Pomáhat beru jako svoji povinnost, říká Eliáš

Během sezony 2022-23 přinášíme řadu článků věnujících se hokeji jako sportu s přesahem do celé společnosti. Po listopadu, kdy probíhala tradiční iniciativa Hokej proti rakovině, se v lednu věnujeme charitativní oblasti. Tentokrát jsme si povídali s někdejším slavným útočníkem z NHL Patrikem Eliášem o jeho angažmá v UNICEF, Dětském fondu OSN.

Ležel v nemocnici na Bulovce a netušil, jestli ještě někdy vůbec bude hrát hokej. Během výluky v NHL v sezoně 2004-05 působil Patrik Eliáš v Magnitogorsku, kde onemocněl žloutenkou. Právě v těch těžkých týdnech se hokejista z New Jersey rozhodl, že když všechno dobře dopadne, chce začít víc pomáhat jiným.
Byly to v březnu 2005 pro Eliáše skutečně osudové týdny. V Rusku si doktoři mysleli, že má chřipku. Dostal antibiotika, po kterých se ale jeho stav výrazně zhoršil. Když už na tom byl opravdu hodně zle a nevěděl kudy kam, domluvil si odlet soukromým letadlem domů. A čeští lékaři hvězdu New Jersey Devils začali kurýrovat.
"Od té doby říkám, že to letadlo byla nejlepší investice mého života. V Česku bylo o mě skvěle postaráno. Doktoři na Bulovce pár dnů zjišťovali, co na mě zabere. Pak už jsem si trochu oddechl, ale ležel jsem tam asi čtyři týdny," vzpomínal pro NHL.com/cs Eliáš.
V tom, že se později rozhodl spolupracovat s Dětským fondem Organizace spojených národů neboli UNICEF, hrála důležitou roli Eliášova tehdejší přítelkyně a později manželka Petra Voláková.
"Ležel jsem v posteli a díval se na pořad, který Peťa moderovala. Jako host tam byla i výkonná ředitelka UNICEF pro Českou republiku Pavla Gomba a zrovna mluvila o očkování proti šesti smrtelným nemocem. A žloutenka byla jedna z nich," popisoval důležitý impuls Eliáš.
Vzápětí hned popadl telefon a psal své přítelkyni, aby pro něj u šéfky českého UNICEF zjistila i další informace, jak se zapojit do pomoci.
Díky českým lékařům ale Eliáš naštěstí nemusel přemýšlet, co bude dělat po předčasném konci kariéry. Naopak si ji prodloužil o dalších 11 sezon a jeho dres s číslem 26 byl po zásluze vyvěšen pod strop arény Prudential Center v Newarku. V historii Devils není hráče, který by nasbíral víc bodů (1025), gólů (408) a asistencí (617).

Záměr věnovat se pomoci ale Eliáše neopustil. Ze začátku se zapojil hlavně do charitativních aukcí.
"Desítky let už se tak draží ručně vyráběné panenky. Zúčastnil jsem se ale i volejbalového a hokejového turnaje, ze kterých šel výtěžek na pomoc dětem. Tehdejší ambasadorka UNICEF, herečka Jiřina Jirásková, už ale v té době měla zdravotní problémy. A asi po roce a půl mě pak oslovila Pavla Gomba, jestli bych s UNICEF nespojil své jméno a nespolupracoval více."
Eliáš neváhal. Zárukou mu byla celosvětová proslulost i transparentnost organizace, která je angažovaná po celém světě. Zlomovým životním zážitkem byla pro českého hokejistu cesta do středoamerického Belize.
"Letěl s námi tehdy i štáb NHL a vznikl z toho krásný hodinový dokument," cenil si Eliáš.
"Byli jsme tam pět dnů a už cestou tam jsem měl zvláštní pocity. Letadlo bylo plné turistů, kteří si letěli užívat na dovolenou. A my jeli za lidmi, kteří tam žijí v bídě a nemají žádné léky," povzdechl si. "V některých částech Belize jsou i potomci Mayů. Žádná elektřina, jen chýše na udupané hlíně."
UNICEF se ale zasloužil o to, aby zde lidé nebyli ohroženi kontaminovanou vodu, což místní s povděkem kvitovali.
"Jejich reakce byla skvělá. Ne vždycky vás tam přijmou s otevřenou náručí, ale my jsme viděli, že ten projekt rozhodně má smysl."
Před čtyřmi lety pak Eliáš podnikl s UNICEF ještě jednu misi, ze které měl tak trochu obavy. Zamířil do Rwandy, afrického státu, kde v 90. letech proběhla občanská válka, při níž bylo zavražděno 800 tisíc lidí.

