Skip to main content

Posvátná chvíle Flames: McDonald a Stanley Cup

Fotografie za tisíc slov: Pravidelná rubrika NHL.com/cs připomíná velké okamžiky hokejových dějin

Napsal Marek Burkert (Právo) @NHLcs / NHL.com/cs

Říká se, že jedna fotografie vydá za tisíc slov a platí to také ve sportu. Každou třetí sobotu v měsíci vybere redakce NHL.com/cs z archivů obrázek některého z ikonických momentů hokejové historie a přiblíží vám 1000 slovy nejen jeho protagonisty, ale i dobový kontext s nimi spojený. V tomto vydání rozebereme ikonickou momentku z finále 1989, na níž se veterán Calgary Flames Lanny McDonald tiskne ke Stanley Cupu.

Slavná fotka a její aktéři

Radost, ale hlavně úleva a taky velká únava. To všechno je vidět na fotografii šestatřicetiletého Lannyho McDonalda z 25. května 1989. Vousatý veterán Calgary Flames se na ní se zavřenýma očima přitiskl ke Stanley Cupu, který svým nejdůležitějším gólem před malou chvílí pomohl vybojovat.

Kultovní postava Flames se šestým zápasem finále proti Montreal Canadiens rozloučila s kariérou. O necelé čtyři měsíce později ještě McDonald s týmem šampionů vyrazil na zájezd do Evropy, kde se Calgary ve dvou zápasech utkalo i s reprezentačním týmem Československa, za něž poprvé nastoupil jistý Jaromír Jágr. Do další sezony už ale snadno identifikovatelný chlapík s 'kartáčem' pod nosem nezasáhl.        

Nejsilnější fotografie z McDonaldovy skvostné kariéry je vždy součástí výzdoby při finále Stanley Cupu. Příští rok tomu bude už 30 let, co se Flames poprvé a dosud naposledy radovali z historického úspěchu.

Pro McDonalda to byla osmá sezona v Calgary, předchozích 10 strávil v Toronto Maple Leafs a Colorado Rockies. V play off roku 1989 už ani neodehrál všechny zápasy, ale k tomu poslednímu nastoupil s 'céčkem' na dresu.

Flames svedli ve vyřazovací části největší boj už v prvním kole s Vancouver Canucks. Sedmý zápas série dospěl v Saddledomu až do prodloužení, v němž domácí gólman Mike Vernon předvedl při brejku Stana Smyla zásah lapačkou, jenž byl později překřtěn na 'zákrok, který zachránil Stanley Cup'.

Necelou minutu před koncem prvního prodloužení pak vypálil z úhlu Jim Peplinski a od brusle Joela Otta se puk dostal do sítě Canucks...

V dalších kolech už to takové nerváky pro fanoušky z Alberty nebyly. Los Angeles Kings i s Waynem Gretzkym neuhráli proti Calgary ani zápas, jen jednu výhru v konferenčním finále získali Chicago Blackhawks.  

Finále proti Montreal Canadiens bylo pro Flames velkou příležitostí pomstít se za porážku v rozhodující sérii z roku 1986.

"Když jsme tehdy s Montrealem prohráli v pěti zápasech, říkali jsme si: OK, tak to vyhrajeme za rok, ale zabralo nám to další tři," povzdechl si McDonald.

V roce 1987 Calgary vypadlo už v prvním kole s Winnipeg Jets, o rok později nemělo na Edmonton Oilers ve druhém kole.

Finále s Montrealem se nevyvíjelo dobře. Po kontroverzním vyloučení Marka Huntera ztratili ve druhém prodloužení zápas číslo 3 a prohrávali 1:2. Dvěma výhrami ale vývoj otočili a první možnost ukončit sezonu měli před montrealským publikem ve slavné hale Forum.

Trenér Flames Terry Crisp v předchozích třech zápasech nechal McDonalda mimo sestavu, věděl ale, jak moc klubová ikona prahne po poháru. Takže mu v šestém utkání dal znovu důvěru - a vyplatilo se.

Ve druhé třetině naskočil McDonald z trestné lavice a zapojil se do přečíslení. Joe Nieuwendyk mu poslal puk na pravou stranu a kníratý borec prostřelil gólmana Patrika Roye. Ve třetí třetině Doug Gilmour přidal další dvě branky a Flames kromě vítězství 4:2 slavili i fakt, že jako první tým v historii získali Stanley Cup na ledě Canadiens.

"Když jsme si šli pro pohár před publikem ve Foru, tak jsem si jen řekl: Paráda, tak jsem tady. To teda pěkně děkuju," vybavil si McDonald.

"Vždycky si přejete hrát v takovém zápase a speciálně v Montrealu, kde předtím žádné jiné mužstvo nedokázalo vyhrát rozhodující duel. Měl jsem velkou roli a za to jsem vděčný," popisoval.

Dodnes si vybavuje, že publikum navzdory porážce připravilo šampionům vřelé ovace.

"Fanoušci Montrealu zůstali v hledišti a slavili s námi. Asi byli tak zkoprnělí z toho, že nikdy předtím ve Foru nezažili, aby tam Stanley Cup vyhrál jiný tým. Bylo to pro ně něco tak cizího, že to asi brali jako zábavu. A my z toho měli radost." 

Hrdina a jeho éra

Pro McDonalda byla jeho poslední sezona výjimečná i v dalších ohledech. 7. března dosáhl na 1000. bod, o dva týdny později zaokrouhlil počet vstřelených gólů na 500. A na závěr odcházel středem se Stanley Cupem nad hlavou.

"Když končil Jean Beliveau, tak jsem si myslel, že by mohl hrát další tři čtyři roky. Jenže on se rozloučil v roce 1971 po tom, co vyhrál Stanley Cup. Odešel na vrcholu," vyprávěl McDonald. "Říkal jsem si: Páni, kdyby se něco takového podařilo mě..."

Rodáka z městečka Hanna v Albertě v roce 1973 draftovali ze 4. místa Toronto Maple Leafs. Jedničkou byl tehdy Denis Potvin. V Torontu se brzy stal McDonald jedním z nejpopulárnějších hráčů, obzvlášť když si v roce 1974 nechal narůst svůj ikonický knír, který nejprve vypadal běžně, ale později ho McDonald vyšlechtil do působivých rozměrů po vzoru baseballisty Sparkyho Lylea.

 

[Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru @NHLcz]

 

Tři sezony po sobě nastřílel McDonald více než 40 gólů, ale idyla skončila, když se generálním manažerem Maple Leafs stal proslulý Punch Imlach. Ten měl takřka okamžitě ostrý konflikt s kapitánem Darrylem Sittlerem a hodlal ho vyměnit. Jenže Sittler měl ve smlouvě klauzuli, podle níž musel s trejdem souhlasit a stěhovat se odmítl.

Imlach se tedy soustředil na Sittlerovi nejbližší kamarády a poroučel se McDonald, kterým výměna do Colorada naprosto otřásla. Bylo to v době, kdy jeho manželka očekávala narození druhého dítěte a rodina si pořídila nový dům.

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.