Nádherný kout, na který mnozí hledí skrz prsty

Až do roku 2015 to patřilo k novodobé tradici klubu. Za trestnou lavicí hostů v hale Rogers Arena seděly dvě zvláštní postavy připomínající marťany, které se v přerušeních vlnily a dělaly různá alotria a posunky směrem k vyloučeným protivníkům domácích Canucks.

I to dokreslovalo pověst hokejového Vancouveru jako města podivínů. Když zdejší tým prohrál v sedmém zápase finále Stanley Cupu 2011 s Boston Bruins, naštvaní fandové na ulicích převraceli a zapalovali auta; celý incident skončil 140 zraněními a 301 obviněnými. O lidech v nejzápadnějším velkoměstě Kanady se říká, že jsou hrubí a nepřátelští k 'přespolním'.

Fandové Canucks by se jistě ohradili, že to není pravda, ale i kdyby byla, dvě věci se Vancouveru nedají upřít: atmosféra na zdejších zápasech NHL bývala v dobrých časech skvělá - a jedná se o překrásné město. 

"Vybavuju si ho jako nádherné, už když jsem tam letěl poprvé s Coloradem ve svých dvaceti letech. Klidně bych řekl, že jde o jedno z nejhezčích měst na světě," říká pro NHL.com/cs Radim Vrbata, který nakonec za Canucks dvě sezony v letech 2014-16 také hrál.

"Vancouver je asi nejhezčí," souhlasí obránce Radko Gudas, jenž sem létal jen jako soupeř v dresu Tampa Bay Lightning či Philadelphia Flyers, ale v juniorské WHL hrával za nedaleký Everett.

"Obecně mám rád ta města na Západě, ale tady není žádné, které by se mi vyloženě nelíbilo, žádné, kdy bych si řekl: Ajaj, už tam jedeme zas. Když letíme Caroliny, obvykle zajdeme vedle v hotelu s klukama na jedno, v Chicagu je tisíce možností. Každé město má něco do sebe. Ale Vancouver, to je město, které má všechno. Asi i tím, že jsem tam žil první rok v juniorce ve státě Washington, který má podobné počasí - nemusí být úplně zima, ale ani vedro. A je tam krásná příroda okolo, to je pro mě asi číslo jedna," dodává Gudas.

"Jsou tam hory, oceán… Za dvě hodiny jste z města ve Whistleru, pak se zase otočíte a jste na lodi na moři. Prostě nádhera. A přidejte k tomu výborné jídlo, hlavně seafood. Každý, kdo byl na olympiádě ve Vancouveru, to všechno určitě může potvrdit," doplňuje Vrbata.

[Viac o téme: Vancouver spevnil defenzívu, útok sa bude spoliehať na Petterssona]

Zimní olympijské hry v roce 2010 zviditelnily tohle město i halu pro téměř 19 tisíc diváků (tehdy ještě pod názvem GM Place) po celém světě. Právě tady vrátil Kanadě hokejovou hrdost Sidney Crosby zlatým gólem v prodloužení finále proti USA a dostal kolébku tohoto sportu na trůn, který ji patřil i následujících šest let v podobě dvou titulů z olympiády, jednoho z World Cupu a dvou triumfů na mistrovství světa IIHF.

Paradoxně jde přitom o místo, kde se daří spíš Evropanům. Už před revolucí v roce 1989 tu krátce válely české hvězdy Ivan Hlinka a Jiří Bubla, po ní zase ruský snajpr Pavel Bure. V poslední dekádě byly největšími osobnostmi švédští bratři Daniel a Henrik Sedinové a v současném týmu vyrostl během prvního roku v NHL v prvotřídní eso jejich krajan Elias Pettersson, který letos získal Calder Trophy. K tomu má tým brankářskou jedničku v dalším Švédovi Jacobu Markstromovi a dlouholetý pilíř obrany v Alexanderu Edlerovi.

A poslední dva roky parádní zámořské kariéry tu odehrál také slovenský útočník Pavol Demitra...

