Bonviván Nedvěd dokázal i pořádně dřít

Stoletá historie NHL je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přináší ty nejpoutavější příběhy z hokejových dějin.

V našem seriálu se zaměřujeme na jednotlivá desetiletí, připomínáme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihujeme zakladatele i průkopníky. Tentokrát se podíváme na hráče, který pro uskutečnění svého snu neváhal půl roku před revolucí emigrovat - Petra Nedvěda.

Z dnešního hlediska se zdá absurdní, že Jaromír Jágr byl při vstupním draftu NHL v roce 1990 vybrán až jako číslo 5. Jenže on nebyl ani prvním Čechem na pódiu. Tohoto privilegia se dostalo právě Nedvědovi, který přišel na řadu hned po jedničce Owenu Nolanovi a navlékl si dres se jmenovkou, který mu předával tehdejší generální manažer Vancouver Canucks Pat Quinn.
Bylo to krásné vyvrcholení nevšedního příběhu a velké odvahy sedmnáctiletého holobrádka. Při turnaji v Calgary, jehož byl Nedvěd nejlepším hráčem i střelcem, v něm dozrála myšlenka nevracet se s týmem do Československa. V lednu 1989 s dvaceti dolary v kapse opustil výpravu.
Ani jeho rodiče nic netušili a až do listopadového převratu byli vystaveni tlaku komunistické Státní bezpečnosti, která je nutila, aby přemluvili syna k návratu.

"Rozhodnutí zůstat v Kanadě, to nebylo, jako když si jdete koupit tenisky. Nic z minuty na minutu. Přemýšlel jsem o tom, ještě než jsme se do Calgary vydali. Nebyl jsem si tím ale úplně jistý... Kdybych měl křišťálovou kouli a v ní viděl, že komunismus záhy padne, tak jsem si mohl ušetřit tohle rozhodování a stresy. Hlavně pro moje rodiče to bylo hrozně obtížné. Na druhou stranu jsem si vyzkoušel, jak v téhle těžké situaci obstojím a to taky nebylo k zahození," vysvětloval Nedvěd.
U Canucks v něm viděli budoucí megastar, zvlášť když ve WHL v 71 zápasech sezony nasbíral 145 bodů. První dvě sezony ve Vancouveru ale byly zklamáním, po té premiérové měl na kontě jen 16 bodů.

"První rok jsem na to neměl vůbec. Jenomže jsem byl draftovaný jako celkově druhý v pořadí a pro Vancouver to byla dobrá vizitka, že nejsem někde v juniorské lize, ale hned hraju NHL," tvrdil Nedvěd, který zpočátku řešil i komunikační problémy.

"Ve škole jsem měl jen ruštinu, ta mi byla k ničemu. Ale zlom nastal asi po půl roce, to už jsem dost rozuměl. Řekl jsem si, co potřebuju. První dva měsíce byly špatné. Pohyboval jsem se v české komunitě a to mi z jazykového hlediska moc nepomohlo. Pak už se to ale naštěstí rozběhlo," popisoval.
U Canucks ale postupně zavládlo přesvědčení, že český útočník pro klub asi není tím pravým. Eskalovalo to zejména po play off 1993, kdy Vancouver vypadl s Los Angeles Kings a Nedvěd poprosil svůj idol Waynea Gretzkyho o hokejku, čímž proti sobě popudil fanoušky Canucks.
Vedení klubu pak naštvala neúspěšná jednání o novém kontraktu, během nichž Nedvěd nehrál NHL. Využil však udělení kanadského občanství k tomu, aby reprezentoval výběr kolébky hokeje (ještě bez hráčů NHL) na olympijských hrách 1994 v Lillehammeru.
"Nepřál jsem si jediné, abychom narazili na Čechy. No a ve čtvrtfinále jsme je potkali," vzpomínal Nedvěd na nešťastnou situaci, která mu později na dlouhá léta bránila v možnosti hrát za Česko s výjimkou Světového poháru 1996, který se řídil pravidly NHL.
"Já tehdy bydlel s Brianem Savagem a olympiádu jsme brali hodně prestižně. Vždyť my jsme neviděli ani žádný jiný sport. Říkali jsme si, že až vypadneme, tak se pojedeme na něco kouknout, ale zaplaťpánbůh jsme postoupili až do finále..."

