Skip to main content

Bowman a Montreal. To byla dokonalá symbióza

Canadiens pod vedením proslulého kouče vyhráli pětkrát Stanley Cup, v letech 1976-79 čtyřikrát po sobě

Napsal Marek Burkert (Právo) / NHL.com/cs

Stoletá historie NHL je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přináší ty nejpoutavější příběhy z hokejových dějin. 

V našem seriálu se zaměřujeme na jednotlivá desetiletí, připomínáme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihujeme zakladatele i průkopníky. Tentokrát se zaměříme na dynastii Montreal Canadiens z konce 70. let.

Slavné logo s písmeny C a H se ve druhé polovině sedmdesátých let občas objevovalo i na stránkách sportovního časopisu Stadion. Po úspěchu Canada Cupu 1976 se začalo v komunistickém Československu psát trochu víc o NHL a největší prostor si zasloužil dominující tým tohoto období - Montreal Canadiens. 

Habs kralovali lize už v letech 1965-71, kdy byl jejich kapitánem Jean Beliveau, který pětkrát vedl šampionský tým. Získali trofej i v roce 1973, to ve finále v šesti zápasech porazili Chicago Blackhawks. 

V následujících dvou letech však NHL kromě hokejových dovedností vládly hlavně drsné manýry, jaké do ligy vnesli odměření chlapíci v dresech Philadelphia Flyers zvaní 'Broad Street Bullies'. Kde nestačili herně, přitlačili fyzicky a vyneslo jim to dva Stanley Cupy. Rok 1976 ale přinesl zastáncům techničtějšího hokeje velkou satisfakci  

"Není to jen vítězství Canadiens, ale je to vítězství pro hokej. Doufám, že doba zastrašování a násilí, která škodila našemu národnímu sportu, je u konce. Mladí lidé viděli, že tým může hrát fascinující hokej a jeho členové se přitom dokážou chovat jako gentlemani," prohlásil po finále obránce Canadiens Serge Savard.  

Triumf to byl o to sladší, že v závěrečné sérii přejel Montreal 4:0 na zápasy právě Philadelphii. I když útočník Flyers Reggie Leach dělal, co mohl, a nakonec získal Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play off, o krok vpředu byli Canadiens. 
Své první dva finálové góly v kariéře vstřelil jeden z nejlepších hráčů historie Guy Lafleur, spojníkem s předchozí montrealskou dynastií z konce šedesátých let byl kapitán Yvan Cournoyer.  

Brankář Montrealu Ken Dryden ukázal už v prvních dvou finálových duelech ve Philadelphii, že je lepší než jeho protějšek Wayne Stephenson, jenž mezi tyčemi nahradil Bernieho Parenta. Doma už Habs jen dokončili dobře rozdělanou práci. 

V následující sezoně ale dokázali své výkony posunout ještě výš. Tým z ročníku 1976-77 je aspirantem na vůbec nejlepší tým v dějinách NHL. Celkem 60 vítězství v základní části a jen dvě porážky v play off, to je jeho postříbřená vizitka. 

Pro Montreal to byl 20. Stanley Cup v jeho historii. V základní části nasbíral rekordních 132 bodů, nastřílel 216 gólů. Ukázkou skvělé práce managementu byl fakt, že ze 24 hráčů na soupisce jich bylo 14 draftováno Canadiens. Jediným hráčem, který neprošel montrealskou výchovou byl Peter Mahovlich. 

Ve finále 1977 dopadli Boston Bruins stejně jako o rok dříve Flyers. Tři vítězné góly nastřílel v sérii Jacques Lemaire, ale Conn Smythe Trophy za devět gólů a 17 asistencí si odnesl Lafleur.  

O rok později vzdoroval Boston ve finále šest zápasů, ale ve výsledku z toho byl další triumf Montrealu a Conn Smythe Trophy pro Larryho Robinsona. A navrch tu byly Vezina Trophy pro Kena Drydena, Selke Trophy získal Bob Gainey a kombo Art Ross Trophy a Hart Trophy patřilo Lafleurovi. Těžko si představit dominantnější postavení Montrealu v tehdejší NHL.   

Nehynoucí zásluhy o montrealské Stanley Cupy však patří také trenérovi Scotty Bowmanovi.   

"Nejpodivnější věcí na něm bylo, jak se choval, když jsme měli v zápase jasně navrch. Pokud byl zápas vyrovnaný a vedli jsme 2:1, tak neříkal vůbec nic. Ale jak jsme vedli o tři čtyři góly, začal bláznit. Řval na nás, abychom v žádném případě nezvolňovali a nenechali soupeře vrátit se do hry," vybavil si vynikající střelec Steve Shutt. 

Bowman, který přišel do Montrealu ze štace v St. Louis Blues, získal s Canadiens celkem pět Stanley Cupů, včetně toho z roku 1973. Loučil se po zisku trofeje z roku 1979 v pětizápasové sérii s New York Rangers, což bylo na dlouhou dobu až do roku 2013 poslední finále dvou týmů z Original Six.   

Když Canadiens vyhráli čtvrtý pohár v řadě, hned tři klíčoví hráči Dryden, Lemaire a Cournoyer oznámili konec kariéry. Bowman po osmi sezonách opustil Montreal a stal se generálním manažerem a hlavním koučem v Buffalo Sabres.  

Z lavičky vedl ještě čtyři šampionské týmy, ale takový zářez do historie jako na konci 70. let s Canadiens už se mu nepovedl. 

Jak výjimečná byla montrealská éra svědčí i počet jmen v Síni slávy. Kromě Bowmana do ní patří také Cournoyer, Dryden, Gainey, Lafleur, Guy Lapointe, Lemaire, generální manažer Sam Pollock, Robinson, Savard a Shutt.  

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.