Soumrak bohů. Na giganty přišel útlum

Také v sezoně 2018-19 vám NHL.com/cs bude každé pondělí přinášet pohled na žhavé trendy a dění v NHL. Od sérií výher či proher přes velké výkony jednotlivců až po novinky okolo ligy, s Tepem NHL budete vždy ve stejném rytmu jako nejlepší hokejová soutěž světa.
V tomto díle se zabýváme velkými problémy týmů, které kralovaly poslední dekádě.

Není to tak dávno, co se jich všichni báli. Teď se bojí, aby nedopadli jako oni. Od roku 2009 se v kolonce vítězů Stanley Cupu objevilo pět klubů, tři z nich jsou na tom v této sezoně prachbídně.
Otázka dne zní: mají Chicago Blackhawks, Los Angeles Kings a Pittsburgh Penguins ještě nějaký benzín v nádrži, nebo jsou jejich velké chvíle definitivně pryč?
Pouze Boston Bruins v roce 2011 a letos Washington Capitals narušili hegemonii zmiňovaného tria. Penguins kralovali lize v letech 2009, 2016 a 2017, Chicago tři Stanley Cupy uchvátilo v letech 2010, 2013 a 2015. Mezi ně pak triumfy z let 2012 a 2014 napasovali hráči z Los Angeles.
Nynější pohled na tabulku je ovšem pro vládce minulých let dost tristní. Kings jsou na dně celé ligy, Penguins pro změnu v podpalubí Východní konference a Blackhawks už v konkurenci nabité Centrální divize také zažili o dost lepší chvíle.
V Chicagu i v Los Angeles řešili problematický start sezony výměnou trenéra. Kings tak po Johnu Stevensovi nově vede Willie Desjardins a v Blackhawks vystřídal megaúspěšného Joela Quennevillea mladík Jeremy Colliton.
Více k tématu: [Závan naděje v Chicagu. Nový Kämpfův start?\]
A tak jediný, kdo zatím nepodlehl tíze porážek, je kouč Pittsburghu Mike Sullivan, ačkoli Penguins nezvládli sedm z osmi listopadových zápasů.
"Porazili jsme tým, který je velice sebevědomý a má spoustu talentu," vykládal o víkendu nadšeně po výhře 6:4 nad Pittsburghem kouč Ottawa Senators Guy Boucher. Jen jestli toho sebevědomí a hřešení na talent není v poslední době ze strany Penguins až moc.
"Jsme těžko k poražení, pokud se tedy neporazíme sami," tvrdil pittsburský brankář Matt Murray.
Listopad je pro Penguins truchlivý. Uhráli v něm jen tři body a skóre mají 17:29. "Nevěnujeme pozornost detailům, dostáváme góly po triviálních chybách," zlobil se Sullivan, jenže ke vzestupu zatím nic nepomáhá.

Ačkoli hvězdy jako Sidney Crosby, Evgeni Malkin, Phil Kessel, nebo Kris Letang až na občasné výjimky podávají nadstandardní výkony, základ týmu stagnuje. A to včetně objevů předchozích let Jakea Guentzela nebo Bryana Rusta. Obranné páry až na ten první najednou vypadají nesehraně, jako by ztratily identitu ze šampionských sezon.
Tu teď marně hledají také v Los Angeles. Kings ostatně už v posledních dvou ročnících nebyli žádnými buldozery základní části. Před rokem se nedostali do play off, letos jim k postupu stačilo až 4. místo v Pacifické divizi, ale v prvním kole inkasovali drsný direkt od Vegas Golden Knights v podobě výsledku 0:4 na zápasy.
Od roku 2014, kdy slavili finálový triumf nad New York Rangers, nevyhráli ve vyřazovací části ani jednu sérii.
Vzhledem k poslednímu dění je dost symbolické, že má nyní Kings pomoci příchod jednoho ze strůjců pittsburských úspěchů Carla Hagelina (výměnou za křídelníka Tannera Pearsona).
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
"Klidně to může být začátek dalších změn. Uvidíme, jak to půjde," varoval hráče generální manažer Penguins Jim Rutherford.
"Myslím, že jsme ten vzkaz pochopili," řekl švédský útočník Pens Patric Hornqvist.
"Vzhledem k tomu, že Hagelin byl u nás velmi populární, se necítím moc dobře, ale nedá se nic dělat. Změny jsou nutné," dodal Rutherford, který v létě nebyl příliš aktivní, jelikož doufal, že Penguins ještě neřekli poslední slovo. "Jsme teď hodně křehcí, výkony jsou mdlé, ale stejně našemu týmu pořád věřím," ujistil generální manažer.
Oživení ofenzivy, která vyprodukovala nejméně branek ze všech týmů, si slibuje i generální manažer Kings Rob Blake, jenž před sezonou ulovil jednu z největších ryb, která byla k mání - Ilyu Kovalchuka. I když jsou výkony ruského útočníka jedním z mála světlých bodů letošní představení ve Staples Center, Kings působí jako bez energie, kterou ostatním týmům dávají mladí hráči.
Snad jen Alex Iaffalo je v tomto ohledu výjimkou. Trápí se Drew Doughty i slovinský kapitán Anze Kopitar, letošní držitel Selke Trophy.
"Tohle je nejšílenější situace, jakou jsem ve své kariéře zažil. A tak to vidí většina z nás," popisuje současnou náladu v šatně Kings Doughty.
Kalkulace managementu, že stárnoucí jádro hráčů dokáže být dominantní i v éře rychlosti a čím dál mladších hvězd, se ukázaly jako mylné. Blake navíc nese na zádech i některá rozhodnutí bývalého GM Kings Deana Lombardiho, jenž byl v Los Angeles ve funkci celých 12 let, a jehož často kritizovanou libůstkou byly podpisy smluv s veterány.
Více k tématu: [Kings vyhodili Stevense\]
Se stárnutím jádra se musejí vypořádat také v Chicagu, kde se Stanu Bowmanovi po titulových sezonách chytrými tahy dařilo okysličovat sestavu a udržovat Blackhawks na vrcholu šest let.
Každý sebelepší večírek ale jednou končí a nastanou všední dny, což už vědí i v Chicagu. K tomu se přidaly potíže s napjatým platovým stropem, z něhož pět stálic (Kane, Toews, Keith, Seabrook, Crawford) ukrajuje polovinu - a máme tu současnou situaci.
Také v Blackhawks sáhli k výměně trenéra, jenže zatímco Desjardins u Kings je prozatímní variantou, s třiatřicetiletým Collitonem má Chicago patrně větší plány. Pod jeho vedením by chtělo tým omladit, aby byl tak variabilní a energický jako před čtyřmi či pěti lety.
"Pořád si vybavuju sérii konferenčního finále s Kings v roce 2014, která vrcholila v prodloužení sedmého zápasu. To byl ten nejlepší hokej, jaký jsem kdy viděl," prohlásil kouč Blackhawks Colliton.
Tehdejší aktéry ale na delší dobu skolily podobné problémy - a na vlnu naskočili ti, kteří se v oněch letech nemohli s Los Angeles či Chicagem srovnávat. Takové jsou prosté zákonitosti soudobé NHL.