Nádherný kout, na který mnozí hledí skrz prsty

Jako doplněk k tradičnímu srpnovému seriálu 31 týmů ve 31 dnech připravila naše redakce seriál Genius loci, který nabízí netradiční pohled na prostředí, v němž se hraje NHL. Autoři Michael Langr a Marek Burkert na svých cestách poznali 25 ze 31 stadionů a měst National Hockey League, v dalších arénách pak byli ostatní redaktoři. Proto vám můžeme zprostředkovat malý letní 'výlet' do všech ligových destinací osobním pohledem. Tentokrát jsou na řadě Vancouver Canucks.

Až do roku 2015 to patřilo k novodobé tradici klubu. Za trestnou lavicí hostů v hale Rogers Arena seděly dvě zvláštní postavy připomínající marťany, které se v přerušeních vlnily a dělaly různá alotria a posunky směrem k vyloučeným protivníkům domácích Canucks.
I to dokreslovalo pověst hokejového Vancouveru jako města podivínů. Když zdejší tým prohrál v sedmém zápase finále Stanley Cupu 2011 s Boston Bruins, naštvaní fandové na ulicích převraceli a zapalovali auta; celý incident skončil 140 zraněními a 301 obviněnými. O lidech v nejzápadnějším velkoměstě Kanady se říká, že jsou hrubí a nepřátelští k 'přespolním'.
Fandové Canucks by se jistě ohradili, že to není pravda, ale i kdyby byla, dvě věci se Vancouveru nedají upřít: atmosféra na zdejších zápasech NHL bývala v dobrých časech skvělá - a jedná se o překrásné město.

"Vybavuju si ho jako nádherné, už když jsem tam letěl poprvé s Coloradem ve svých dvaceti letech. Klidně bych řekl, že jde o jedno z nejhezčích měst na světě," říká pro NHL.com/cs Radim Vrbata, který nakonec za Canucks dvě sezony v letech 2014-16 také hrál.
"Vancouver je asi nejhezčí," souhlasí obránce Radko Gudas, jenž sem létal jen jako soupeř v dresu Tampa Bay Lightning či Philadelphia Flyers, ale v juniorské WHL hrával za nedaleký Everett.
"Obecně mám rád ta města na Západě, ale tady není žádné, které by se mi vyloženě nelíbilo, žádné, kdy bych si řekl: Ajaj, už tam jedeme zas. Když letíme Caroliny, obvykle zajdeme vedle v hotelu s klukama na jedno, v Chicagu je tisíce možností. Každé město má něco do sebe. Ale Vancouver, to je město, které má všechno. Asi i tím, že jsem tam žil první rok v juniorce ve státě Washington, který má podobné počasí - nemusí být úplně zima, ale ani vedro. A je tam krásná příroda okolo, to je pro mě asi číslo jedna," dodává Gudas.
"Jsou tam hory, oceán… Za dvě hodiny jste z města ve Whistleru, pak se zase otočíte a jste na lodi na moři. Prostě nádhera. A přidejte k tomu výborné jídlo, hlavně seafood. Každý, kdo byl na olympiádě ve Vancouveru, to všechno určitě může potvrdit," doplňuje Vrbata.
******Viac o téme: [Vancouver spevnil defenzívu, útok sa bude spoliehať na Petterssona]
Zimní olympijské hry v roce 2010 zviditelnily tohle město i halu pro téměř 19 tisíc diváků (tehdy ještě pod názvem GM Place) po celém světě. Právě tady vrátil Kanadě hokejovou hrdost Sidney Crosby zlatým gólem v prodloužení finále proti USA a dostal kolébku tohoto sportu na trůn, který ji patřil i následujících šest let v podobě dvou titulů z olympiády, jednoho z World Cupu a dvou triumfů na mistrovství světa IIHF.
Paradoxně jde přitom o místo, kde se daří spíš Evropanům. Už před revolucí v roce 1989 tu krátce válely české hvězdy Ivan Hlinka a Jiří Bubla, po ní zase ruský snajpr Pavel Bure. V poslední dekádě byly největšími osobnostmi švédští bratři Daniel a Henrik Sedinové a v současném týmu vyrostl během prvního roku v NHL v prvotřídní eso jejich krajan Elias Pettersson, který letos získal Calder Trophy. K tomu má tým brankářskou jedničku v dalším Švédovi Jacobu Markstromovi a dlouholetý pilíř obrany v Alexanderu Edlerovi.
A poslední dva roky parádní zámořské kariéry tu odehrál také slovenský útočník Pavol Demitra...
Přitom kulturně tíhne Vancouver spíš k Asii než k Evropě. Geografická poloha u Tichého oceánu desítky let láká přistěhovalce z Japonska, Koreje a hlavně Číny. Zdejší Chinatown je největší čínskou čtvrtí v Kanadě a jednou z největších v Severní Americe. Čínský původ má dnes téměř 30 procent obyvatel města.
"Japonsko a Čína nejsou zase tak daleko, takže je tam hodně lidí z Asie. A žije tam i hodně bohatých,
město je vážně drahé, to bez diskuze," vypráví Vrbata o aglomeraci s víc než dvěma miliony obyvatel, což z ní činí třetí největší v Kanadě po Torontu a Montrealu.

