Top 10: Levým křídlům už kraluje Ovechkin

Po sérii žebříčků nejlepších hráčů dneška na jednotlivých pozicích je načase podívat se na nejlepší hokejisty NHL všech dob. Redakce NHL.com/cs sestavila na základě hlasování svých členů žebříček nejlepších centrů, levých a pravých křídel, obránců a gólmanů historie a každý den od pondělka do pátku vám přináší jeden z nich. Tentokrát jsme se zaměřili na levá křídla, která rozvracela obrany soupeřů a brankáře uváděla do stavu chronického utrpení.

V našem výběru se to jen hemží skvělými střelci, ale jsou tu i hráči, kteří si dokonale rozuměli s pukem, či tvrdí bojovníci ochotní obětovat se pro tým. Před dvěma lety patřila ještě Alexi Ovechkinovi druhá příčka, nyní se ale v hlasování redaktorů a editorů NHL.com/cs vyšvihnul - i díky zisku Stanley Cupu a Conn Smythe Trophy - až na samotný vrchol.
1. Alexander Ovechkin (2005-dosud) 55 bodů
Washington Capitals
Uplynulá sezona katapultovala ruského střelce do hokejového ráje. Díky washingtonskému triumfu ve Stanley Cupu se z kapitána Capitals stala živoucí legenda. Ovechkin je ve 32 letech stále rozdílovým hráčem a hvězdou nejvyššího jasu. Po 13 sezonách v zámoří si udržuje průměr 1,12 bodu na zápas, v minulém ročníku překonával úctyhodné mety: o tři se přehoupl přes tisícovku zápasů, nastřílel už 607 gólů a sedmá Maurice Richard Trophy naznačuje, že jeho brankostroj nadále funguje. Moskevský rodák získal mj. tři Hart Trophy, stejný počet Lester B. Pearson Award/Ted Lindsay Award, také Calder Trophy pro nejlepšího nováčka, jednu Art Ross Trophy a naposledy do své sbírky zařadil i Conn Smythe Trophy. Ovechkin však v hromadění trofejí ještě zdaleka nemusí být u konce.
Více k tématu: [Top 10: Levým křídlům kraluje Ovechkin]
2. Bobby Hull (1957-72, 1979-80) 51 bodů
Chicago Blackhawks, Winnipeg Jets, Hartford Whalers
Jeho jméno je symbolem pro tvrdou střelu, před níž je lepší raději uhnout. Brankáři bez masky byli z jeho zakřivené čepele hokejky, která připomínala banán, značně nesví. Hull byl navíc vynikajícím bruslařem, který se do šancí dokázal dostávat i bez přispění svého hokejového dvojčete Stana Mikity. Čím měl na hlavě méně vlasů, tím víc střílel gólů. Byl prvním hráčem v NHL, který dokázal dát za sezonu více než 50 branek. Jeho statistiky mohly být ještě kolosálnější, pokud by v roce 1972 nekývnul na nabídku konkurenční WHA. V základní části nastřílel 610 branek, v play off přidal dalších 62. Třikrát získal Art Ross Trophy, dvakrát ovládl hlasování Hart Trophy, sedmkrát byl nejlepším střelcem ligy a v roce 1961 si potěžkal i Stanley Cup. Rodinnou tradici pak obdivuhodným způsobem rozvinul Hullův syn Brett, který svůj velký vzor překonal 741 góly...

3. Luc Robitaille (1986-2006) 44 bodů
Los Angeles Kings, Pittsburgh Penguins, New York Rangers, Detroit Red Wings
Od roku 2009 má své místo v Hokejové Síni slávy. Robitaille, to byly hlavně góly, kterých už v nováčkovské sezoně 1986-87, za níž dostal Calder Trophy, nasázel 45. Celkem se v kariéře prostřílel k 668 trefám. Byť Stanley Cup v roce 2002 získal s Detroit Red Wings, jeho jméno je spojené především s Los Angeles Kings, kde odehrál celkem 14 sezon. Velký gentleman byl vzorem i v přístupu k médiím, fanouškům a chování mimo led. Pod střechou arény Staples Center v L.A. visí replika jeho dresu s číslem 20.

4. Brendan Shanahan (1987-2009) 43 bodů
New Jersey Devils, St. Louis Blues, Hartford Whalers, Detroit Red Wings, New York Rangers
Jeden z 11 kanadských členů prestižního Triple Gold Clubu pro vítěze olympiády, mistrovství světa IIHF a Stanley Cupu - ten získal hned třikrát jako člen 'zlaté' generace Red Wings. Shanahan v sobě dokázal nakombinovat schopnosti skvělého střelce - svou kariéru uzavřel se 656 zásahy - a nevídaně tvrdého hráče, který stihnul i 17 tzv. hattricků Gordieho Howea. Hrával i na pravém křídle, ale častěji proslul jako 'levaso' - proto ho řadíme do tohoto žebříčku. Po konci skvělé aktivní kariéry přešel do nejvyšších pater hokejové exekutivy v NHL. Ač hrál sám často na hranici pravidel, na pár let se stal šéfem Oddělení pro hráčskou bezpečnost NHL a nyní působí jako prezident Maple Leafs. Od roku 2013 je v Síni slávy.

