Obětavost Bruins nestačila. Našli Blues žolíka?

Jednou my, podruhé oni. I tak lze po čtvrtém finále Stanley Cupu nahlížet na sérii mezi Boston Bruins a St. Louis Blues. Je vyrovnáno na 2:2, o dramata není nouze. A stejně tak o zajímavé momenty jednotlivých zápasů.

Jakých je pět poučení z poslední bitvy o pohár?
1. Blues umějí reagovat na propadáky
V prvním finále Blues drželi se soupeřem krok jen jednu třetinu, pak podlehli ostropalbě a Bruins se dostali do vedení 1:0 na zápasy. Ve třetím finále si svěřenci kouče Craiga Berubea nechali nasázet dokonce sedm branek a Boston znovu utekl na 2:1.
Na oba nezdary ale St. Louis zareagovalo, ukázalo ohromnou psychickou odolnost, a tak se ve čtvrtek večer (pátek 2:00 SELČ, přímý přenos Nova Sport 1), kdy se hraje v Bostonu pátý zápas série, bude začínat prakticky od nuly.
Více k tématu: [O'Reilly rozhodl druhým gólem, boj o Stanley Cup je opět vyrovnaný]
"Vlétli na nás, jak jsme očekávali," přiznal útočník Bostonu Charlie Coyle. "Jejich nasazení bylo větší než to naše a zaslouženě se radují z nutného vítězství," dodal.
Forvard domácích Jaden Schwartz jen vše potvrdil: "Tohle byla obrovsky důležitá výhra. Nechtěli jsme jim dát šanci uzavírat celou sérii doma. Zápas číslo 4 je vždy v sérii zásadní."
2. Žolík O'Reilly?
Jakoby nenápadně, ve stínu prvního útoku, se k parádnímu výkonu vyšvihnul centr toho druhého na straně Blues - Ryan O'Reilly. Kanadský útočník vstřelil dvě důležité branky a byl po zásluze vyhlášen první hvězdou utkání.
Na to, že ho ještě před rokem a čtvrt, kdy byl členem Buffalo Sabres, hokej přestal bavit, šlo v pondělí večer o hodně slušný kousek. Ve finále si drží průměr bod na zápas, v celkových 23 utkáních play off jich nasbíral 18. Parádní vizitka!
Může z něj klidně být finálový žolík.

3. Když bloky a hity nestačí
Kouč Bruce Cassidy si nemůže stěžovat na nasazení a obětavost svých svěřenců. Ti tradičně padali do střel, co nejvíc nastavovali těla nebo alespoň hokejky, aby pomohli Tuukkovi Raskovi v brance.
A k tomu tentokrát přidali něco navíc i v osobních soubojích. Poprvé ve finále totiž počet jejich hitů (byť těsně) překročil číslo 40. Jenže Blues byli v tomto směru ještě poctivější (44). "My jsme zápas odehráli tvrdě a předvedli jsme dobrý týmový výkon. Byli jsme neústupní a vytrvalí," liboval si útočník Schwartz.
Otázkou proto je, jestli by pro Boston nebylo lepší vnutit soupeři opět spíše svou hru, založenou na rychlosti a perfektních přesilovkách. Teď Bruins nevyužili ani jednu ze dvou nabídnutých možností.
4. Spokojený Tarasenko (znovu) mezi střelci
Pokud se někdo domníval, že po minulém utkání, v němž skončila osmizápasová bodová série Vladimira Tarasenka a celkově se neprosadila první formace St. Louis, končí období hojnosti, ten se zmýlil.
Ruský kanonýr sice nebyl klíčovou postavou čtvrtého utkání, ale ještě v úvodní dvacetiminutovce po dorážce vstřelil důležitý druhý gól týmu a užívá si, co se během finále ve městě děje.
"Někteří kluci jsou tu prvním rokem, ale já už sedmým a každý rok cítím tu touhu fanoušků po poháru. Jsou pro nás velkým povzbuzením a my se snažíme, aby se jejich i náš sen stal skutečností."

5. (Ne)hrající Chára
Bruins už v rozhodujícím finále Východní konference ukázali, že se nárazově umějí obejít bez svého kapitána Zdena Cháry.
Ten od začátku druhé třetiny poté, co si soupeřovu ránu vlastní holí srazil do obličeje, vypadl ze hry i tentokrát - a chyběl mužstvu mnohem více. V součtu s absencí dalšího obránce Matta Grzelcyka zcela určitě.
Kouč Cassidy nicméně uvítal alespoň kapitánovu přítomnost na lavičce ve zbytku duelu. "Bylo to pro něho velmi nepříjemné zranění a bylo mu doporučeno, aby se už nevracel do hry. Chtěl však být alespoň na střídačce."
Sympatický čin. Co s Chárou bude dál, to se zatím ale neví.