normálu, určitě se do Švédska znovu podívá. Už jen proto, že odtud pochází jeho přítelkyně. Ale také proto, že navštíví Mimma, Gabrielu a Nickeho.
A tentokrát už jim možná ukáže i svého syna. Určitě ho přivítají s otevřenou náručí. Tak jako kdysi Davida.