Spolu s Winnipegem však zároveň jde o jediné kanadské město v nynější NHL, kde během ligové historie ještě neslavili zisk Stanley Cupu (v roce 1915 ho vyhráli Vancouver Millionaires, ale tehdy ještě neexistovala NHL). Canucks jsou členem soutěže od roku 1970 a od té doby byli třikrát ve finále, ale ani jednou neuspěli: v roce 1982 proti New York Islanders, o 12 let později proti New York Rangers a před osmi lety proti Bruins.
Jejich finálové příběhy jsou přitom obzvlášť smolné. V roce 1982 vedli v prvním i ve druhém utkání série, přesto je prohráli a Islanders je vymetli 4:0 na zápasy. V letech 1994 a 2011 zase dovedli finále až do sedmých zápasů, ale v nich padli.
Frustrace fanoušků je i proto obrovská. "Musíte se připravit na to, že hrajete v Kanadě. Navíc v době, kdy jsem tam byl já, se tak nějak čekalo na úspěch. Zlomem bylo prohrané finále s Bostonem v roce 2011, kdy Canucks vedli 2:0 a 3:2 na zápasy a zdálo se, že poprvé v historii vyjde Stanley Cup, ale sedmý zápas doma se to nepovedlo. Tím byla poznamenaná i atmosféra posledních let," popisuje Vrbata.
"Fanoušci jsou nároční, navíc pro mě to byl z Arizony dost velký skok. Dostal jsem celkem vysokou dvouletou smlouvu, takže jsem tam šel automaticky s tím, že je třeba něco hrát, aby se to pak neobrátilo proti mně, a tím jsem si na sebe i sám vytvořil tlak," vzpomíná Vrbata na své působení.
"První rok nám to šlo, udělali jsme přes sto bodů a prošli do play off. Tam jsme sice rychle vypadli, ale v základní části to fungovalo velmi dobře. Oproti Arizoně byl ale ten zájem obrovský. Už první den na letišti během kontrol na mě lidi koukali a já jenom zíral. Ve městě jsem byl třeba dva dny a všichni věděli, kdo jsem. Šli jsme někam na večeři a byl to blázinec. Až se někdy člověk fakt divil," dodává.

"Tady je každý hokejista celebritou, ať už hraje ve druhé nebo čtvrté pětce," uvedl pro iDNES.cz v roce 2009 Demitra. "Když jsem působil v jiných klubech, přišli za námi po tréninku třeba tři čtyři novináři, tady jich je pokaždé i po tréninku třicet nebo čtyřicet. Lidi tu hokejem žijí."
Dnes už v Rogers Areně, která zvenku není bůhvíjak krásná, zato vevnitř je se svou kruhovou konstrukcí střechy a ideálně zalomenými tribunami velmi příjemná, zelené mužíky nenajdete. Jejich protagonisté Adam Forsyth a Ryan Sullivan od roku 2015 tyhle převleky odložili. Canucks jsou v přestavbě a jejich fandové vyhlížejí nové časy.
"Myslím si, že teď se to pomalu zase zvedá. Lidi jsou zase natěšení na výhry," všímá si Vrbata.
Budoucnost mladého týmu je nadějná a pod povrchem tohohle kanadsko-asijského kotlíku to znovu začíná pomaloučku bublat. Otázka ovšem je, zda tenhle var skončí dalším zklamáním a výtržnostmi v ulicích, nebo naopak velkým triumfem a přijetím tohoto města do hokejového ráje.