Přitom kulturně tíhne Vancouver spíš k Asii než k Evropě. Geografická poloha u Tichého oceánu desítky let láká přistěhovalce z Japonska, Koreje a hlavně Číny. Zdejší Chinatown je největší čínskou čtvrtí v Kanadě a jednou z největších v Severní Americe. Čínský původ má dnes téměř 30 procent obyvatel města.

"Japonsko a Čína nejsou zase tak daleko, takže je tam hodně lidí z Asie. A žije tam i hodně bohatých,
město je vážně drahé, to bez diskuze," vypráví Vrbata o aglomeraci s víc než dvěma miliony obyvatel, což z ní činí třetí největší v Kanadě po Torontu a Montrealu.

Video: 10 nejlepších akcí Petterssona 2018-19

Spolu s Winnipegem však zároveň jde o jediné kanadské město v nynější NHL, kde během ligové historie ještě neslavili zisk Stanley Cupu (v roce 1915 ho vyhráli Vancouver Millionaires, ale tehdy ještě neexistovala NHL). Canucks jsou členem soutěže od roku 1970 a od té doby byli třikrát ve finále, ale ani jednou neuspěli: v roce 1982 proti New York Islanders, o 12 let později proti New York Rangers a před osmi lety proti Bruins.

Jejich finálové příběhy jsou přitom obzvlášť smolné. V roce 1982 vedli v prvním i ve druhém utkání série, přesto je prohráli a Islanders je vymetli 4:0 na zápasy. V letech 1994 a 2011 zase dovedli finále až do sedmých zápasů, ale v nich padli.

Frustrace fanoušků je i proto obrovská. "Musíte se připravit na to, že hrajete v Kanadě. Navíc v době, kdy jsem tam byl já, se tak nějak čekalo na úspěch. Zlomem bylo prohrané finále s Bostonem v roce 2011, kdy Canucks vedli 2:0 a 3:2 na zápasy a zdálo se, že poprvé v historii vyjde Stanley Cup, ale sedmý zápas doma se to nepovedlo. Tím byla poznamenaná i atmosféra posledních let," popisuje Vrbata.

"Fanoušci jsou nároční, navíc pro mě to byl z Arizony dost velký skok. Dostal jsem celkem vysokou dvouletou smlouvu, takže jsem tam šel automaticky s tím, že je třeba něco hrát, aby se to pak neobrátilo proti mně, a tím jsem si na sebe i sám vytvořil tlak," vzpomíná Vrbata na své působení.

"První rok nám to šlo, udělali jsme přes sto bodů a prošli do play off. Tam jsme sice rychle vypadli, ale v základní části to fungovalo velmi dobře. Oproti Arizoně byl ale ten zájem obrovský. Už první den na letišti během kontrol na mě lidi koukali a já jenom zíral. Ve městě jsem byl třeba dva dny a všichni věděli, kdo jsem. Šli jsme někam na večeři a byl to blázinec. Až se někdy člověk fakt divil," dodává.

"Tady je každý hokejista celebritou, ať už hraje ve druhé nebo čtvrté pětce," uvedl pro iDNES.cz v roce 2009 Demitra. "Když jsem působil v jiných klubech, přišli za námi po tréninku třeba tři čtyři novináři, tady jich je pokaždé i po tréninku třicet nebo čtyřicet. Lidi tu hokejem žijí."

Dnes už v Rogers Areně, která zvenku není bůhvíjak krásná, zato vevnitř je se svou kruhovou konstrukcí střechy a ideálně zalomenými tribunami velmi příjemná, zelené mužíky nenajdete. Jejich protagonisté Adam Forsyth a Ryan Sullivan od roku 2015 tyhle převleky odložili. Canucks jsou v přestavbě a jejich fandové vyhlížejí nové časy.

"Myslím si, že teď se to pomalu zase zvedá. Lidi jsou zase natěšení na výhry," všímá si Vrbata. 

Budoucnost mladého týmu je nadějná a pod povrchem tohohle kanadsko-asijského kotlíku to znovu začíná pomaloučku bublat. Otázka ovšem je, zda tenhle var skončí dalším zklamáním a výtržnostmi v ulicích, nebo naopak velkým triumfem a přijetím tohoto města do hokejového ráje.