Cesta odlišných soupeřů do finále má i podobnosti

Tihle soupeři jsou v mnoha věcech různí jako noc a den. A do play off šli z odlišných pozic. Přesto se dá na cestě Pittsburgh Penguins a Nashville Predators do finále Stanley Cupu pozorovat i pár společných rysů. Mnohem víc je však rozdílů.

Penguins se superhvězdami Sidney Crosbym a Evgeniem Malkinem a s výbornými pěšáky okolo nich obhajují titul a ve finále Stanley Cupu jsou počtvrté za posledních deset let. Nashville má několik es především v brance a obranných řadách, ale jinak je spíš mužstvem bez velkých stars a ve finále Stanley Cupu je ve své dvacetileté historii poprvé.
Nashville stojí na jasné jedničce jménem Pekka Rinne, kdežto brankáři Pittsburghu se během konferenčního finále s Ottawa Senators prostřídali - play off začal chytat Marc-Andre Fleury, protože Matt Murray byl zraněný. Jakmile se však uzdravil a zkušenějšímu gólmanovi se nepovedl jeden zápas s Ottawou, vrátil se do branky mladší z dvojice Murray a jistil postup do finále Stanley Cupu.
Odlišná není jen tvář obou mužstev, ale také vstupní pozice, z níž oba týmy šly do vyřazovací části. Pittsburgh se celou sezonu držel na špici Východní konference a byť na její první místo a k Presidents' Trophy nakonec pronikl jeho rival Washington Capitals, do play off šel z výhodné pozice druhého týmu Metropolitní divize.

To, že končil sezonu s bilancí 50-21-11 a druhým nejvyšším počtem bodů v NHL (111), se nakonec vyplatilo nejen v prvním kole, v němž mohli Penguins využít domácí start i konečný pátý zápas na vlastním ledě proti Columbus Blue Jackets, ale také ve finále Východní konference, ve kterém v pátek ve své PPG Paints Areně zdolali v prodloužení Ottawa Senators a zajistili si tak postup do finále Stanley Cupu.
Nashville naopak útočil ze spodních pozic a do poslední série roku se prosekal jako kat favoritů. V základní části začal vlažně, po Novém roce se nacházel pod postupovými příčkami a vůbec nebylo jisté, jestli se mezi nejlepší osmičku Západní konference dostane. Nakonec se to povedlo díky výbornému závěru základní části, v němž patřil k nejlepším týmům ligy a formu si následně přenesl i do Stanley Cupu.
Predators do něj šli s bilancí 41-29-12 a 94 body z posledního místa v konferenci jako držitel druhé divoké karty. Všechny série tak začínali venku a nejinak tomu bude i v té poslední, která startuje v noci na úterý v Pittsburghu.
I přes tyto rozdílné charakteristiky lze na cestě obou týmu těsně pod vrchol najít podobnosti.

První kolo bylo pro oba celky poměrně pohodovou záležitostí: Penguins vyřadili Columbus v pěti utkáních, Nashville si poradil s prvním nasazeným týmem konference Chicago Blackhawks překvapivě bleskově v poměru 4:0.
Obtížnost pro oba týmy postupně rostla s podobnou intenzitou. Byť i druhé kolo rozehráli dobře, nakonec Penguins potřebovali na zdolání Capitals sedm a Predators na vyřazení St. Louis Blues šest utkání. A nejtěžší bylo pro oba celky třetí kolo - Nashville udolal Anaheim Ducks 4:2 na zápasy, ovšem v sérii prožil dvě prodloužení a jednou vyhrál o gól; Pittsburgh prošel přes Ottawu až gólem Chrise Kunitze ve druhém nastavení sedmého zápasu.
Teď jsou oba soupeři vedle sebe na stejné startovní čáře a začíná se od nuly. Minulost si však do 'bloků' přinesli s sebou. Vzhledem k postavení i cestě obou celků to může být znát.
"Už jen hrát o Stanley Cup je docela fantastická představa," řekl nashvillský forvard Colin Wilson a vlastně tím nastínil postoj obou klubů - pro Predators je účast ve finále fantazie a nadstandard, pro Penguins s trochou nadsázky vlastně normální stav a cíl stále ještě není splněn.
Otázka je, jak se to odrazí na psychice a rozpoložení obou soupeřů.