NHL v Praze: Flames byli tak trochu za exoty

Redakce NHL.com/cs před pražským zápasem Global Series mezi týmy Chicago Blackhawks a Philadelphia Flyers (hraje se v pátek 4. října) v krátkém seriálu vzpomíná na předchozí návštěvy NHL na českém ledě. Jako první jsou na řadě dva duely Calgary Flames proti československé reprezentaci z roku 1989.

Dodnes si pamatuji jednu zvláštní věc: Najednou mi přišlo, že to od ledu nějak jinak voní. Bylo mi deset a s tátou jsme na Spartu chodili každou chvíli. Už jsem tedy věděl, co dokáže s člověkem udělat hokej. Jak to kolem plochy ve Sportovní hale chodí.
Jenže tohle bylo něco úplně odlišného. Žádná liga. Do Prahy přijel ke dvěma zápasům proti československé reprezentaci tým NHL Calgary Flames.
Tenkrát. V září 1989.
Pokud jste se narodili až později, jen těžko se vysvětluje, co to znamenalo. Do pádu komunistického režimu scházelo pár posledních měsíců. NHL pochopitelně vůbec neběžela v televizi, ani se o ní moc nepsalo, internet by se zdál fantasmagorickým sci-fi. Světy oddělené železnou oponou byly tak izolované, že se zdejší hráči někdy ani po letech nedozvěděli, že je nějaký zámořský tým draftoval (ostatně i sám termín draft byl pro mnohé záhadou).
A najednou byl ten halasící, nablyštěný cirkus tady. V šedivém městě plném výmolů, lešení, špíny, veksláků a prorežimních fízlů.
"Vládla tady totalita, takže jsme pro lidi byli trochu za exoty," vzpomínal útočník Jiří Hrdina, který během exhibičního klání nastoupil za Flames. "Kanadští kluci moc nevěděli, co od toho mohou čekat. O uzavřeném Československu nic netušili. Většina z nich před tím ani nebyla v Evropě. Praha se jim ale líbila. Hlavně když zjistili, že pivo tu stojí tři koruny."

Calgary jen pár měsíců před tím vyhrálo svůj první a dosud jediný Stanley Cup. Opíralo se o fantastický tým.
V brance mělo Mikea Vernona (jeho famóznímu zákroku v prodloužení sedmého duelu 1. kola proti Stanu Smylovi z Vancouver Canucks se dodnes přezdívá 'zákrok, který vyhrál Pohár'), před ním zářili obránci s nesmírnou pumelicí Al MacInnis a Gary Suter, obávané ofenzivní komando Doug Gilmour (klíčový muž 2. kola proti Los Angeles Kings a Wayneu Gretzkymu), Joe Nieuwendyk (schopný nasázet za jediné střetnutí i pět gólů), Joel Otto (velmistr na buly), Joe Mullen (v základní části 110 bodů), talentovaný drzoun Theoren Fleury, nastupující hvězda Gary Roberts, šikovný Švéd Hakan Loob a kníratý mazák Lanny McDonald.
Před pražským dobrodružstvím se navíc k mančaftu připojila ještě jedna velezajímavá tvář: dvojnásobný olympijský šampion a tehdy sedminásobný mistr světa IIHF Sergei Makarov. Sovětské legendě bylo tehdy už jednatřicet, přesto měla o sobě i v NHL dát vědět - při své následující nováčkovské sezoně získal Makarov 86 bodů, za což ho odměnili Calder Trophy.
Do počtu nebyl v partě z Alberty ostatně ani zmíněný Hrdina: v základní části předchozí slavné sezony si za 70 zápasů připsal 54 bodů (22+32). Hlavně ale pak stál i za samotnou cestou do Československa, kde se výběr zastavil před připravovaným turné po SSSR.
"Mezi sezonami jsem k tomu přemluvil našeho generálního manažera Cliffa Fletchera," vyprávěl Hrdina.
V těch dvou pražských zápasech jeho celek nakonec pokaždé padl - 2:4 a 1:4. Góly za hosty střílel dvakrát Nieuwendyk a jednou Colin Patterson, za domácí se činil především Tomáš Jelínek (trefil se v obou duelech). Za zdánlivě jednoznačným spláchnutím se nedala hledat žádná senzace - zatímco hráči Flames se sešli k prvnímu společnému tréninku právě až ve městě nad Vltavou, reprezentace se dohromady připravovala už nějakou dobu.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Navíc se to v ní taky hemžilo znamenitými osobnostmi - za výběr trenéra Pavla Wohla chytal Dominik Hašek, právě proti čerstvému šampionovi Stanley Cupu v národním mužstvu debutovalo trio později tak velebených mladíčků Jaromír Jágr, Robert Reichel, Robert Holík.
Přestože si hned několik calgarských hokejistů odvezlo z Československa chřipku, na tenhle výjezd později všichni rádi vzpomínali. Ať už kvůli hokeji, levně nakoupenému českému křišťálu, nebo mejdanům na diskotéce U Bílého koníčka, kde roztál i obvykle trochu nabručený Makarov.
A vzpomínali samozřejmě i zdejší fanoušci. Na to, jak plný byl zimák i při pouhém tréninku Flames. Na krásné dresy hostů. Na jména bouráků, které mohl člověk najednou vidět na vlastní oči. Nebo jak já - na to, že to od ledu tak nějak jinak vonělo.
Snad dálkami. Kanadou, Amerikou. NHL. Svobodou. Tou, která už měla brzy přijít i sem.