5. Frank Mahovlich (1956-74) 30 bodů
Toronto Maple Leafs, Detroit Red Wings, Montreal Canadiens

Starší, nadanější a úspěšnější z bratrské dvojice Mahovlichových. Šestinásobný vítěz Stanley Cupu, bez kterého se neobešla tradiční Utkání hvězd v letech 1959-74! Nebýt odchodu do WHA, mohl mít potomek chorvatských imigrantů s přezdívkou Big M ještě zajímavější statistiky než konečných 1103 bodů v 1181 zápasech, z toho 533 gólů. Kanadu reprezentoval i při legendární Sérii století v roce 1972. Později se stal senátorem.
6. Ted Lindsay (1944-60, 1964-65) 22 bodů
Detroit Red Wings, Chicago Blackhawks
V první polovině 50. letech neexistovala v NHL obávanější formace, než byla detroitská Production Line s centrem Sidem Abelem a pravým křídlem Gordiem Howem. Lindsay se staral o dění na levém křídle. A jaké vzpomínky na něj měli soupeři, je patrné i z přezdívky Terrible Ted. Čtyřikrát vyhrál Stanley Cup (1950, 1952, 1954, 1955), v roce 1950 také Art Ross Trophy. Kariéru ukončil 851 body v 1068 zápasech. Od roku 2010 se uděluje Ted Lindsay Award nejlepšímu hráči sezony podle mínění členů Hráčské asociace NHL.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
7. Johnny Bucyk (1955-78) 19 bodů
Detroit Red Wings, Boston Bruins
Více než dvě dekády byl součástí Bruins a v klubové historii dosud nikdo nedal víc branek, než hráč s ukrajinskými kořeny (545). V globálnějším pohledu nezískal takovou slávu jako Hull a Mahovlich, se kterými byl srovnáván, ale pro Boston zůstane modlou i díky svému příspěvku ke Stanley Cupům z let 1970 a 1972. Tehdy totiž řádil v obávané přesilovkové formaci Bruins s Bobby Orrem a Philem Espositem. Celkem odehrál 1540 zápasů, v nichž zaznamenal 1369 bodů. Dvakrát získal v sedmdesátých letech Lady Byng Trophy.
8. Dave Andreychuk (1982-2006) 16 bodů
Buffalo Sabres, Toronto Maple Leafs, New Jersey Devils, Boston Bruins, Colorado Avalanche, Tampa Bay Lightning
Čtyřiadvacetileté působení v lize se někde musí odrazit. Další hráč s ukrajinskými předky je sedmý v počtu odehraných zápasů (1639), se 640 góly se drží v první patnáctce historické tabulky. Jeho kariéra dostoupila vrcholu v roce 2004, kdy přispěl ke Stanley Cupu Tampa Bay Lightning. Nikdo dosud nezaznamenal víc gólů v přesilovkách než Andreychuk, má jich 274, o devět víc než Brett Hull.

9. Michel Goulet (1979-94) 13 bodů
Quebec Nordiques, Chicago Blackhawks
Další z excelentních střelců, v 80. letech minulého století sedmkrát v řadě nastřílel více než 40 branek, čtyřikrát to bylo dokonce přes 50. Díky spolupráci s Peterem a Antonem Šťastnými zaznamenal i čtyři více než stobodové sezony a patřil ke klíčovým hráčům Nordiques. Za 1089 zápasů nasbíral 1152 bodů. V roce 1984 byl druhým nejproduktivnějším hráčem (5+6) domácího výběru za Waynem Gretzkym při vítězství v Canada Cupu.
10. Paul Kariya (1994-2010) 12 bodů
Anaheim Mighty Ducks, Colorado Avalanche, Nashville Predators, St. Louis Blues
989 zápasů, 989 bodů. Dostat se přes tisícovku zabránily mistrovi v ovládání puku opakované otřesy mozku, kvůli nimž v roce 2010 definitivně uzavřel kariéru. O sedm let dříve mu jediná výhra ve finálové sérii chyběla ke Stanley Cupu i ke vstupu do Triple Gold Clubu. O dvojnásobném držiteli Lady Byng Memorial Trophy se říkalo, že ho puk pronásleduje stejně jako Waynea Gretzkyho.

Těsně pod čarou:Keith Tkachuk, Brian Propp, Daniel Sedin, Bill Barber...