V New Jersey hokejisté zápasí o lepší pověst

Jako doplněk k tradičnímu srpnovému seriálu 31 týmů ve 31 dnech připravila naše redakce seriál Genius loci, který nabízí netradiční pohled na prostředí, v němž se hraje NHL. Autoři Michael Langr a Marek Burkert na svých cestách poznali 25 ze 31 stadionů a měst National Hockey League, v dalších arénách pak byli ostatní redaktoři. Proto vám můžeme zprostředkovat malý letní 'výlet' do všech ligových destinací osobním pohledem. V tomto díle se zaměříme na New Jersey Devils.

Už prezident Benjamin Franklin v 18. století popisoval New Jersey jako sud, který je děravý na obou stranách. O státu na východním pobřeží Ameriky se drsně vtipkuje stovky let. Hokejisté Devils ale přehlížené oblasti dokázali na ledě vydobýt alespoň nějaký respekt.
Na konci 80. let začal generální manažer Lou Lamoriello vojenskou drezurou vytvářet z přehlíženého týmu pravidelného účastníka play off, od půlky 90. let pak i tradičního adepta na Stanley Cup.
Ostříhaní nakrátko a hladce oholení přijížděli všichni hokejisté na předsezonní kempy. Jen ty největší hvězdy pak od Lamoriella dostávaly svolení a mohly nosit na místní poměry extravagantní čísla jako 68 nebo 89, což jsou cifry Jaromíra Jágra a Alexe Mogilnyho. S klubem spojené superstar jako Scott Stevens, Patrik Eliáš a Scott Niedermayer si však v pohodě vystačili s dresy do čísla 30...
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
"Lou to takhle chce, aby měli všichni pocit, že jsou si rovni. Je to o týmovém duchu," vysvětloval bývalý hráč Devils Petr Sýkora, který v roce 2000 získal v New Jersey svůj první Stanley Cup.

Fanoušci Devils byli dlouhá léta zvyklí putovat na velké zápasy do East Rutherfordu, kde stála hala uprostřed parkovišť a dálničních křižovatek postavených na zdejších bažinách. Přes veškeré úspěchy klubu a tři Stanley Cupy se ale také permanentně mluvilo o jeho stěhování.
Až vybudování supermoderní areny Prudential Center v centru města Newark tyhle myšlenky na přesídlení mimo New Jersey nadobro zaplašilo.
Od roku 2007 jezdí soupeři za Devils do haly přezdívané 'The Rock' neboli Skála. Původně kolem ní měly být postaveny nové restaurace, kanceláře, byty. Z velkých plánů ale postupně sešlo a tak se aréna ocitla tak trochu v zemi nikoho.
Divoké pověsti o nevlídnosti Newarku totiž zase tolik nelžou. Při desetiminutové cestě od nádraží Penn Station míjíte bezdomovce, narkomany, opilce. Představy o jakémsi standardu splňuje snad jen nedaleký hotel Robert Treat. Ale rozhodně to není nic přepychového. Omšelé centrum Newarku prostě žádnou velkou zábavu nenabízí.

"Tady vážně není kam jít," přikyvuje Pavel Zacha. "Máme tu jen zimák a pak jedeme všichni pryč... Fakt tady jen zaparkujeme, jdeme na trénink, nebo na zápas a pak rychle sbohem. Tady totiž opravdu není co dělat," podotkl dvaadvacetiletý útočník Devils, který s dalšími mladými spoluhráči přebýval v Jersey City.
Starší hráči, kteří už měli rodiny, mířili vesměs do mnohem krásnějšího West Orange, kde bydlel i nejproduktivnější hráč v dějinách klubu Eliáš. V hlídaném komplexu měl ale dům třeba i centr Travis Zajac.
Jen deset minut jízdy autem se přitom nacházela oblast East Orange s prázdnými, vybydlenými domy a ulicemi, kde se nedoporučuje zastavovat. O pár kilometrů dál už se zelenaly parky a golfové greeny poblíž rodinných domků.
"Měli jsme tam hřiště, bazény, bylo tam moc příjemně. Jen jednou jsme řešili problém, když securiťáci pouštěli dovnitř svoje kámoše a ti pak někomu vybrakovali auto. Během měsíce se to stalo asi pětkrát, tak je vyhodili a zase bylo dobře," popisoval Eliáš, jak se cítil na předměstí.

"Všechno jsme měli pěkně pohromadě a na to si člověk rychle zvykne. Zácpy na silnicích se daly vydržet."
Plány na 'polidštění' centra Newarku ale zase tak úplně nevyšly, i když davům fanoušků v ďábelsky rudých dresech se ve dnech zápasů Devils nedá upřít jistá působivost. Když se hrnou kolem sochy gólmana Martina Brodeura s pokřikem "Let's Go Devils", propadnete dojmu, jak to tady žije.
Atmosféru v hale ještě vylepší opravdu zdařilý 'ohnivý' videomapping v rámci předzápasové show. V poslední sezoně, kdy Devils nabrali ztrátu na postupové pozice, ale nadšení v Prudential Center dost ochladlo a dokázaly ho rozdmýchat jen vyhecované zápasy s New York Rangers. Že jste na Devils vám ale pořád připomínají i loga na splachovadlech od záchodu.
Původně byla aréna projektována tak, aby v ní mohli nastupovat i basketbalisté New Jersey Nets, kteří se však v roce 2012 přestěhovali do Brooklynu. Basket se tu hraje už jen zásluhou mužstev NCAA, fanoušci chodí i na pravidelné koncerty rodáků z New Jersey Bruce Springsteena a Jona Bon Joviho.
[Více ze seriálu preview 31 za 31 na NHL.com/cs]
K velkým ctnostem rozlehlé Prudential Center patří dokonalá péče o diváky. Třicetitunová kostka nad ledem dává návštěvníkům skvělý přehled. Těm, co uvízli u stánků s občerstvením a pivem nebo v restauracích, slouží dalších 750 obrazovek rozmístěných v aréně. Nezbytností je i vynikající ozvučení. Tak vypadá pohodlí pro 16.514 diváků, na Newark až poněkud nezvyklé.
Pokud byste chtěli být při zápase v sektoru u ledové plochy, musíte si na koupi vstupenky vyčlenit více než 230 dolarů, na sedačku pod střechu vám však bude klidně stačit i pětatřicet. Díky výše popisovanému audiovizuálnímu komfortu ale opravdu o nic nepřijdete a ještě ušetříte peníze, abyste se mohli trochu rozšoupnout ve fanshopu Devils.
S čertovským logem na tričku však musíte být připraveni, že při výletu do New Yorku si z vás místní budou utahovat.
"Víte, co mají společného New Jersey Devils a Titanic? - Vypadají dobře... Než se ovšem dotknou ledu."