"Letěla tam od nás trochu zvláštní sestava lidí. Režisér filmu Nabarvené ptáče Václav Marhoul, youtuber Kovy, já... Základnu jsme měli v hlavním městě Kigali. Jezdili jsme odtud pět hodin do uprchlického tábora pro lidi z Burundi, kde se UNICEF hodně zapojil. Přivezl tam vakcíny, výživu. Postavila se čistička vody na řece, vodovod... Fantastická zkušenost a musím říct, že jsem byl pyšný na to, co se tam povedlo," netajil Eliáš.
Mockrát si pak během této cesty říkal, jak pohodlný život vlastně Evropané vedou. "Lidé v Rwandě ale nevypadali nešťastní. Jsou zvyklí na nějaký standard, na který se ale my díváme úplně jinak."
Silné dojmy si Eliáš odnesl i z návštěv nemocnic a dětských domovů. V Belize viděl zařízení, kde žily matky s dětmi nakaženými HIV.
Při kontaktu s místními se mu ale dost obtížně vysvětlovalo, že se věnuje profesionálně hokeji.
"Oni nechápali, co je sníh a led. V Belize bylo jednodušší říct: Pojďme si zahrát fotbal," smál se.
Své zapojení do projektů UNICEF nebere Eliáš jako něco výjimečného, podle něj jde o přirozenou součást profesionální kariéry.
"To mi vlastně dala NHL, kde je to běžné. Týmy vedou kluky k tomu, aby se zapojovali do komunit, do nejrůznějších projektů. Takhle jsme třeba měli během Halloweenu akci 'Trick or Treat for UNICEF'. Měl jsem to štěstí, že jsem byl talentovaný a mohl vydělávat, ale k tomu patří i to, že se snažíte to lidem nějakým způsobem vrátit. Beru to vlastně jako povinnost."

Ostatně Eliáš není zdaleka sám, kdo se ze slavných sportovců angažuje právě v projektech UNICEF. Patří mezi ně i argentinský fotbalista Lionel Messi, americká tenistka Serena Williamsová a spousta dalších.
"Taky třeba David Beckham, jehož jméno stále hodně rezonuje. Každoročně je vidět a účastní se charity a dalších akcí."
Více k tématu: [Hokej je pro všechny. Cígerova škola je toho důkazem]
S koncem aktivní kariéry Eliášovo angažmá v rámci UNICEF rozhodně neskončilo.
"V listopadu jsme měli dvě akce, do kterých se zapojili architekti, designéři a skláři. Z jejich děl, která se draží, už si někteří lidé pořídili sbírku," pousmál se Eliáš.
Občas se ale v Česku setká s reakcí, proč si vybral právě UNICEF, když je tu řada domácích charit. Bývalý prezident Václav Klaus hovořil o UNICEF dokonce jako o 'absurdní organizaci' a 'hře levičáckých intelektuálů a byrokratů o peníze'.
"Takový názor u chytrého člověka na úrovni mě překvapuje, ale občas slyším: Proč pomáhat v Africe? Proč na Dálném východě? Když je ale někde velká krize, tak vidíte, že mezi prvními tam pomáhají Červený kříž a UNICEF. Já žil půlku života mimo naši republiku, takže cítím, že lidé ve světě tu pomoc potřebují," vysvětloval.

V budoucnu tak společně s ředitelkou českého UNICEF plánuje i cestu do jihoasijského Bhútánu.
"Pavla Gomba vždycky respektovala, že primárně se věnuji hokeji, takže jsem se angažoval hlavně přes léto. Teď už mám na to pochopitelně víc času," dodal šestačtyřicetiletý Eliáš.