Z Norska si nakonec vezl stříbro, když v památném finálovém rozstřelu rozhodl legendární gól Švéda Petera Forsberga, s nímž si Nedvěd o více než deset let později zahrál za Philadelphia Flyers.

Ve Vancouveru ale s českým talentem ztratili trpělivost a přes St. Louis Blues se ocitl poprvé v New York Rangers, za které odehrál zkrácenou sezonu 1994-95.

Nejlepší roky však měly teprve přijít. Trejd do Pittsburgh Penguins přivál Nedvěda zpět k Jágrovi. A Čechům se tehdy extrémně dařilo.

"S Jardou Jágrem jsme dělali mraky bodů a ještě si zahráli o Stanley Cup. To byla paráda, moje nejlepší roky. Měli jsme vynikající mančaft, ve kterém byla radost hrát," zasnil se Nedvěd.
Na lajnu s Jágrem a Ronem Francisem nedá dopustit.
"Rony hrál dozadu, já dopředu. S Jardou jsme trávili hodně času i mimo led," pousmál se Nedvěd, který si roli hvězdy NHL vždy dokázal náležitě vychutnat.
99 bodů a 45 gólů ze sezony 1995-96 je vrcholem jeho kariéry. Skvěle tehdy zahrál i v play off, v 18 zápasech měl bilanci 10+10 a pomohl dostat se Penguins až do konferenčního finále. Vítězným gólem ve 4. prodloužení v čase 139:15 proti Washington Capitals dokonce psal historii; šlo o páté nejdelší prodloužení v dějinách NHL.

V Pittsburghu by jistě pokračoval, kdyby se nezapletl do další hádky o výši smlouvy a historie se opakovala. Nedvěd dokonce vynechal celou sezonu 1997-98. Situace se vyjasnila, až když byl podruhé v kariéře vytrejdován do New Yorku. Součástí výměny s Rangers byl přesun Alexeie Kovaleva do Pittsburghu.

K Manhattanu měl Nedvěd vždycky silný vztah, ale při šestileté štaci se do něj vyloženě zamiloval.

"New York je pro mě nejlepší město na světě. Ten frčí nonstop. Já mám na něm hlavně rád ten ruch," líčil hokejový bonviván.

K tomu se mu v Rangers opravdu dařilo a ještě měl v kabině české kumpány. "To bylo fakt hezké období, kdy jsme s Radkem Dvořákem a Honzou Hlaváčem stříleli góly jak na běžícím páse," vzpomínal na lajnu přezdívanou 'Czech mates', což je hezký dvojsmysl: znamená Čeští kamarádi, ale stejně se vyslovuje také šach-mat.
Všechno hezké však jednou končí a po odchodu do Edmonton Oilers nabrala Nedvědova kariéra v NHL sestupnou tendenci. Stěhoval se do Phoenixu, Philadelphie a ještě jednou do Edmontonu.

V roce 2007 přijal nabídku Sparty, ale další léto opravdu tvrdě dřel, aby se ještě mohl vrátit do milovaných Rangers a hrál v přípravě tak dobře, že newyorský klub opravdu dlouho váhal, zda sedmatřicetiletému hráči nenabídnout smlouvu. Sešlo z toho a kdyby se Nedvědovi neozval klub z rodného Liberce, patrně byl ukončil kariéru.
Nakonec si ji prodloužil o celých šest sezon, během nichž získal i bronz z mistrovství světa a zahrál si na olympiádě v Soči, oboje už za Česko. "Nejsem si jistý, kolik hokejových trenérů by řeklo: Já chci do týmu čtyřicetiletého Nedvěda, ale Alois Hadamczik mi věřil a já ho nezklamal."
Při zpětném pohledu se zdá, že Nedvěd mohl vzhledem ke svému obrovskému talentu dosáhnout víc, ačkoli 982 zápasů, 310 gólů a 717 bodů rozhodně není bilance, nad kterou by někdo mohl ohrnovat nos. Nadaný hokejista ale má prostě rád život a všechny radovánky, které nabízí. A nezměnil se ani po odchodu do sportovního důchodu.

"Nejlíp se zrekreuju v Miami. Tam jezdím strašně rád. To, že nemám rodinu, mi dává určitou svobodu v rozhodování," řekl Nedvěd jehož manželství s topmodelkou Veronikou Vařekovou dlouho nevydrželo. "V padesáti už bych ale tu rodinu asi mít měl ..."