Zadina naváže na velké Čechy (i omyly) minulosti

Letošní draft NHL se koná 22. a 23. června v American Airlines Center v Dallasu. NHL.com/cs vám k této akci poskytuje komplexní pokrytí zprávami, články, příběhy i rozhovory. Tentokrát přinášíme stručnou historii českých výběrů - od těch nejvyšších přes propadáky až po kasaštyky.

Pokud vše půjde podle předpokladů, umístí se Filip Zadina v letošním draftu NHL na jednom z prvních pěti, možná z prvních čtyř míst. Jak velký úspěch to bude, nejlépe zjistíme, když se podíváme na historii výběrů českých hokejistů.
Vždyť takhle vysoko se žádný krajan v novém tisíciletí ještě neumístil ani jednou. Posledním Čechem, který okupoval nejvyšší příčky, byl v roce 2000 obránce Rostislav Klesla.
Více k tématu: [Chci hrát v Kanadě, říká Zadina před draftem]
Tehdy pomalu začínaly končit velké žně českých talentů vyrostlých ve stínu zlaté generace přelomu století. Snad k největším došlo v draftu o rok dříve - v roce 1999 měli Češi jedničku draftu v útočníku Patriku Štefanovi (vybraný Atlanta Thrashers), čtyřku v Pavlu Brendlovi (New York Rangers), Martin Havlát (Ottawa Senators) šel jako číslo 26 a Michal Sivek už ve druhém kole jako 29. (Washington Capitals).
Jedničku draftu měli Češi už jednou před tím - stal se jí Roman Hamrlík vybraný klubem Tampa Bay Lightning v roce 1992.
Pro hokejisty je však vysoké místo na draftu teprve o něco vpřed posunutou startovní čárou. To spíš pro jejich agenty je to velký triumf.
"Bylo to pro mě podobné, jako když hráč vyhraje Stanley Cup," vzpomínal dnes už zesnulý zástupce mnoha českých i slovenských hvězd Jaromír Henyš na to, jak 'vypiplal' Štefana do pozice jedničky draftu 1999.
Ne vždy ovšem vysoká pozice při výběru talentů automaticky znamená také roli hvězdy NHL. A dosvědčují to i české příběhy.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Jedním z příkladů může být právě zmiňovaný rok 1999. Štefan v NHL odehrál 455 zápasů a nasbíral 188 bodů. To rozhodně není zlé, ale na jedničku draftu je to přece jen trochu málo. Brendl se pak coby čtyřka neprosadil skoro vůbec, pendloval z Philadelphia Flyers do Carolina Hurricanes a Phoenix Coyotes a navzdory obrovskému střeleckému talentu všude jen paběrkoval. Nakonec odehrál ve 'velké show' 78 utkání s bilancí 11+11.
Útočník Rostislav Olesz šel v roce 2004 jako sedmička draftu. Celkem odehrál 365 zápasů, ale po pěti sezonách nabrala jeho kariéra sestupný směr a za poslední tři roky v soutěži (2010-2014) má na kontě jen 16 startů. A vzpomenete si ještě na forvarda Petra Tatíčka, kterého si vybrali Florida Panthers v roce 2002 jako devítku? V NHL odehrál tři zápasy...
Samozřejmě existují i naprosto opačné příklady. Litvínovský talent Robert Lang byl v nabitém roce až číslem 133 (Los Angeles Kings); v NHL nakonec působil i jako první centr, s play off odehrál přes tisíc zápasů a v základní části nasbíral 703 bodů.
Marek Židlický byl v roce 2001 vybraný klubem Rangers jako číslo 176; později se na nějakou dobu stal jedním z nejlepších ofenzivních beků v soutěži. Pavel Kubina byl v roce 1996 číslem 179 (Lightning); v NHL odehrál 970 duelů a s Tampou získal Stanley Cup.

Radim Vrbata šel v roce 1999 až v sedmém kole, coby číslo 212 ho vybrali Colorado Avalanche. Letos končil kariéru jako jeden z nejlepších českých kanonýrů všech dob.
Ostatně zarazí i to, že nejlepší útočník ze všech Evropanů v dějinách NHL Jaromír Jágr šel v roce 1990 do Pittsburgh Penguins až jako číslo pět.
A možná nejlepší brankář hokejových dějin na obou stranách Atlantiku Dominik Hašek byl draftován až v 10. kole jako číslo 199 (Chicago Blackhawks) - tehdy však šlo o to, že hráči z komunistické totality do NHL odcházet nesměli a pro kluby tak představovalo jejich draftování značné riziko, že se jich nikdy nedočkají.
Chicago se nakonec dočkalo, ale až po pádu Železné opony v roce 1990. Takže to je zase už trochu jiný příběh...