Pastrňák se od Cháry učil, jak se stát lídrem

Ve filmech často hltáme akční hrdiny, kteří se chrabře vrhají do jakéhokoliv nebezpečí. Ničeho se nebojí, bolest jako kdyby pro ně neexistovala, bez váhání se obětují za ostatní. Podobní gerojové přitom nepatří jen do vymyšlených světů, opravdu žijí mezi námi.

Třeba Zdeno Chára. Obrovský dvaačtyřicetiletý Slovák, vyhlášený dříč, vzor pro všechny spoluhráče, jeden z nejlepších obránců historie, kapitán Boston Bruins.
Legenda.
I přesto, že v noci na čtvrtek končil se sklopenou hlavou jako poražený finalista Stanley Cupu, který po výhře 4:1 v sedmém duelu uzmuli hráči St. Louis Blues.
Více k tématu: [Síla nezmizí. Bruins ale potřebují krátkou paměť]
Až pomine prvotní zklamání z porážky v zápase o všechno, Cháru určitě musí hřát, že ani ve věku starého pardála nebyl v téhle partě do počtu. Vůbec ne! Vedle nezpochybnitelných kvalit slovenského šéfa to bylo i jeho neskutečné odhodlání, co nakonec Bruins dostalo až jediný krůček pod samotný vrchol.
"Je to nejtvrdší chlap, jakého znám. Opravdový lídr," poklonil se bostonský brankář Tuukka Rask.
Ne, ani ve 42 letech Chára nekončí, v Bostonu chce pokračovat i v příští sezoně. Ale pomalu nastává čas, kdy musí své vůdcovství předat dalším. Mezi nimi budou i dva skorokrajané, kteří mu velmi dobře rozumějí: centr David Krejčí a mladé křídlo David Pastrňák.

Právě ten se nyní od slovenského velikána mohl hodně naučit. Během play off zblízka sledoval, co všechno obnáší být velkým šéfem. Tahounem a vůdcem, kterého následují všichni ostatní. Ne proto, že musí. Ale proto, že mají takový respekt, že je to zcela přirozená věc.
"Připadá nám, že s každým dalším zápasem i s každou další třetinou je pořád lepší a lepší. Každé střídání má lepší než to předchozí. Ať se stane cokoliv, na střídačce se soustředí a na led jde znovu připravený," popisuje český centr Krejčí.
O Chárových herních dovednostech už byla řeč. I v pokročilém věku byl během základní části na ledě v průměru 21 minut a pět sekund na zápas, při play off tohle číslo narostlo ještě o 23 sekund.
To na něm stojí defenzivní část obrany Bostonu. To on je její tváří. Zejména díky tomu, že je schopen hokeji i po čtyřicítce hodně obětovat - kvůli kariéře před pár lety zcela obměnil jídelníček, jeho tréninkové galeje jsou vyhlášené.
[Kompletní pokrytí série Bostonu se St. Louis]
V letošním finále ale do svého košatého příběhu přidal ještě další fascinující kapitolu. Možná tu vůbec nejpozoruhodnější.
Jistě pamatujete, jak ho ve čtvrtém duelu série s Blues nešťastně trefil puk do obličeje po střele Braydena Schenna. S trenčínským rodákem to v tu chvíli vypadalo zle, spekulovalo se o zlomené čelisti a nutnosti složité operace. Kdokoliv z nás by s takovým zraněním nedělal radši vůbec nic, vždyť gigant s číslem 33 nemohl pořádně ani jíst, ani mluvit.
Hrát však kupodivu ano! Do pátého utkání totiž k úžasu všech naskočil, jen si hlavu chránil helmou s celoobličejovým krytem. Na ledě pak působil, jako by se mu vlastně nic nestalo. V dalším utkání dokonce přispěl gólem k výhře 5:1 a stal se tak nejstarším obráncem, který se kdy trefil ve finálové sérii.
Jako kdyby tím jen definitivně potvrdil, co si fanoušci už dávno mysleli. Z jejich tváří se dalo vyčíst: To je náš šéf, válečník, gladiátor! Jedna z největších postav v téměř stoleté historii klubu.

"Je to něco neskutečného, jaký je tvrďák. Je to pro nás velká motivace. Proto je náš kapitán a náš lídr," řekl o něm Pastrňák před šestým finále.
"Zase jednou ukázal, proč je po celé lize tak respektovaný," prohlásil spoluhráč Brad Marchand. "Vždyť on by chtěl hrát, i kdyby měl jen jednu nohu a ruku."
Byť byla Chárova cesta za druhou zámořskou slávou kostrbatá a bolavá, nakonec vedla správným směrem. Navzdory porážce ve středečním duelu číslo sedm.
Jistě - byly časy, kdy se zdálo, že to slovenskému řimbabovi k pohárům a medailím nepomůže. Slyšel hodně uštěpačných poznámek o nešikovném kolohnátovi, o zbytečném snažení. Takové řeči ho ale jen ještě víc motivovaly.
Nakonec je z toho dechberoucí kariéra. Po dvou stříbrných plackách se Slovenskem z mistrovství světa IIHF, po James Norris Memorial Trophy z roku 2009 a Stanley Cupu 2011 letos skončil v NHL podruhé jako poražený finalista - na první pohled smutná statistika, ale kdo v jeho věku došel tak daleko?
Neskutečný výkon. Nezapomenutelný, mimořádný. Takový, který fanoušci Bruins odměnili dlouhým, vřelým potleskem.
"Ohromně si vážím toho, jakým způsobem mě lidi ocenili," přiznal Chára. "Všechny ty bouřlivé ovace jen potvrdily, jak vášnivě se v Bostonu fandí."
Jen z pár metrů to viděl i o dvě dekády mladší Pastrňák. I on navzdory své bezstarostné povaze a věčně usměvavé tváři jednou doroste v lídra. Vždyť už teď ve 22 letech je ofenzivním tahounem Bruins a každý, kdo s ním je ve styku, pozoruje, jak za posledních pár let lidsky vyzrál.
Chárova přítomnost je tak i pro něj škola k nezaplacení.