Kanaďané pak tolikrát opakovali, že s Haškem a spol. prohráli jen zásluhou dovednostní disciplíny. Ujišťovali, že při hře samotné byli lepší. Jenže to všechno byly pouze výmluvy. Ve skutečnosti je česká aktivita zaskočila, Hlinkovci měli s výjimkou samotného závěru i více střel na branku.
"Byli jsme lepší tým, věřili jsme si a na ledě to šlo vidět," prohlásil Hašek.
Doma ve vlasti ten mimořádný mač sledovaly miliony lidí, do Nagana od nich faxem připutovaly tisíce povzbudivých vzkazů.
"Zrušte ty primadony!"
"Hašek na Hrad!"
"Poražte ty Javory!"
A mužstvo nadopované čtvrtfinálovou výhrou 4:1 nad taktéž silnými Američany do toho vskutku šláplo. Běžela 50. minuta, když Pavel Patera vyhrál jedno z nejslavnějších vhazování české historie, přikopnul puk Jiřímu Šlégrovi, který se do střely opřel silou nashromážděnou všemi těmi hodinami strávenými v posilovně a nekonečnou tréninkovou lopotou. Nádherný, přesladký gól. Vonící po postupu do finále.
Šlégr s odstupem vzpomínal, že si pro tuhle situaci vzal netradiční hokejku. Místo typicky hranaté svíral v dlaních kulatou, kterou neměl moc osahanou.
"Byla jak trubka," popisoval. "Ale zafungovala."
Dlouho se zdálo, že právě on bude hlavním gerojem tohoto památného kusu. Jenže Linden těsně před třetí sirénou vyrovnal; jeho střela byla spíš taková nepovedená šmudla, kterou za jinak perfektního Haška nadzvedla jedna z českých holí. Prostě smůla. Nehorázná. Nekonečně bolavá.
Následovaly strašné nervy, Kanaďané chtěli zápas definitivně rozhodnout.
"Od gólu na 1:1 dominovali," přiznal Reichel. "My jsme hráli jen na trestné střílení, abychom to uhráli. Věřili jsme, že to Dominik vychytá."
Nepletl se. V prodloužení Haškovi notně pomohla přepevná a obětavá hradba bránících českých těl, takže skutečně došlo na rozstřel. Češi se před jeho začátkem chytili na střídačce kolem ramen, i tohle gesto soudržnosti vstoupilo do sportovních čítanek.
Více k tématu: [České hvězdy olympiády: Tomáš Hertl]
Začalo se.
Jako první jel drobný kanadský floutek Fleury. Nemyslel to zle, Dominátor však střelu z šikovných poděsových rukou vytěsnil nad branku. Načež přišla řada na Reichela.
Nic moc nevymýšlel, prostě to na darebném japonském ledě napálil k tyčce. A Roy se jen ohlédnul; právě tohle byla jediná a klíčová trefa úžasného zápasového vyvrcholení, po šéfovi z Litvínova totiž postupně selhali Bourque, Martin Ručinský, Joe Nieuwendyk, Patera, Lindros, Jágr i Brendan Shanahan.
V bezpočtu českých domácností znenadání propukla nevídaná euforie, slavili i hoši v dresech s velkým nápisem CZECH. Jejich slzy štěstí byly v ostrém kontrastu s tím, co prožívaly osobnosti na druhé straně hřiště.
"Možná nám pomohlo, že jsme se skládali tak, že půlka týmu byla spolu dřív a my z NHL se připojili až na zápasy. Proti Kanadě jsme měli výhodu také v tom, že se hrálo na velkém kluzišti a půlka našeho týmu tehdy působila v Evropě," přemýšlel Reichel.
Ať to bylo jakkoliv, v Naganu se tenkrát dokráčelo k jednomu z největších triumfů českého sportu. Češi si vysloužili právo poměřit ve finále síly s Ruskem. Jak to dopadlo, to už asi všichni víte. Někteří čeští hrdinové zpětně mínili, že po pokoření opěvované Kanady to ani jinak než poslední nutnou výhrou skončit nemohlo.
